Mé jméno, má krev: 24 vánočních příběhů

Sedmnáctý příběh

Vánoce 2009, Ministerstvo kouzel

„Nenávidím Vánoce."

Zlatá mříž zarachotila, s hlasitým klapnutím dopadla na své místo a výtah se rozjel směrem vzhůru. Už týden vytrvale sněžilo a ať se místní uklízečky snažily zavést jakákoliv pravidla, stejně se zaměstnancům a návštěvníkům podařilo sníh nanosit na podrážkách až do budovy. Výsledkem bylo, že na všech chodbách i ve výtazích trvale stála voda. Laura zkroušeně přešlápla z místa na místo a ke své nelibosti zjistila, že má v botě nespíš díru, protože ji rozbředlý sníh okamžitě zastudil na prstech pravé nohy.

„To jsou poněkud silná slova," pokusila se kolegiálně uchlácholit Angelinu Weasleyovou, která vedle ní hlasitě brblala.

Angelina ji obdařila skeptickým pohledem: „Půjčím ti svoje děti na pár dnů, abys pochopila, jak moc umí být otravné."

„Šoupněte je do Doupěte," poradila jí Laura pobaveně. „Harry to tak dělá v jednom kuse."

„Ráda bych, ale předběhla nás Fleur a nacpala tam ty svoje, aby s Billem mohli vyrazit na prodloužený víkend," napodobila její francouzský přízvuk docela trefně.

„Příště musíš být rychlejší."

„Osmé patro. Atrium," pronesl zvučný ženský hlas v kabině.

„Tak si užij svátky a zkus taky jednou nepracovat," popřála jí Angelina, než vystoupila.

„Tobě taky šťastné a veselé," odpověděla Laura nepřítomně.

Sotva Angelina vystoupila, dovnitř výtahu se vecpali další čtyři lidé a mezi nimi i Hermiona zavalená hromadou pergamenů. Zřejmě právě přiběhla z venku, protože měla své rozčepýřené vlasy plné sněhu. Zatřepala hlavou a rozvířila tím pohybem vločky na všechny strany. Jedna upjatá postarší čarodějka se na ni pohoršeně zadívala.

„Lauro!" vyhrkla nadšeně. „To máme venku ale nečas, co?"

„Nejspíš," odtušila, „jsem tu zavřená už...," zadívala se na hodinky, „...šestnáct hodin, nejsem si ani jistá, co je za den."

„Středa," odpověděla Hermiona automaticky a nasadila svůj káravý výraz, který si pamatovala ještě z Bradavic. „Neměla by ses taky někdy ukázat doma?"

„Já se snažím," odporovala Laura chabě a cítila se jako malá holka, kterou plísní za nějaký prohřešek, „nemůžu ale všechnu tu práci nechat na příští rok. Říkala jsi středa?" povytáhla obočí. „Vážně?"

Výtah se znovu s škubnutím zastavil.

„Sedmé patro. Odbor kouzelných her a sportů, kanceláře vedení Britské a irské famfrpálové ligy, oficiální klub Tchoříčků, Úřad pro absurdní patenty."

Mříž se odsunula, dva čarodějové vystoupili a dovnitř vklouzla Ginny Potterová s třemi košťaty v náručí.

„Hermiono! Lauro!"

„Ginny, co tady děláš?" zeptala se Hermiona překvapeně.

„Harry dětem pořídil k Vánocům nejnovější modely," vysvětlila unaveně a poklepala na násady přehozené přes svoje rameno. Konce košťat čarodějku krčící se v rohu polechtaly v obličeji.

„No dovolte!" ohradila se a odstrčila proutí pryč.

„Omlouvám se," vyhrkla Ginny zahanbeně a opřela si košťata o hruď. V kabině se už tak nepříjemně mačkali. „Vezu je Noře Greenové na regulační a kontrolní správu košťat, aby je seřídila podle nových norem," povzdychla si unaveně. „Měla jsem v sedmém nějakou schůzku, tak to beru všechno při jednom. A co vy, dárky máte nakoupené?"