💦Část Druhá💦

397 6 3
                                    

Koukala jsem na plátno a ani jsem se nehýbala. Zhluboka jsem dýchala. Furt na mě koukal a na tváři mu panoval šibalský úsměv. "Možná by jsi toho měl nechat"  špitnu "Nebo bych měl možná pokračovat"  řekne. Proč na nás někdo furt kouká?  Co když někdo vidí tu ruku na mém stehně. Neuvědomím si, že je konec filmu a běhají tam titulky. Sundám mu ruku z mého klína a jdu za Kass. "Tak co pak se dělo?"  řekne Kass se smíchem "Co by se mělo dít?"  řeknu "Myslíš že jsem neviděla tvůj výraz?"  řekne a usměje se "Sakra! Měl ruku na mém stehně a pak jí zmáčknul" řeknu a kousnu se do rtu "To jsi hotová jen z tohohle?  Počkej až se tě dotkne jinde"  řekne Kass se smíchem "Tak to mě uslyší až do Číny"  řeknu "Tak pokračujte a počkejte na mě před kinem"  řekne. Jenom promluví a já mám husinu. Vyšla jsem ven z kina. "Tak teď máte rozchod. Hlavně se mi nikde neztraťte"  řekne. S Kass jdeme do restaurace. "Tebe bude slyšet na severní pól Kámo"  řekne se smíchem Kass. "Chudáci lední medvědi" řeknu se smíchem "A tučňáci"  řekne Kass a zazubí se. Objednám si salát a Kass zapečené těstoviny. Když dojíme vrátíme se ke kinu. "Tak snad jste tady všichni. Zahučte do autobusu a jedeme zpět" řekne a všichni tam nalezou. S Kass si sedneme na naše místo. Celou cestu poslouchám Thirty seconds to mars a furt myslím na to co se stalo v kině. Konečně dorazíme zpět. Vylezu rozloučím se s Kass a jdu ke svému autu. Nasednu a nastartuju. Vyjedu z pozemku školy a jedu domů. Je 21:00 a já večeřím. Neměla jsem když jsem přijela hlad. Sedla jsem si k televizi. Zrovna dávali zprávy tak se aspoň něco dozvím. Najednou někdo zazvoní. Kdo mě může otravovat takhle pozdě. Když dojím vypnu televizi a jdu dát talíř do misky. Obleču si mé krátké triko na spaní a jdu spát.                                                                    ****

Ráno mě probudí zvuk budíku. Já si na to fakt nikdy nezvyknu. Vypnu budík a běžím do koupelny. Udělám si lehký make-up a jdu se do pokoje převléct. Po chvíli váhání a řvaní,že půjdu radši nahá jsem si vybrala...

 Po chvíli váhání a řvaní,že půjdu radši nahá jsem si vybrala

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Popadnu tašku do školy a hodím jí přes rameno. Obuji si boty a vezmu si klíče. Zamknu a jdu k autu. Proč na mě vždy čumí tolik lidí a něco si šuškají. Zaposlouchám se do povídajících sousedek,které mě 'pomlouvají'. "Prý teď chodí do druháku" řekne jedna "Vypadá jako kurva a ty prsa. Ty určitě nejsou její" dodá druhá "Ani zadek" řekne ta první. Nasednu do auta a jedu ke škole. Měla jsem sto chutí najet jim do plotu. Ta závist je svině. Určitě mají své vnučky pořádně vykrmené. Rozjedu se ke škole. Když přijedu ke škole tak zaparkuji a jdu ke Kass,která stojí u dveří školy. "Tobě to,ale sluší" řekne Kass "Děkuji snad to řekne i někdo jiný" řeknu a zazubím se. Ze skříňky jsi vyndám učení a jdu s Kass do třídy. Sednu si na své místo a připravím si na chemii. Na chemii máme taky Shannona. Zazvoní a sexy učitel vchází do dveří. Všichni jsi stoupnou "Dobrý den posaďte se" řekne a všichni jsi zase sednou. Zapíše do  třídní knihy a pak jde k tabuli. Napíše téma dnešní hodiny. Všichni otevřou sešity a napíší si to. Pak začne vykládat. Postupně jsi všechno píši a když něco vím tak se přihlásím. Zazvoní a všichni vyběhnou ze třídy. Rebecca jde poslední a třískne dveřmi. Něco tam rupne. Myslela jsem si, že se ulomil kus dřeva. Ve třídě jsem byla jen já a pan učitel. Pan učitel chtěl odejít,ale nešli mu otevřít dveře. Začal lomcovat s klikou a mě došlo co se děje. Zasekli se dveře. "Asi se zasekli dveře" řekne pan učitel. Tohle je zlý! Začnu zhluboka dýchat,ale cítím se jako by docházel kyslík. "Nemáš klaustrofobii,že ne?" řekne. Z mého výrazu je jasný,že mám. Naše třída není nějak malá,ale mě to hrozně vadí. Potřebuji vědět,že můžu odejít když chci a teď o nás nikdo neví a bůh ví kdy se to dozví. Pan učitel položí své učení a jde za mnou. Začnu panikařit a křičet,že tu umřeme a že nás nikdo nenajde. "Uklidni se! Neumřeme a určitě nás někdo najde! Musí jít zpátky do třídy až zazvoní" řekne pan učitel a drží mě za ramena "Ale stejně tady budeme 20 minut" řeknu a začnu zhluboka dýchat "Jak to?" řekne "Je velká přestávka" řeknu. Pan učitel otevře okno a dá k němu židli "Sedni si a zhluboka dýchej" řekne a já tak udělám. uběhlo 20 minut a zvonilo,ale ještě nikdo nepřišel. Když jsem slyšela hlasy za dveřmi rozběhla jsem se. Začala jsem bušit do dveří a řvát,že jsme tady zavřený a nemůžeme ven. Nikdo i neodpověděl ani nezabral za kliku. "To bude dobrý Adel ono je to napadne,ale hlavně musíš pořádně dýchat" řekne a přitáhne si mě k sobě. Nasaju jeho krásnou mužskou vůni a udělá se mi trochu lépe. Najednou někdo zatáhne za kliku. Začneme oba dva mlátit do dveří. "Jsou tam uvězněný a nemohou ven!" křičí Kass na školníka. To slovo "uvězněný" mi trochu nepomohlo. Začali páčit dveře a já se trochu uklidnila. Strávili jsme tam 1 hodinu a mě bylo pořád blbě a popravdě se mi chtělo brečet. Nevěděla jsem jestli nás odsud někdy dostanou a jestli to bude vůbec ještě tuhle hodinu. Začalo zvonit na přestávku a já začala zase panikař. "Nejde to asi je odtamtud nedostaneme. Zkusím to naposled pak voláš hasiče" řekne pomocník školníka a já zase zešílím. Začnu křičet a hrozně moc se bojím. "Poslouchej mě. Pokud tady budeš takhle vyvádět moc tomu nepomůžeš. Musíš věřit,že nás odsud dostanou a to že dostanou. I kdyby měli volat hasiče tak ty nás odsud dostanou" skončil s povídáním a najednou se dveře otevřeli. Vyběhla jsem na chodbu. Opřela jsem se o zeď a pořádně se nadechla. Tohle byl tak hnusný pocit. "Pojď jsemnou do kabinetu. Do té třídy tě nemohu pustit v tomhle stavu" řekne a já kývnu a jdu poslušně za ním. Odemkne dveře od kabinetu. "Posaď se na gauč" řekne a já si sednu. Sednu si a zavřu oči. Pořádně se nadechnu a řeknu si,že už se nic nestane. Že jsem se odtamtud dostala. Otevřu oči a před mnou sedí pan učitel. "Už je ti líp? Přinesl jsem ti vodu" řekne a ukáže na kelímek "Ano.Děkuji" řeknu a napiju se vody. "Rozhodně by mě nenapadlo,že budeš zrovna ta,která bude tak vyšilovat" řekne "Mám tenhle strach z dětství" řeknu. 

"Neboj se já tě potom pustím" řekne Tony. Jen kývnu a vlezu do malého trezoru. Když už se začínám docela bát. "Tony pustíš mě už prosím?" špitnu "Ano Adel už jdu na to" řekne a chce otevřít trezor,ale nejde to a já jsem tam uzavřená a pomalu mi dochází kyslík.

Zakroutím hlavou,abych vyhnala mou vzpomínku z dětství. Pan učitel se usměje a začne se přibližovat. To už takový strach o to co se stane nemám. Přiloží jeho rty na ty mé a začne s nimi hýbat. Spolupracuji,protože tohle je to o čem jsem ze všeho nejvíc snila. Sednu si na něj. Oba dva do toho dáváme tolik. Pak mi dojde co dělám. Měla bych jít do třídy! "Už půjdu!" křiknu a vyběhnu z jeho kabinetu. Když jsem u třídy sklouznu po zdi až k zemi. Přitáhnu si k sobě nohy a přemýšlím o tom co jsem před chvílí dělala. Možná jsem tam měla zůstat a užívat si toho,že ho líbám já a ne Rebecca,ale co když ho taky líbala to přece nemohu vědět. Zvednu se a jdu do třídy. "Adel už je to dobře?" řekne paní učitelka "Ano" řeknu. Sednu si vedle Kass a poslouchám výklad. Měla jsem tam zůstat!

Ale pane učiteli! Kde žijí příběhy. Začni objevovat