Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 03

“Ne, prosím!” žadonil jsem. “Nepřestávej mluvit! Vedl sis fakt dobře!” Harry pevně zavrtěl hlavou. Povzdechl jsem si, “Dobře... stejně jsem na tebe hrdý za tak dlouhý rozhovor. Ale abych odpověděl na tu otázku, co ses tak moc snažil vyslovit, Niall je prostě Niall. Pokud mu vysvětlíš, že ses ho nesnažil tou ignorací urážet, nejspíš se ti omluví a pak tě bude naprosto milovat.

“Harry už nechce Nialla vidět,” Harry zvedl hlavu, aby mu bylo rozumět.

“Harry musí,” řekl jsem omluvně.

“Ne.”

“Jo,” zasmál jsem se. “Musíš. Vlastně už zítra.”

Harry se najednou zatvářil hrozně zoufale a jeho tvrdohlavost ustoupila. Téměř se přes gauč vymrštil na můj klín a zabořil mi tvář do boku, dost jako kočka, co se snaží získat pozornost. “Prosím, ne-nenuť Harryho jít!”

Vykulil jsem oči a paže jsem si založil za hlavou, tak trochu nejistý, jak mám na tohle reagovat, “Vážně musíme na té gramatice zapracovat.”

Harry zafuněl, “Harry může... a-ale je to těžké! A L-Louis... Louis hřeje.”

"Bude to jako mít kotě? S tebou?” zeptal jsem se a lehce jsem ho začal hladit po hlavě. “Můžu tě hladit a mazlit se s tebou kdy budu chtít?”

“Ne,” řekl jednoduše.

“No, tak tohle umíš říct perfektně,” popíchl jsem ho.

“Děkuju. Umím... i další...” Harry se posadil a dramaticky se odmlčel. “Zmlkni.”

Zasmál jsem se, “Máš hlad, Kitty? Můžem si objednat pizzu nebo něco.”

Harry se lehce zamračil, “A-ale je to Harry... ne Kitty.”

“Jasná věc, Kitty. Ale pizzu, ok? Zní to dobře?”

Potom, co jsem konečně tu pizzu objednal, volal Liam, aby se zeptal, jestli se Harry ještě zlobí. Pro sebe jsem se ušklíbl, když jsem hodil pohledem po tom klukovi na svém gauči, co se roztržitě škrábal za uchem, zatímco přepínal programy v televizi.

“Takže je to oficiální?” zeptal se Liam. “Nenávidí tě?”

“Právě naopak, drahý Liame,” odvětil jsem samolibě. “Mluví.”

“Plynně?” zalapal po dechu Liam.

“Eh... dostatečně.”

“Kecáš!” zvolal Liam.

“Já? Nikdy!” Donesl jsem telefon mladšímu chlapci a podržel ho před ním. “Řekni Liamovi ahoj!”

Harry asi minutu zíral na telefon, přemítal, jestli má nebo nemá. Zafuněl jsem, “Vydrž, Li, má takovou tu kočičí chvilku. Nerad dělá, co se mu řekne,” začal jsem jemně prohrabovat kudrlinky na vrcholku jeho hlavy, konečky prstů jsem přejížděl po kůži těsně za jeho ušima. Ty se lehce zatřásly a on se vtiskl do mého doteku. Úsměv mi zvedl oba koutky úst. Znal jsem ho asi den a už jsem věděl, co na něj platí, “Můžeš pozdravit Liama, kvůli mně, Harry? Prosím?”

“Ahoj, Li... Liame,” Harry téměř zapředl do telefonu.

“To je skvělé!” Liam prakticky zařval do mého ucha, když jsem přestal hladit Harryho vlasy a vrátil jsem si telefon k obličeji. “Niallovi to zabralo pár dní, než dokázal mluvit takhle!”

“Má trochu problém s používáním základní gramatiky a děsně o některý slova klopýtá, když je rozrušený, ale to se dá lehce změnit. Pořád mluví...” zaváhal jsem, jak popsat Harryho způsob mluvení. “Pořád mluví trochu jako čtyřletý děcko. Teda až na to, že mi řekl, ať zmlknu.”