Me and my football star *POZASTAVENO*

Kapitola 8

,,Jsi si jistý,že nás tu nechytnou novináři?"
,,Věř mi,že ne. Máme to tu s klukama zařízený." Usmál se na mě. Šli jsme ke vchodu,on vzal svůj Huawei a někomu zavolal.

,,Pojď." Zatáhl mě za ruku k zadnímu vchodu. Zaťukal na dveře. Otevřel mladý kluk. Vysoký,hnědovlasý,hubený.

,,Ahoj." Pozdravil nás.
,,Ahoj" Oplatil mu pozdrav Leo. Vešli jsme do restaurace. Byla nádherně vybavená. Zasedli jsme ke stolu a číšník nám přinesl jídelní lístek.

,,Dej si co chceš." Usmál se na mě.
,,Dobře,ale dám si jen těstoviny s krevetami." Odložila jsem jídelní lístek.
,,K pití?" 
,,Jenom vodu. Děkuji." 
Leo si pak objednal jen salát. Prý proto aby si udržel fyzičku. 

V restauraci jsme strávili přibližně hodinu. 

,,Jak to tedy bude s námi?" Zeptala jsem se ho. Nemohla jsem už dál vydržet v té nejistotě.

,,No,rád bych tě všem představil jako svou přítelkyni. Otázkou zůstává,jestli to cítíš stejně." Zaskočil mě. Nečekala jsem,že to vezme takhle přímo.

,,Ovšem,že to cítím stejně. Jinak bych s tebou nikam nešla." Usmála jsem se. 

,,V tom případě není co řešit,miláčku." Ušklíbl se a mávl na číšníka. Nemohla jsem se neusmát. Za tu dobu,co se známe, mi přijde odlišný od ostatních. Ne tím,že by to byl slavný fotbalista,ale svým postojem vůči ostatním. Když zaplatil,odjeli jsme za město a tam se šli projít.

,,Jsi nervozní z celého tohohle mistrovství?" 
,,Trochu ano,ale není to tak hrozný jako třeba u olympiády." Usmál se a zamkl auto.

,,Přijdeš mi opravdu vyrovnaný,i když víš,že jde o hodně. To ti závidím,já tohle nikdy neuměla." Obešla jsem jeho Maserati a chytla ho za ruku. V lese bylo příjemně. Nebylo tam takový vedro jako ve městě. Strávili jsme tu hodně dlouhou dobu,protože když jsme se vrátili k autu,už byla tma.

,,Páni,já jsem utahaný." Zívl si v autě,když mě vezl na hotel.

,,Jo,tak to já taky." Opřela jsem se o sedačku a usnula. 

O 30 minut později

,,Měla by jsi vstát." Probudil mě.

,,Prooč?" Protáhla jsem se.

,,Podívej se." Ukázal směrem před hotel. 

Před hotelem se nahromadili stovky novinářů a dobývali se dovnitř. 
,,No do háje." Odpoutala jsem se a chtěla jsem vystoupit,abych prošla zadním vchodem,Leo mě však stáhl zpátky.

,,Co blbneš,prosím tě?"
,,Dostanu se do hotelu zadním vchodem." Odpověděla jsem mu.

..To těžko. Je to na personální kartu a ty jako personál rozhodně nevypadáš." Ušklíbl se a sjel mě pohledem. 

,,Nesměj se mi." Lehce jsem do něj strčila.
,,Jak mě chceš tedy dostat do hotelu?" Podívala jsem se na něj tázavým pohledem. 

,,Prostě to projdeme." Zařadil a rozjel se.

,,Vtipný." 

Přijeli jsme ke vchodu do hotelu. Na auto se nám automaticky začali lepit novináři. Ach jo,jak já je nesnáším. Jsou tak odporně slizcí. Leo hrdinsky vystoupil z auta a snažil se projít kolem auta k mým dveřím. Když se mu to konečně,asi po 8 minutách,podařilo,vytáhl mě z auta a strkal před sebou,hlavně abych se dostala v pořádku do hotelu. Když se nám to podařilo,u dveří si mě převzala ochranka a jeden z nich odvedl Lea dolu k autu. Ještě než tak udělal,vlepila jsem mu rychlou pusu. 

,,Zavolej mi až dorazíš." Křikla jsem na něj. 

,,Neboj." 

Výtahem jsem vyjela do patra,kde se nacházel můj apartmán. Dala si rychlou sprchu a padla do postele..

Ráno mě probudil táta,jestli půjdu na snídani.
,,Ne,objednám si něco na pokoj. Nehodlám čekat až mě novináři přepadnou i u snídaně." Odvětila jsem.

,,Dobře. Dneska odpoledne mám volno. Zajdeme někam,co ty na to?" Zastavil se u dveří.

,,Uvidím,možná pojedu za Leem." Vylezla jsem z postele a koukla z okna.

,,Víš,Angee,nevidím to jako dobrý nápad,aby ses stýkala s tím fotbalistou." 

,,Cože?!" Nevěřila jsem svým uším. Otočila jsem se na něj od okna. 

,,Slíbil jsem tvé matce,že na tebe dám pozor." Vymlouval se.

,,Proboha,ale mě se nic nestalo. Jsem jen zamilovaná! To není trestný.!" Vyjela jsem na něj. 

,,Angelo! Uklidni se! Ty si myslíš,že novináři budou v klidu věčně?! Ne,nebudou a já nechci abys skončila jako Lady Diana!" 

Bože. Už to zase vytahuje. Jo,táta ten příběh hrozně žere. 

,,Promiň tati,ale nemůžeš mě před okolním světem schovávat věčně. Nechci se hádat,ale nechci přijít o možnost být s někým koho miluju. Tak to prosím neřeš a já ti za to slíbím,že budu opatrná za každých okolností a pokud to nebudu zvládat,tak přijdu za tebou. " Tohle byl argument hoden anglické královny,a na to prostě nemohl říct ne. Upřeně se na mě podíval. 

,,Dobře tedy,ale chci dnes večer povečeřet s tebou a s tvým přítelem." Táta vzal za kliku dveří a odešel. Sakra! Zůstala jsem tam omámeně stát ještě asi 10 sekund,než mě vytrhl zvonící telefon.

,,Prosím." Zvedla jsem ho. Srdce mi stále šíleně bušilo

,,Ahoj lásko,copak děláš?" Ozval se na druhé straně Lionel. 

,,Jé,ahoj. Právě jsem dodiskutovala s tátou."
,,O čem jste diskutovali?" Zeptal se a já si sedla na postel. 

,,O nás dvou." Odpověděla jsem pohotově. Na druhé straně bylo chvíli ticho. 
,,O nás?" Ujišťoval se.
,,Ano, o nás." Potvrdila jsem a dodala. ,,Táta tě chce dneska večer poznat. Zve tě na večeři." 

,,V kolik hodin?" Zeptal se vážně.
,,Obvykle večeříme tak v sedm."

,,Dobře. Dej mi ještě vědět co a jak."
,,Kde jsi?" Zajímala jsem se.

,,Na schůzi s trenérem,už jdu blbečci!, a už musím končit. Ozvu se,miluju tě." Dřív než jsem stihla odpovědět,zavěsil. 

Tadá.. :) Jsem zpátky.. Áno,trvalo mi to hrozně dlouho,ale znáte to.. Vánoce,rodina,přítel atd... little complikated.. Doufám,že se vám dnešní kapitola bude líbit.. :) Je trochu delší než ty ostatní.. :) 

Love you.. <3