13.

664 47 12
                                    


"Bože ne..." zamumlu a natáhnu se pro mobil abych vypnula budík. Poraženě povzdechnu a vylezu z postele. V koupelně udělám rychlou hygienu a potom se obléknu. Nechce se mi do školy. Potkat tu kudrnatou hlavu opravdu nepotřebuju.

Rychle seběhnu schody a dám si jogurt. Po snědení se vydám do školy. Poslouchám písničky a nevnímám dění kolem sebe. Probudí mě až osoba co se postaví přede mne a vytrhne mi jedno ze sluchátek.

"Čau." zasměje se Jesy. 

"Ahoj.." pousměji se. 

"Děje se něco?" zeptá se starostlivě. 

"Ale..." nestihnu doříct protože někdo zakřičí moje jméno. 

"Perrie!" zařve chraplák přes celé nádvoří. Jenom vytřeštím oči. Vezmu Jesy za ruku a táhnu jí do budovy. 

"Perrie!" pronásleduje nás. Proč? Proč mě pořád tak ničí. 

"Nech mě na pokoji Stylesi!" křiknu na zpět a s Jesy zapadnu do třídy, kam už na štěstí nejde. 

"Co to mělo znamenat?" vyjekne Jesy. Jen nad tím mávnu rukou. Jsem ráda když zvoní a já nemusím podstupovat výslech, který stejně přijde ale co... 

V půlce hodiny mi přijde zpráva. Ignorovala bych ji kdyby mě ta osoba nebombardovala každou minutu. Jsem tedy nucena vytáhnout ho a podívat se na narušitele hodiny. 

 Omlouvám se - H. 

To co jsem včera psal jsem nemyslel vážně! Potřebuji s tebou mluvit - H. 

Promiň! :( Chci ti to vysvětlit.. - H.

Perrie prosím! Vyslechni mě... - H.

Perrie... - H. 

Pezz... - H. 

Popelko... - H. 

Harry. Kdo jiný by to mohl být. Poslední zpráva mě ale zarazí. Popelko? Nemůžu uvěřit že už je to tak dávno. V ten večer jsem byla opravdu šťastná. 

Před vstupem do parku v 6... - P.

Napíšu. Ani nevím co mě to napadlo. Jen si povzdechnu a vypnu si mobil. 

***

Blížila se šestá hodina. Oblíkla jsem se a Hatchiho vzala na vodítko.  Už z dálky uvidím tmavou postavu stojí u vchodu do parku. 

"Tak začni." řeknu a posadím se na jednu z laviček. Harry si sedne vedle mě. 

"Včera jsem vás viděl se Zaynem.." začne a přitom pozoruje Hatchiho jak pobíhá kolem nás. 

"Vypadala jsi tak šťastně a mě naštvalo že on tě dělá šťastnou. To já měl být ten kdo ti vykouzlí úsměv na tváři. Nemohl jsem se na to koukat a tak jsem zapadl do jednoho z barů, kde jsem to přehnal s chlastem. Což mě dovedlo až k tomu že jsem ti psal sračky..." vydechne. Jeho hlas je smutný a provinilý. 

"Kde si vzal moje číslo?" zeptám se.

"Když už jsme se Zaynem měli něco v sobě on odešel s nějakou štětkou ale zapomněl si tam mobil, tak jsem mu ho prohledal."  povzdechne. Jen se uchechtnu. 

"Promiň za to co jsem ti psal. Hrozně mě to mrzí a nevím jak ti to vynahradit." dá si hlavu do dlaní. Trochu sebou zaklepu. Blížící se zima dělá své. 

"Je ti zima?" vyhrkne. Jen zakroutím hlavou v záporu. 

"Lhát ti pořád nejde." uchechtne se a přitáhne si mě k sobě. Schová mě se své obrovské náruči. Pocit, který mě zavalí jsem pocítila jenom na plese v JEHO přítomnosti. Nechci aby někdy tohle skončilo ale vím moc dobře že skončí.....

*****

Další díl je tu :D Doufám, že se líbí :) 

• Tak co říkáte na Herrie? :D 

• Děkuju za vaši aktivitu <3 Jste úžasné <3


!!! Jinak na mém profilu najdete moji další povídku Seacret :)) budu moc ráda když se na ní podíváte :)))  !!  

Texting - ztráty a nálezy //Herrie//CZKde žijí příběhy. Začni objevovat