Chci tě milovat

3. Nemocnice a strach

Eren Jeager

Levi Ackerman

Já furt řval a nemohl přestat. Mikasa se mě snažila utěšit. Když to nepomohlo tak si přišoupla židli blíž k mé posteli a objala mě do jejího teplého sevření. Začala pomalounku se mnou houpat ze strany  na stranu a šeptala mi různá slůvka do ucha. V téhle situaci si připadám jako dítě. Já se uklidnil a přestal brečet a vzchopil se. Chvilku se mnou byla ještě na pokoji a potom musela už jít. Než odešla dala mi krabici, ve který byly buchtičky plněný krémem. Koupila je dneska pro mě. Ona dobře ví jak mám rád sladký. Taky si našla práci aby nás uživila až se vrátím domů.

Každý den za mnou přišla do nemocnice a bavili se o různých věcích v našem životě. Pokaždý mi taky přinesla něco dobrého na zub. Takhle to šlo tři týdny za sebou. Přišla ke mě jednou sestřička do pokoje , která mi řekla, že mě už dnes propustí z nemocnice. Mám brát k tomu ještě nějaký prášky, který chutnají hnusně. Ta chuť mi připomíná bílou omítku. Nikdy jsem neměl omítku jenom to přirovnávám. Kdybych jedl omítku tak bych byl sakra divnej.

Měl jsem si tedy zabalit všechny věci a počkat na Mikasu než přijede okolo třetí hodiny. Chudák Mikasa odešla ze školy aby se mohla starat o mě a k tomu pracuje jenom kvůli mě. Jsem skleslý a zároveň rozzlobený sám na sebe. I když za to nemůžu já a znám odpověď. Stejně si to beru za vinu. Pokaždý když nejsem s Mikasou tak mám děsivý a zároveň nevinný výraz. Možná to bylo tím, že se cítím osamělý. Vadil mi ten pocit. Já ho přímo nesnášel.

Nevím co si počnu až se vrátím k nám domů. Všude budou vzpomínky na rodiče. Hnedka přestanu myslet na tak negativní věci a šel si sednout do čekací místnosti než příjde moje starší sestra Mikasa. Už byly skoro tři hodiny takže jdu zrychleným krokem, protože se těším až jí zase uvidím. Byla tu včera, ale příjde mi to jako by to byla věčnost. Zastavím se na místě a v hlavě se mi vybavili vzpomínky na rodiče. Chtělo se mi brečet, ale nemužu si to dovolit. Koukali by na mě lidi okolo. To by bylo strašně trapný. Slyším přede mnou zrychlenou chůzi a hlas, který mi je povědomí. ,, Erene'' ,,Erenee''! Byla to Mikasa. Rozeběhnu se naproti ní.  Zastavím se u dveří , které se otevírají sami když jsem poblíž nich. Dveře se otevřely a já se za se rozeběhnul  naproti Mikase. Obejmu ji kolem pasu. Málem jí umačkám radostí. Zabořím do její hrudi hlavu a začal brečet štěstím. ,,Chyběla si mi moc Mikaso''. ,, Ty mě taky Erene''. ,, Tak pojď jdeme domů''.

Já jenom souhlasně přikývnul a šli jsme k autu. Nastoupím do auta a pohodlně si sednu. Do tý doby než se mi vybavili vzpomínky z tý autonehody a já dostal strach. Po celém tělě jsem měl husinu. ,, Si v pořadku Erene ''? ,, Vypadáš nějak bledě''. Potom mi došlo proč. Určitě to bylo kvůli tý autonehodě co se stala. Nastartuju auto a rozjedem se směrem k našemu domu. Ale já radši jela kvůli Erenovi opatrně. Možná si nikdy neudělá řidičák, protože bude mít strach jezdit v autě.

Bojím se celou cestu a třesu se, ale už jsme skoro byli doma tak to vydržím. Mikasa zastavila poblíž našeho domku s autem. Společně vystoupíme. Páni vůbec se tu nic nezměnilo a všechno to tu vypadá jako před třemi týdny. Váhavým krokem se pohnu z místa. Mikasa stojí u dveří a otevřela mi dveře od domu. Potom je za sebou zavřela. Já se rozeběhnul naproti mému pokoji. Hodil sebou o postel a pomalu mě dostávaly vzpomínky k šílenství na rodiče. Všude kam se podívám vidím jejich siluetu. Potichu si naříkám. ,, Byla to moje chyba, že umřeli. Jenom moje ... moje'' ,, K čertu stím! Za všechno co se stalo je moje chyba''! Vzlyk. Začnu si pobrekávat v mých rukách a hlava mi třeštila bolestí. Břečel a brečel a nemohl přestat. Zavřu oči a snažím se na vše zapomenout , ale nešlo to. Schoulím se do klubíčka.  Zatemnělo se mi před očima a dál už nevnímám co se stalo. Usnu jako dřevo...

Pokračování příště ...

♥ Vaše Niky ♥