Můj brácha je bůh II. (CZ)

2. Co ten tady dělá?!

Čau všichni! Další kapitola je tady. Na konci má Angee trochu problém, tak uvidíme, jak se s ním v příští kapitole popere. Zajímá mě váš názor, takže rozhodně piště do komentářů, nebo do zpráv. Pokud máte někdo nějaký nápad na pokračování, pište do zpráv! Jakákoliv inspirace je dobrá! Jinak si užijte Velikonoce. Snad se tady holky sejdeme ve stejném počtu:D Moc vám děkuju za Votes, Reads a Comments, jste skvělí. Těším se u další kapitoly, enjoy!

Love ya, Teri♥

--------------------

Vše jsem Davidovi popisovala asi hodinu. Bylo pár přestávek na záchod a tak. Když jsem to všechno zakončila se slovy "No, a tak jsem tady", David nic neříkal. Jen na mě koukal.

"Davide?" Promluvila jsem na něj, když už to začínalo být dlouhé.

David se prudce zvednul a odcházel ke dveřím, bez slov.

"Kam jdeš?!" Následovala jsem ho.

"Jdu je zabít!" Řekl naštvaně.

"To nemá cenu, ani nevíme, kde jsou!" Předběhla jsem ho a zastavila.

Vypadal naštvaně. Hodně naštvaně.

"Angee, pusť mě!" Zašeptal.

Zavrtěla jsem hlavou.

David se přestal snažit.

"Fajn... Ale jestli je někdy v životě potkám, rozbiju jim hubu" Řekl a dal mi pusu na čelo. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Muselo to být strašný" Vzpomněla jsem si, jak se mi tam docela líbilo.. No, to je jedno.

"Je to už minulost" Usmála jsem se.

"Nemáš hlad?" Zeptal se.

"Jo, něco malého bych si dala" Řekla jsem a David mě táhl do kuchyně.

Otevřel lednici a začal prohlížet její obsah.

"No.. Moc toho tady není" Řekl a já si stoupla vedle něj a také jsem se podívala.

"Co třeba ovocný salát?" Napadlo mě, když jsem viděla šuplík s ovocem.

"Dobrý nápad!" Usmál se David a začal vyndavat nějaké druhy ovoce.

V tom začal Davidovi zvonit telefon. Vyndal ho z kapsy a protočil očima.

"To musím vzít, je to pracovní, promiň, bejby" Políbil mě na tvář.

"Ano?" Ozval se David do telefonu a odešel do vedlejší místnosti.

Já zatím pokračovala v přípravě salátu.

Postupně jsem ovoce nakrájela a naházela do misky. Pak jsem to zamíchala a nakydla do toho trochu bílého jogurtu, který jsem také našla v lednici. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistila, kde najdu misky. Pak jsem dvě vyndala a nandala do nich salát. Položila jsem to na stůl u televize a zapnula ji. Posadila jsem se na sedačku a vzala jsem si do ruky misku se salátem. Musím říct, že sedačku má opravdu pohodlnou.

Po chvilce přišel David a posadil se vedle mě.

"Děkuju za ten salát" Usmál se a s chutí se do toho pustil.

Já se jen usmála.

"Večer budu muset ještě na chvíli do práce. Máš dnes ještě něco v plánu?"

Jak bych mohla mít něco v plánu, když jsem někde, kde to vůbec neznám?

"Mhm.. Vlastně jo" Přikývla jsem. "Půjdu se projít" Olízla jsem lžičku od salátu.

"Dobře. Já ti dám náhradní klíče od bytu" Řekl a zakoukali jsme se do nějakého seriálu, který zrovna dávali.

******************

"No, já už budu muset jít" Řekl David a zvedl se ze sedačky. Misku odnesl do kuchyně a vrátil se ke mně.

"Vrátím se do 21:00. Kdyby cokoliv, volej" Dal mi pusu a šel se převlékat.

Po jeho polibku jsem si musela olíznout rty. Chybělo mi to. Protáhla jsem se a podívala jsem se z okna. Za chvilku začne zapadat slunce.

Odnesla jsem svou misku od salátu do kuchyně a umyla jsem pár nádobí, které tam bylo.

David mezitím odešel a klíče mi nechal na stole.

Šla jsem se trochu upravit a převléknout.

Předělala jsem si make-up a učesala jsem si vlasy, které jsem si dala do culíku.

Převlékla jsem se do černých kraťasů, bílého tílka s nápisem 'Love pink 86' a na to jsem si vzala takovou růžovou tenkou bundičku. Na nohy jsem si obula růžové conversky a do kapsy jsem si hodila klíče a telefon. Vypnula jsem televizi a vešla z bytu, který jsem zamknula.

Seběhla jsem schody a vešla z baráku. Byl tady úžasný letní vzduch. Vydala jsem se směrem k nějakému parku.

Tam bylo spoustu lidí, kteří měli piknik. Byli tam děti, hrající si na babu. Maminky s kočárky, i sportovci.

Bylo to tady prostě krásný, hezčí jak v Česku.

Prohlížela jsem si krásnou přírodu, když se mi rozvázala tkanička. Protočila jsem očima a začala si jí zavazovat.

Prudce jsem se zvedla, až jsem do někoho vrazila.
"Ježíš, pardon" Omluvil se mi ten člověk a já si ho začala prohlížet.

Byl to chlap (Mohlo mu být tak 25). Ale koho mi sakra připomínal?

"To je v pohodě" Řekla jsem a dál přemýšlela, koho mi připomíná.

Zadívala jsem se na jeho boty. Odněkud je znám, vím to.

"Promiň, jak se jmenuješ, krásko?" Promluvil a usmál se.

Do prdele! Už vím koho mi připomíná!

"Už musím jít, promiň!" Začala jsem utíkat pryč. Ohlédla jsem se, jestli náhodou neběží zamnou, ale naštěstí na mě jen překvapeně koukal.

To se mi snad jen zdá! Co ten tady dělá?! Zastavila jsem se, abych se mohla pořádně nadechnout.

Vytočila jsem Davidovo číslo a čekala, až to zvedne.

"Stalo se něco?" Ozval se David z telefonu.

"Davide... Právě jsem potkala Philla..."