Fejetony

Zlatá rybka

Oldřich s Bohoušem, dva odvěcí kamarádi, tradičně v neděli vyšli na ryby. Poblíž řeky Odry zaparkovali auto a šli na své oblíbené místečko. Šli lesem až dorazily. Malí kluci zrovna nedaleko házely šutry do vody. "Parchanti nevycválaný," spustil Oldřich, "ať už vás tu nevidím!" "Ale no tak, Oldo, nech je. My jako malí dělali taky voloviny." zastával se jich Bohouš ale ten paličák mlel svý, tak se tedy kluci vypařily. Dva staří muži nahodily vlasce a čekali a čekali a čekali. Když tu náhle: "Oldřichu, mám, Oldřichu!" Ryba se Bohoušovy velice vzpírala a museli zapojit oboje paže. Když ji vytáhly měli na háčku malinkou zlatavou rybičku. "HA! Ty seš teda chlap Bohouši. Taková čudla!" smál se Olda. " Jak je to možný? Vždyť mi málem ruce utrhla!" stěžoval si Bohoušek. "To proto že jsem kouzelná!" "Co to zase meleš Oldo? "Já nic! To ta ryba!" " Ryba? prosím tě jak...." "Byla jsem to já!" A opravdu, ta malá potvůrka mluvila. "Jak to že mluvíš?" divil se Bohouš. "Jak už jsem řekla, jsem kouzelná. A teď pánové, bylo by od vás velice příjemné kdybyste mi vyndaly ten pearsing z tlamy." Chlapi celý popletení rychle rybě vyndali hářek a položily ji na trávu. Ta dál pokračovala ve svém dialogu. "TAk, nyní vás poprosím o to že byste mne za běžnou cenu, tři přaní, pustily do vody." upovídaná ryba skončila a slova se chopil Oldřich: "Tak tři přání jo? Co si budeme přát Bohouši?" ten chvíly přemýšlel  a pak řekl: "Je, co třeba basu piv pro každýho, nový auto a a...""Milion k tomu," dodal Olda,"tak si to rybo slyšela a teď plň!" "Milý pane Oldřichu, podle etické smlouvy mě nejprve musíte hodit do zpátky vody." řekla úřednickým hlasem ryba. "Tak honem ji hoďme do tý vody." těšil se Bohouš ale Olda se postavil proti němu slovy: Žádný takový, nejdřív přání potom voda! Známe přece ty zkorumpovaný. Hned by nám uplavala." "Ale no tak Oldo. Nejdřív ji podle tý nějaký smlouvy máme hodit do vody." oponoval Bohouš. A tak dohady mezi Oldou a Bohoušem vyústily

v ostrou výměnu názorů a nakonec v hádku. Trochu se popraly a vytrhaly si nějaké chlupy z nosu. Když se zase usmířily podívali se dolů. Ryba tam nebyla a o kousek dál v hlíně bylo ploutví vyryto: "Omlouvám se za to že jsem se ani nerozloučila. Ovšem docházel mi už vzduch tak jsem se domrskala až k vodě. S přáním hezkého dne se loučí zlatá rybka 1. kategorie a Vodníkova sekretářka ryba Miluše."