5.KAPITOLA

357 21 4
                                    

5.KAPITOLA

Z pohledu Jeesicy

Snad jsem mu utekla. Nikde jsem ho neviděla. Ani nevím kde jsem byla. Viděla jsem okolo sebe nějaké menší domy, všude stromy a zeleň. Slyšela jsem dokonce i šumět vodu. Kde by se tady v New Yorku vzala voda?

,Tak pane bože kde to jsem?!' pomyselal jsem si zmateně. Vytáhla jsem mobil z tašky a podívala se na mapu co mám v telefonu.Běžela jsem hodně dlouho, 2hodiny určitě.Mobil se zapnul a mapa mi ukázala kde to jsem. Byla jsem sto kilometrů od New Yorku někde v zapadlé vesničce Mackendelwick. Jak jsem se sem dostala tak rychle??! Každopádně.. Tady zůstat nemůžu, v málo počtu lidech by mě našel. Tedy pokud mě ještě stále hledá. Běžela jsem dál.

Asi po dalších dvou hodnách běhu jsem se zastavila a rozhlédla se. Bylo lehké běžet tak daleko a v kuse, ani jsem se nezadýchala. Byla jsem v nějakém městě. Bylo tu docela rušno. Vypadalo to jako v New Yorku. Všude vysoké čtvercové domy, hodně lidí,stánky s uřvanýma lidma co prodávají hot-dogy. Jako NY. Přešla jsem k jednomu stánku. Prodávaly se tam hamburgery. Stál tam jeden mladík, vypadal mile.

„Prosimtě kde to jsem?" zeptala jsme se ho slušně.

„V centrále.." divně na mě koukal.

„No...Ale jaký město?" nedočkavě jsem se znovu zeptala.

„Emm Washington city.." otevřela jsem pusu dokořán a vytřeštila na něho oči.

„Nechceš hambáč?" pokračoval směle.

„Emm né dík." zaraženě jsem se otočila a směřovala k obrovskému nápisu HOTEL.

Na tabulce ,,ceník" jsem hledala kolik bude stát pokoj na jednu noc. 5000 dolarů. Se zbláznily ne?! Asi hodně luxusní hotel na mě. Vzala jsem si batoh a šla prostě dál. Byly asi 4 hodiny ráno, ale město pořád žilo. Všude zněla hudba z kaváren a lidi na ulicích tancovali.Cítila jsem tolik pachů. Když jsem zahnula do prava ucítila jsem pronikavou vůni. Nebyla jako každá jiná. Byla to krev. Mířila jsem za tou vůní. Zastavila jsem se až uobchodu s nápisem Řeznictví. Ale já cítila lidskou krev, ne zvířecí.

Zabrala jsem za kliku. Bylo otevřeno. Trochu divné když jsou čtyři ráno a oni mají otevřeno. Vlezla jsem dovnitř a potichu za sebou zavřela dveře. Ten pach jsem cítila ze zadní místnosti. Odhrnula jsem závěs a šla dovnitř. Uviděla jsem v kolečku pět lidí, na stranách byly dvě ženy a vzadu tři muži. Opodál stál jeden tajemný a pohledný kluk. Byl mladší než ti lidé v kolečku. Ale nezdálo se mi že by to byly lidi. Zase mi můj vnitřní hlásek dával červenou před oči a říkal uteč. A já ho zase neposlechla, jak jinak.

Divně se na mě podívali. Pod očima měli výrazné červené žíly. Něco jako ten kluk co mě zavřel v kobce. Jeden chlap naproti mně se rozeběhl ke mně a chytil mě za krk. Srazil mě k zemi a chytil mě za ruce. Další dva přišli ke mně a chytili mě za krk. Chtěli mě zabít, věděla jsem to. Zavřela jsem oči a čekala.

„DOST!" zařval někdo. Otevřela jsem oči a podívala se na toho kdo to zařval. Byl to ten kluk co postával u té zdi. Teď se postavil před ty chlapy v postoji jakoby říkal : nechte ji nebo vás zabiju.

„Nechte ji." zavelel.

Ti chlapi mě pustili a postavili se. Podívali se na mě a odešli. Teď jsem si toho kluka mohla konečně prohlédnout.

Navenek vypadal tajemně. Temně. Byl vysoký a postojem působil vůdcovsky. Měl černé až havraní vlasy. Oči měl modré, trochu zelené. Na sobě měl černou džínovou bundu a černé rifle. Díval se mi hluboko do očí.

„Co tady děláš? Proč si sem přišla?" zeptal se mě hlubším hlasem.

„Já... cítila.." najednou jsem nevěděla jestli mu mám říct pravdu, pravdu proč jsem přišla."Cítila jsem krev." vysypala jsem ze sebe. Zamračil se a divně se na mě podíval.

„Jak jako cítila? Ty seš jedna z nás?"

„No jo cítila no.." začala jsem se zvedat ze země. Rukou mě zatlačil zpátky na zem.

„Odpověz na otázku." zavelel a zatlačil mi na bolavý krk.

„No podle toho co jste vy žejo.." řekla jsem sarkasticky.

Zvedl mě naštvaně za rameno. Podíval se mi do očí.

„Nic si tu neviděla. Jdi na ulici Offtrovä a zaklepej na dům 95. Řekni, že chceš paní Jacksonovou. Buď u nich na neurčito. Rozumíš?" jako v tranzu jsem kývla.

Spadla jsem na zem. Když jsem otevřela oči nikdo tu nebyl. Nic jsem si nepamatovala. Jen to, že se mám sejít s paní Jacksonovou. Nic víc. Nic...


††† Pokud se vám líbí čekejte na další část bude brzy :)) †††

† The Vampires - Agony  CZ †Kde žijí příběhy. Začni objevovat