Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Osmnáctý příběh

Vánoce 2014, Godrikův důl, dům Potterových

Byl jasný prosincový den, nebe zářilo blankytně modrou barvou a nenašli jste na něm jediný mráček. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo v nejbližších dnech začít sněžit. Už dlouhé týdny nepříjemně mrzlo, lidé se marně před mrazem ukrývali do teplejších vrstev oblečení. Každý na ulici pospíchal, aby byl co nejdříve doma v teple a bezpečí, kam se zima nedostala. Přestože většina dospělých na sníh vždy nadávala a brblala, když byly cesty zapadané a auta odmítala startovat, děti se na bílou nadílku obvykle těšily. Sníh sliboval mnohem víc zábavy – mohly sáňkovat, stavět sněhuláky a pořádat koulovačky. Nic z toho se ale letos dělat nedalo. Počasí bylo ponuré a nevlídné a s blížícími se Vánoci zřejmě žádná změna přijít neměla. Alespoň se na tom mudlovští meteorologové a lidé od Denního věštce výjimečně shodli, přestože se většinu roku jejich předpovědi značně lišily.

Lily Potterová seděla za oknem v kuchyni a zklamaně vyhlížela na dvorek. Podpírala si pihovatou tvářičku oběma rukama a každou chvíli zklamaně vzdychla. Když se začalo stmívat, její frustrace rostla.

Ginny, která u plotny připravovala večeři, svou dceru už delší chvíli láskyplně pozorovala.

„Proč si nejdeš hrát k sobě do pokoje?" zeptala se jí vlídně.

„Čekám," vysvětlila jí tak autoritativním tónem, jaký desetileté děvče svede.

„Lily, broučku, víš, že letos na Vánoce sněžit nemá," pokoušela se jí domluvit.

Lily se ohlédla jejím směrem a zatvrzele se zamračila. „Tomu nevěřím."

Než Ginny stačila říct cokoliv dalšího, oheň v jejich krbu se rozhořel jasně zelenými plameny. Lily nadšeně vypískla a její výraz se proměnil na čistou radost a napjaté očekávání. Během pár okamžiků z krbu vystrčil hlavu James, zatřepal svými černými vlnitými vlasy a rozdmýchal popel všude kolem.

„Pitomej letax," ulevil si zlostně.

„Jamesi!" okřikla ho Ginny káravě, ale to už Lily nevydržela a rozběhla se bratrovi přímo do náruče.

„U Merlina, prcku, ty jsi vyrostla!" předstíral James překvapení.

Vzápětí se oheň v krbu znovu rozhořel a tentokrát se ven poněkud nejistě vykolébal Albus. I on byl celý od popela a tváře měl samé saze a špínu.

Mohutně se rozkašlal. „Spletl jsem si rošt," vysvětlil svůj zevnějšek.

Lily pustila Jamese a okamžitě pod svými objetími začala mačkat i druhého bratra. Upřímně se jí stýskalo, když byli celé měsíce v Bradavicích a ona zůstala sama doma. Občas si sice hrála s Hugem nebo Roxy, ale bratry jí ani jeden nedokázal plně nahradit.

Ginny odložila hrnec na plotnu a šla oba syny přivítat, James se sice matčinu políbení naoko vzpouzel, ale ve skutečnosti byl doma rád.

„Mám obrovský hlad!" dušoval se. „Co máme dobrýho?"

V tu chvíli se oheň v krbu rozhořel naposled a v kuchyni se objevil Harry, který oba syny vyzvedával na nádraží. Vláčel sebou jejich kufry a vypadal, jako by procestoval letaxem půl Anglie, než trefil správný krb.

„Omlouváme se za zpoždění," vydechl znaveně a políbil Ginny na tvář. Lily mu mezitím přistála v náručí a Harry se pod její vahou málem zlomil.

„Co vám trvalo tak dlouho?" zajímala se a šla prostírat stůl.

„Musel jsem se ještě cestou stavit na ministerstvu," vysvětlil omluvně a bedlivě sledoval, jak se tváří. Slíbil jí totiž, že nebude pracovat, když budou všechny děti doma. Přesně jak předpokládat, Ginny se nepatrně zamračila.