The evil within... and not only there

The evil within... and not only there 2/2

Došel až ke mně. Stál hned po mém pravém boku. Nastala chvíle ticha, kdy jsem skoro ani nedýchal a Levi ze mě nespouštěl pohled. "Víš o tom, jak moc nebezpečný jsi?" zeptal se po chvíli. Záporně jsem zakroutil hlavou. Opravdu jsem to nevěděl. Jak bych mohl? Bylo mi zřejmé, že se mnou bylo něco v nepořádku, skoro jsem zabil vlastního otce! Ale netušil jsem, co se mnou bylo. 

"Bude to na dlouhé vysvětlování... zatím se vyspi." s tím mě odpoutal a zmizel z pokoje. Nechal mě tam s hlavou plnou zmatených, a především nezodpovězených otázek...

Nevím, jak dlouho jsem spal. V pokoji, kde jsem pobýval, nebyla žádná okna. Poslepu jsem našel lampičku. Skoro jsem se zabil o křeslo vedle stolku, ale podařilo se mi jí najít a rozsvítit. Povzdechl jsem si a svalil se do křesla. Nahlas mi zakručelo v břiše.

"Ale pšt..." zamračil jsem se a poplácal se po něm. V tom se otevřely dveře. Neobjevil se v nich nikdo jiný než Levi.

"To bylo tvoje břicho?" zeptal se okamžitě.

"Řekněme, že ani nevím, kdy naposledy jsem jedl." zabručel jsem nespokojeně.

"Ve skříni máš něco na sebe." hlavou pokynul ke skříni. Přikývl jsem a vzal si ze skříně jednoduché bílé tričko, černé, úzké kalhoty a tmavě modrý svetr. Otočil jsem se a chtěl se začít převlékat, ale jedna věc tu neseděla.

"Umm... můžeš mě nechat... o samotě?" Levi se na mě až pobaveně podíval.

"Myslíš, že máš něco, co já ne?" vypadlo z něj. Podíval jsem se na něj stylem: "To myslíš vážně?".

"Dobře, dobře, dámičko! Počkám venku." Levi protočil oči, ale šel čekat ven. Já se v klidu převlékl.

Zabralo mi to jen chvilinku. Když jsem vyšel ven z pokoje, Levi byl opřený o protější stěnu. Musel jsem uznat. Vypadal skvěle. Snad na nikom nemohla tmavá košile a úzké šedé kalhoty vypadat tak dobře jako na něm! Nevědomky jsem polkl. Levi pozvedl obočí, ale nijak to nekomentoval.

"Pojď za mnou." S tím se vydal směrem ke schodišti. Jakmile jsme sešli schody, zabočil doleva a vydal se dlouhou chodbou dál do budovy. Došli jsme až na konec, tam otevřel dveře, které byly o něco větší než ty ostatní. Vešli jsme do jídelny. Ta byla moderně zařízená. Úplně jiná než pokoj, ve kterém jsem do té doby byl. Zvědavě jsem se rozhlížel po celé místnosti. Tak mě fascinovala, že jídla na stole jsem si všiml až po chvíli. Byly tam dva talíře. Na obou bylo volské oko, osmažená slanina, k tomu sklenice džusu a nakrájená zelenina. Vonělo to moc hezky. Byl jsem překvapený, že mě to hned neudeřilo do nosu.

"Sedni a jez." řekl Levi a sám si sedl k jednomu z talířů.

"Upíři jedí normální jídlo?" musel jsem se zeptat.

"Věř mi, že jen z krve se nedá vyžít."

"A česnek jíš?" vyptával jsem se dál. Levi po mě hodil velice otrávený pohled.

"Opravdu se mě chceš ptát na stereotypy o upírech?" Horlivě jsem přikyvoval. Levi si povzdechl. "Fajn... kolík do srdce zabere pouze, když je dost hluboko, a ne, nemusí být dřevěný! Upíři mají daleko lepší regeneraci než lidé, ale ne až o tolik. Česnek mi nevadí, ale ani ho zrovna dvakrát nemusím. Nesnáším tu zatracenou pachuť. Stříbro ani kříže pro mě nejsou nebezpečné. Pokud bys mi usekl hlavu, tak nemám šanci, kdo by sakra měl! Oheň je taky efektivní, jasně, že! Ale sluneční světlo ne. To se zrodilo, protože upíři jsou aktivní obzvlášť přes noc, ale to se sluncem nemá nic moc společného. V noci je prostě snazší lovit. Ještě něco?" zněl skoro unaveně.