Můj brácha je bůh II. (CZ)

4. Růžová bundička

Jsou to asi dva měsíce, co jsem přijela k Davidovi a ani trochu toho nelituju. Akorát bych byla o trochu šťastnější, kdybych si už konečně našla nějakou práci. Byla jsem už na pár pohovorech, ale ještě to nikde nevyšlo. Potřebuju peníze. Chci si koupit notebook a je mi blbý pořád po Davidovi chtít peníze na nákup a tak.

Jako vždy jsem projížděla stránku s nabídkami práce, když ke mně přišel David. "Volal mi táta" sedl si vedle mě "prý se na nás přijedou podívat". Vykulila jsem oči. To jsem nečekala. My si tady žijeme jak nejšťastnější pár a oni nás přijedou zkontrolovat NAŠI rodiče. Připomnělo mi to, že jsme vlastně příbuzní.

"To zvládneme" usmála jsem se na Davida a přitulila se k němu.

"Stále žádná práce?" Zeptal se, když si všimnul, že prohlížím nabídky prací.

Zakroutila jsem hlavou. Pozastavila jsem se a rozklikla jednu nabídku.

"Úklid domu" Přečetl David "to by tě bavilo?" Podíval se na mě.

Proč by ne? Uklidit není těžké, navíc je snadné zapůsobit.

Napsala jsem email zaměstnavateli a odložila telefon.

"Jdeš do práce?" Zeptala jsem se Davida.

"Jojo, mám dnes důležité jednání" dal mi pusu na vlasy a zvedl se. Rozloučili jsme se a David odešel.

Bytem zavládlo ticho a nuda. Už abych měla práci, sedět doma mě už nebaví.

***

Rozhodla jsem se zajít na snídani do mé oblíbené kavárny přes silnici. Vždy, když do ní vejdu a sednu si ke stolu u okna, vzpomenu si na den, kdy jsem tady asi po roce zahlédla Davida a ještě víc se do něj zamilovala.

"Co to bude dnes, Angee?" Zeptal se mě Leo, číšník.

"Máte můj oblíbený cereálný koláč?" Usmála jsem se.

"Jistě" Usmál se "Zelený čaj s dvěma lžičky cukru k tomu?"

"Přesně tak" přikývla jsem a zadívala se na kvetoucí stromy.

Všimla jsem si vcházejícího staršího páru, mířícího ke stolu, u kterého seděl mladý pár, který vstal a kluk řekl "Mami, tati, toto je Carol, má přítelkyně" všichni si podali ruku a spokojeně se usadili. Achjo. S těmi rodiči to bude ještě trochu těžké. Jednou budeme muset s Davidem vymyslet řešení, takhle to do nekonečna nepůjde.

Leo mi přinesl mou objednávku a já poděkovala. Zbožňuju tu vůni čaje a koláče. Pustila jsem se do snídaně a myšlenku na budoucnost vypustila na nějaký čas z hlavy.

***

Rozhodla jsem se před cestou domů zajít do obchodního centra. Vešla jsem do prvního obchodu, který mě zaujmul. Pomalu jsem ho procházela a rozhlížela jsem se po různých kouscích oblečení.

Panebože! Tak úžasná jarní bundička! Sundala jsem ji ze stojanu a rozvášnila jsem se při zjištění, jak příjemný materiál má. Stojí 26€. To je docela dost. Teda alespoň pro mě. Smutně jsem bundičku vrátila zpět a vyšla z obchodu. Prošla jsem obchodním centrem a vydala se domů.

David ještě nebyl doma. Pustila jsem televizi a usadila jsem se se zmrzlinou k seriálu. Pořád jsem měla v hlavě tu úžasnou růžovou bundičku s hnědými patentkami. Musím ji mít!

Z představ, jak budu se skvělou jarní bundou vypadat, mě vyrušil můj mobil. Napsala mi Natt. Ano, stále se bavíme. Tedy spíše si píšeme. Od té doby, co jsem u Davida, jsme se neviděly, i když už dlouhou dobu Natt plánuje, že mě navštíví. Momentálně řeší trable s jejím přítelem Lukášem. Jsou spolu už dva roky a teď jsem jim to nějak hroutí.

N: Angee, kdy poznám, že je opravdu konec a nemá to cenu? :-(

A: Zlato, asi když budeš cítit více lásky ve vzpomínkách, než v osobě, která stojí přímo před tebou.

Odepsala jsem a vzdychla jsem. Chudák Natt. Vím, jak strašně ho miluje. Jenže si našla náročnou práci a nemá na Lukáše tolik času, kolik on by si představoval a tak Lukáš začal kvůli tomu chodit do Strip baru,oni se kvůli tomu hádali a očividně se to už nevrátilo do správných kolejí. Aspoň že já s Davidem takové věci neřeším. Je to kluk snů. Když teda pominu to, že je to můj nevlastní bratr. Zase ta myšlenka. Příjezd rodičů. Aaachjo.

***

Koukám se na sebe do zrcadla a nanesu trochu tvářenky. Konečně jsem připravena k odchodu. Podívám se na čas. V pořádku, stíhám. Obula jsem se do svých šedých kozaček a zavřela za sebou dveře. Začala mnou prolévat nervozita. Klid bože, vždyť toho člověka znám moc dobře. Vydala jsem se ke svému bílému Mercedesu. Nandala jsem si své růžové brýle a podívala jsem se na sebe v odrazu okýnka. Snad ho zaujmu jako předtím. Poupravila jsem si rtěnku, která trochu přesahovala horní ret a vyrazila.

"Páni, málem jsem tě nepoznal" dal mi letmou pusu na pravou tvář.

"To víš, tvůj majetek prošel menší změnou" mrkla jsem na něj.

"No to vidím. Sluší ti to" usmál se "jsem hrdý majitel" chytl mě za zadek a přitáhl si mě k sobě.

Dlouze jsem ho políbila a pak se odtáhla.

"Na to snad budeme mít celou noc" skousla jsem svůj dolní ret a rozešla jsem se k jeho autu.

"Jedeme? Už se těším na ostatní" otevřela jsem dveře od spolujezdce.

Přikývl, nastoupil a my mohli vyrazit.

***

"Ahoj lásko" Probudil mě Davidův hlas.

Vyskočila jsem z postele a běžela jsem rychle do koupelny, ve které jsem se zamkla. Propláchla jsem si obličej studenou vodou a vypla vodu. Opřela jsem se o umyvadlo a zadívala jsem se do svých očí v zrcadle.

Poprvé za tu dobu se mi o něm zdálo. Zdálo se mi o Patrickovi! O klukovi, který mě rok věznil na lodi a já byla jeho "děvka". Cítila jsem se v tom snu tak povýšeně a chtěně. Fuj! To jsem ani nemohla být já. Proč se mi o něm vlastně zdálo? Je to minulost. Proběhla mnou husí kůže nad vzpomínkami na loď.

"Zlato? Jsi v pořádku?" Uslyšela jsem za dveřmi Davida.

Odemkla jsem dveře a pevně ho objala.

"Ano, jen jsem měla ošklivý sen" začali jsme se líbat.

V ten moment někdo zazvonil.

"Já tam jdu, pak pokračujeme" provokativně jsem se na něj usmála a vydala jsem se ke dveřím.

Otevřela jsem, ale nikdo tam nebyl. Jen na zemi ležel balíček. Sebrala jsem ho a zavřela jsem dveře. Posadila jsem se na sedačku a rozbalila balíček. Vykulila jsem oči. V Baličku byla zabalená úchvatná růžová jarní bundička. Beze slova jsem na to civěla. Všimla jsem si papíru vloženého do zabalené bundy.

"Milá Angeliko, nemohl jsem tam tu bundu nechat, když jsem videl tvuj výraz. Teším se na naše brzké setkání. Jsem hrdý majitel. Zatím,puso."

----------

Tak je to tadyy! Po hodně hodně hodně dlouhé době pokračování! Snad se vám líbí, pište vaše názory. Chci jen upozornit, že příběh bude trochu navazovat na první sérii, tak doporučuji si ji přečíst, kdo ji ještě nečetl. Btw miluju vás, jste úžasní! Nejlepší čtenáři♥ Love ya, Teri♥