5 | Nejlepší uvítací překvapení na světě.

370 14 1
                                    

Terky úhled pohledu

"Jordánová vstávat!" Zavelela jsem a zatáhla Lauřinou peřinou. Popravdě řečeno jsem vůbec nevěděla odkud jsem brala všechnu tu energii. Začalo to už v ty dvě hodiny ráno u nás doma.

"Faksová." Zabručela Laura a překulila se z jedné strany na tu druhou.
"Dělej, máme večeři s Jandačem a s Plekym!"
Tohle dostalo Lauru na nohy. Strašně moc jsme se těšily, protože Pleky je zase kapitánem a byly jsme zvědavé, jak se Jandač postaví k vedení týmu.

V 17:00 jsme měli všichni sraz na recepci. Laura si na sebe vzala ty modré šaty od Austona a natočila si vlasy do vln. Já si vzala černé tričko a bílé kraťasy a pak si natáhla vlasy rovně žehličkou. Jeli jsme zase minibusem do jedný restaurace, kde už jsme měli zarezervovaný stůl pro několik lidí. Plekanec nám přišel vstříc s úsměvem.

"Tak ahoj zase!" Zvolal na nás a my si odložili kabáty, zda je někdo měl.
"Já jsem Tomáš Plekanec, kapitán nároďáku a támhle máme zarezervovanej stůl." Pleky se zasmál, když řekl svoje vlastní jméno. Já už ho znala osobně, protože jsem s ním v Moskvě dělala rozhovor a David mě jednou vzal do kabiny za nima. I tak jsem z něho měla hodně velký respekt. Byl to kapitán, který měl k nároďáku strašně silný vztah.

Po tom co nás Pleky představil pani trenérovi jsme zasedli ke stolu a já s Laurou jsme se raději schouleli spíše na tu stranu k Plekancovi, než k panu trenérovi.
Obdrželi jsme jídelní lístky a já byla šťastná, že aspoň do té doby než si něco nevyberu, se s nikým nebudu muset dávat do řečí, při kterých bych se jen ztrapnila.

"Takže ty seš Terka viď?" Slyšela jsem Plekancův hlas a já jen potichu zasyčela nad tím, že se s ním evidentně bavit budu muset. 
"Ano jsem," Usmála jsem se a pak nadzvedla jedno obočí, "Odkud to víš?"
"Dvě slova, jedno jméno." Zamlaskal jazykem a já se potichu zasmála, protože mi to hned došlo, "David o tobě básní celou dobu. Nepřestane ani když mu řekneme, že to je otravný-Nic proti tobě."

"Ale David doufám neví, že tady jsme, ne?" Optala jsě se a nervózně se kousla do spodního rtu. Pleky jen zavrtěl hlavou jako nesouhlas a pak se rozzářil.
"On tu ani není zatím. On měl nějaké potíže v Bostonu, tak přiletí až zítra." Oznámil mi sklesle,
Já na něho jen upřeně zírala a nechápala. V tu chvíli jsem byla bohu vděčná, že se k nám přitočila od své konverzace s trenérem Laura.

"Jordánová, žejo? Od Michala." Uvědomoval si Pleky a já si začala v hlavě procházet vzpomínky, protože mi vůbec nedocházelo, odkud se znají zrovna oni dva. 
"Jojo, strejda," Přitakávala Laura a pak jí zapípal messenger. Omluvila se a vyndala si mobil z kapes šatů.

Lauřin úhled pohledu

Podívala jsem se odkud mi v tenhle čas někdo píše. I před tím než jsem se podívala od koho to je, mi došlo že to musí být někdo na téhle polokouli.
Když jsem si přečetla zprávu, nemohla jsem si pomoct a začala jsem se usmívat od ucha k uchu, jako blb.

Všimla jsem si, jak se na mě Terka divně dívá, ale pak jí to nejspíš došlo, protože se lehce usmála nazpátek a vrátila se zpátky ke konverzaci s Plekancem. Zaslechla jsem jen to, že se chystají Pastrňáka překvapit. Dloubla jsem do Terky a zašeptala jí, že jdu ven "na vzduch". Ta to hned pochopila a s šibalským usměvem mě pustila ven.

******

Venku mě hezky zchladil studený kanadský větřík a já si dala mobil k uchu. Třikrát bylo slyšet vyzvánění a pak to vzal velmi známý hlas.
"Ahoj Lásko," Roztálo mi srdce nad Austonovou angličtinou a znovu se mi vrátil ten pocit zažít to, co nám Ester zakazovala, "Co že nespíš?"
Zpanikařila jsem, protože jsem si uvědomila, že on o ničem vlastně neví.

Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat