Dream | World Cup of Hockey 2016 [CZ]

2 | Zakázáno.

Terky úhled pohledu

Odpočítávaly jsme dny do 16.září. Ten den to mělo vše začít. Měla začít naše dovolená v ráji s těma nejlepšíma lidma na světě. Ani nevím jak, ale domluvily jsme se s Laurou, že u nás do pátku bude, protože v pátek nám to už v 06:30 letělo.

Ve středu odpoledne, jsme s Laurou šly do fanshopu hokeje koupit nový barvy na obličej, protože všechny už jsme obě dvě vypatlaly. Už jsme se obě viděly jak tam stojíme s vlajkama na tvářích a jednou vlajkou dohromady, kterou se navzájem objímáme.

"Těšíš se?" Zeptala jsem se jí, když jsme nasedly do autobusu, který směřoval ke mně domů.
"Že váháš!" Vyhrkla plná energie Laura a já se jen lehce usmála.
"Víš co mě trochu znepokojuje?" Zeptala jsem se s očima upřenýma k oknu a ke krajině, kterou jsme právě míjeli. Laura nastražila ušy a zvedla obě obočí se zájmem, "David je teď v Bostonu sám. Myslíš že si nikoho nenašel? Jako třeba jen na pro zábavu třeba, jako, chápeš..."
Laura se začala smát a já jen vykulila oči a zamumlala na ni "Co?"

"Ne, to by ti neudělal. To ten můj blbec je Američan. Mladej Američan, po kterým slintaj všecky holky. To spíš Auston je ten, kterej rád objevuje svět a - ehm - ženy. Stejně nevěřím tomu, že by to udělali." Laura se rozpovídala a vzápětí jí něco napadlo, "Hej a víš co? Proč bychom jim měli říkat, že tam jedeme?"
Zamyslela jsem se a promnula si oči. Její slova mi zůstaly viset v hlavě a tak mi nezůstalo nic jinýho, než souhlasit s mojí nejlepší kamarádkou.

*****

Lauřin úhled pohledu

Po rušné, ale zábavné přespávačce u Terky jsme se společně probudili asi okolo 06:30. Zmátl nás čas.

"To už je Pátek?"
"Ježiš dneska letíme!"
"No to snad ne tohleto-"

Jo. Přesně takhle vypadalo naše čtvrteční ráno. To, že neletíme ten den jsme zjistili až po půl hodině hektického pobíhání sem a tam. Večer před tím jsme usnuly u té komedie co jsme si pustily a rodiče jsme večer ani nezastihli a ráno je Terka taky nevídá. Jako samostatné, sedmnáctileté studentky druhého ročníku jsme se samozřejmě obstaraly a hodili do sebe nějakou lehkou snídani. Protože jsme se ráno probudily asi o půl hodiny dřív, měly jsme na snídani déle než měla Terka obvykle a tak jsme probíraly co budeme v Torontu dělat.

Celý čtvrteční den byl vlastně normální, až na poslední hodinu (ten den jsme měli výtvarku), protože to k nám znovu přišla paní Čermáková, aby se ujistila, že má všechny naše dokumenty, pasy a svolení.
"Takže nejdřív se musíme ujistit, zda tu jsou všichni," Promluvila, "Jordánová? Laura?"
Přihlásila jsem se.
"Faksová Tereza?"
Terka se přihlásila a paní Čermáková si odškrtala všechny kteří tam byli. Nikdo překvapivě nechyběl.

"Takže protože jste všichni byli v Moskvě, víte jak to vše chodí. Harmonogram zápasů vám dáme až na místě, program schůzek a tak dále vám dáme taky až tam. List hokejistů s kterými budete mít tu čest udělat rozhovor dostanete taky až tam. Vaši roli se dozvíte taky až v Torontu. Jediné co vám teď řeknu, je to kde budeme bydlet a vše okolo naší přepravy."

Dozvěděli jsme se tedy, že budeme bydlet v hotelu jménem The Grand Hotel & Suites Toronto, který je prakticky hned vedle stadionu Air Canada Centre. Tam se budou hrát zápasy nejprestižnejšího turnaje na světě. A my budeme mít tu čest tam být. I když ona je to vlastně i čest pro normálního českého občana, že tam může být Česká republika jako samostatný stát a ne jako Tým Evropy.

Peníze nám prý pošlou na naše kreditní karty. Podle paní Čermákové, dostaneme hodně, na suvenýry a taky na jídlo venku z hotelu, na Kanadskou MHD/taxi, ale jestli chceme můžeme si přivézt i nějaké naše peníze z domova. Žádné velké zákazy jsme moc nedostali.

"Jo a ještě něco." Paní Čermáková se na podpatku otočila a vrátila se zpět k nám do třídy, ze které byla už jednou patou venku, "Nepřeju si na vás slyšet žádné stížnosti. Vybrala jsem ze všech tuhle skupinu, protože jsem na vás v květnu slyšela samé a jen samé pochvaly od hokejistů a nebo od štábu ČT. Nepřeju si, abyste mi dělali ostudu-"

Všichni jsme jen přikyvovali, vystrašeni z toho, že by někdo udělal chybu. Že by nám paní Čermáková "vyhrožovala" ? Nikdy jsme ji takhle neviděli.

"-Je tu jedna věc kterou máte zakázani. Kluci, omlouvám se že vás se tohle netýká, z větší části teda. Holky, máte tuhle věc přísně zakázanou. Nesmíte si nic začínat s hokejisty. Je to přísně zakázano, pro dobro týmu, země a národní cti."

Máme to přísně zakázáno.

Po tom co jsem to slyšela od někoho nahlas, jsem toužila cítit tu zakázanou lásku znova. Hned teď. V tenhle moment. Bylo to to jediný, co jsem v tu chvíli potřebovala. Mít u sebe Austona.

Neboj, zachvíli ho uvidíš, Lauro.

Už zbývá jen jeden den.