Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 01

"Umí mluvit?" zeptal jsem se zvědavě a vykoukl zpoza Liama.

"Jsem si jistý, že se to může docela snadno naučit. Vsadím se, že ví, co říkáme. Niall to věděl. Jenom se musí naučit vyslovovat. Čím víc nás slyší mluvit, tím líp," prohlásil Liam zamyšleně.

Ten kluk už se tak moc nekrčil, jenom opatrně sledoval Liama. Hleděl jsem na něj a snažil se najít jakoukoli známku zvířecí části. Ale nevypadal, že by měl ocas nebo tak. "Jak víš, že je hybrid?"

"Má uši, Louisi," objasnil mi Liam trpělivě a natáhl pomalu ruku zase k němu. Chlapec se opět skrčil, ale dovolil Liamovi opatrně pohladit jeho temeno a pak se k němu dokonce obezřetně přiblížil. “Tak a je to. Mám kamaráda, který je trochu jako ty... ten, co je... nevyšiluj, prosím... zčásti pes. Ale i tak je milý. Když jsem ho poznal, byl oblečený jako ty, říkal jsem mu Blondie, dokud jsem nezjistil, že má jméno napsané na tomhle lístečku trika. Můžu se podívat, jestli máš na cedulce taky jméno?”

K mému obrovskému překvapení chlapec pokýval hlavou. Takže Liam měl pravdu v tom, že rozumí tomu, co říkáme. Chlapec natáhl paži za sebe, jak sám chtěl dosáhnout na štítek.

“Já to udělám,” zahihňal se Liam, nahmatal jemný lístek na bílém tričku a namířil na něj slabou záři telefonu. “Alespoň na to dosáhnu... a tvoje jméno je... Harry?”

Ten hybrid, pravděpodobně teda Harry, znovu pokýval hlavou, když jsem promluvil. “No, Harry, asi bychom tě měli vzít někam dovnitř, než tě uvidí někdo kromě nás.”

“Ty kudrliny mu uši docela kryjí... a nevypadá, že by měl ocas, ale stejně je to dobrý nápad. Vezmeme ho k tobě, Louisi,” rozhodl Liam, pomalu se postavil a nabídl Harrymu ruku, asi aby mu pomohl se zvednout. Chlapec před rukou pořádně ucukl, ale když mu došlo, že Liam mu nechce nijak ublížit, zdrženlivě se nechal vytáhnout na nohy. Liam se znepokojeně zamračil. “Já bych ti neublížil. A jestli pak budeme vypadat bezpečněji... Jsem Liam a tohle je Louis.”

“Ahoj, Harry,” pozdravil jsem s pohledem upřeným do smaragdových očí. Okamžitě sklopil pohled zpět ke dlažbě.

“Fajn. Jdeme do Louisova bytu.”

Po dlouhém přemlouvání, hlavně z Liamovy strany, jsme konečně toho kudrnatého kočičího kluka dostali ke mně do bytu. První, co udělal, bylo, že se odplížil do obýváku a vecpal se mezi křeslo a stěnu.

“No,” Liam našpulil rty. “Není tak... přátelský, jako byl Niall, ale jsem si jistý, že se to zlepší. Měl bys mu asi udělat něco k jídlu. Vsadím se, že má děsný hlad.

“Já bych měl?” zeptal jsem se nevěřícně.

“Ano, Louisi,” povzdechl si Liam. “Je pozdě a Niall očekával, že se hned vrátím. Jenom jsem ti měl donést klíče a jít zpátky, a protože je tma, bude mít tím větší strach.”

“Ale já nevím, jak se o něj mám starat!” zaúpěl jsem.

“Louisi! Je jako normální člověk, jasné? Člověk s kočičíma ušima.”

“Ale ty jsi tu expert na hybridy! Vem si ho!” Zatnul jsem frustrovaně ruce v pěsti.

“Ne dokud se neseznámí s Niallem a dokud si nebudu jistý, že se snesou.” Liam zakroutil hlavou. “Musím jít, Lou. Nakrm ho. Nabídni mu místo na spaní. Dej mu oblečení a možnost se osprchovat. Snaž se a ujisti se, že neuteče... I když jsem si dost jistý, že na to je až moc chytrý.”

A pak Liam prošel dveřmi, zavřel je za sebou a nechal nás tak v tichu. Poraženě jsem si povzdechl, než jsem opatrně přešel obývák a podíval se za křeslo. Harry měl pohled upřený na mě, pohled měl naplněný nejistotou.