Fejetony

Noční setkání

Ležím tiše v posteli a čekám na to kdy přijdou první ozvěny snů. Hledím jen tak do stropu. Nic nezabírá, ovečky už jsou všechny v ohradě, tak zkouším vyjmenovat co nejvíc postav z Harryho Pottera. Byl jsem zrovna u Billa Weaslyho když se něco ozvalo z místnosti přes zeď. Bylo už pozdě večer a všichni spali. Je zajímavé pozorovat jak v tu chvíli začnou pracovat všechny smysly. Něco slyšíte, náhle se vám z ostří zrak, zaryjete ruce do polštáře, cítíte podivné pachy, po jazyku vám tančí chuť strachu. Rychle jsem se schoval pod peřinu. Je to celkem absurdní ale peřina poskytuje zvláštní pocit bezpečí. Je sice absolutně neopodstatněný ale i tak. Schoval jsem se a tiše poslouchal co uslyším. Nic jen chřoupání. Jako by někdo ve vedlejší místnosti chodil. Někdo s malýma nohama. "To budou asi jenom myši." uklidňoval jsem se. " Jenom myšky." Pokračoval jsem tedy ve vyjmenovávání postav z Harryho. Po nějaké době mi došly a nezbývalo  mi nic jiného než vyjmenovat všechny postavy i z Pána Prstenů a Hobita. A tak to začalo: "Bilbo, Frodo, Sam...." poté se z vedlejší místnosti ozvalo tiché písknutí. Můj sluch se znovu vzepjal. Tentokrát strach prohrál, zvědavost zvítězila. Slezl jsem z postele a mířil jsem pomalu ke dveřím. Cestou jsem se ptal sám sebe:"Opravdu tam chceš jít?" Byl jsem na pochybách. Přede dveřmi jsem se zastavil. Pomalu a potichu jsem vzal za kliku a otevřel si dveře. Nechtěl jsem to, co dělalo ty zvuky vyplašit. Když jsem dveře otevřel, nevěřil jsem vlastním očím. Stál tam malý mužíček. Měl bujnou kštici na hlavě a staromódní šaty. Stál ke mně zády. Musel ale mou přítomnost vycítit. Otočil se a na mne hleděl jeden pár žlutých očí. Nestihl jsem si ho moc prohlédnout. Jeho ústa se totiž mihla, něco řekla a já v tu ránu usnul. Ráno jsem se probudil normálně v posteli.
"Asi se ti to jen zdálo." komentoval mé vyprávění Albert. "Nezdálo, jsem si jistej že jsem ho viděl!" " Pánové co to tam řešíte?" přerušila nás v debatě učitelka. " Roman tvrdí že v noci viděl skřítka." řekl ji popravdě Albert. "No to je hezké a co ti řekl?" zeptala se mě ironicky učitelka. Můj procesor pracoval na plné obrátky. Co jí mám říct. Potom Albert odpověděl za mě: "Prej ho uspal." "Aha, no, tak přestaňte řešit trpaslíky a věnujte se výuce. Stejně nic takového neexistuje"
"A to říká ten co si plete trpaslíky a skřítky."pomyslel jsem si, "proč mi nikdo nevěří?" Měl jsem po celou tu dobu zvláštní pocit že mě ty žluté oči stále pozorují.