little crazy, little sassy (MenT Cz Ff)

Part 16.

To jsme zase dopadli. Pomyslela jsem si s protočením očí. Teď si o nás musí myslet, jaký je Honza sadista a já masochista. To jsem doopravdy potřebovala.

"Co si o nás tak může myslet?" Začal se smát Honza, a s hlasitým zavrzáním spadl do postele.
"No... hádám že nic moc, jsme v Německu, musí být zvyklá." Zašklebila jsem se jako bych snědla citron. Vloger trávící se mnou podstatnou část prázdnin, pouze protočil očima. Nijak můj výrok nekomentoval.

"Dlouho jsi nic netočil." Prohodila jsem do ticha, jako by nic.
"Ty to takhle pozoruješ?" Začal se smát.
"Ne to ne, ale ty tvoje kecy se fakt přeslechnout nedají." I přes právě pronesenou větu jsem se musela usmát. Můj šílený vloger.

"No dovol!" Zatvářil se uraženě. "Co by polovina dívčí populace dala za ty moje kecy?" Mrkl na mě, a s nádechem narcismu si prohrábl vlasy.
"Ale jsi tady se mnou, tak mlč." Našpulila jsem rty v předstírání podráždění.
"Někdy bych byl za tu fanynku rád..." Zamumlal neurčitě ale i tak jsem ho slyšela. Proti mé vůli, jako by mi vytrhl srdce, najednou to prudce zabolelo.

"Fajn..." Zachrčela jsem, popadla telefon se sluchátky, a co nejrychleji opustila pokoj. Mým cílem byla jakákoliv prázdná ulice nebo park. Najednou jako by se ve mě cosi přecvaklo. Raději by fanynku? No prosím!

Pro mé štěstí se přede mnou náhle rozevřelo volné prostranství, v podobě parku. To mi poskytovalo příhodné místo pro úkryt před lidmi. Před Honzou...

"Im not afraid of anything
I just need to know 
That I can breathe"
Nebojím se ničeho, jen potřebuju vědět že můžu dýchat. Jen bych potřebovala tušit, jestli se znovu zvládnu nadechnout.

"And I don't need much of anything
But suddenly suddenly"
Nepotřebuju toho moc, ale najednou, najednou... Jako bych potřebovala mít pocit že mu na mě záleží.

"I am small and the world is big
All around me is fast moving"
Jsem malá a svět je velký, všude kolem mě se rychle pohybuje. A já mám náhle strach že zůstanu sama v zadu.

"Surrounded by so many things
But suddenly suddenly"
Obklopená tolika věcmi, ale najednou najednou... Jako bych věděla co přesně chci. Chci vědět že někomu budu chybět když odejdu.

"How does it feel
To be different from me?"
Jaké to je, být jiná než já? Než šílená Zarra Amory, která veškerý svůj smutek, depresi a melancholii schová za široký úsměv a sprostá slova.

"Are we the same?
How does it feel?"
Jsme stejní? Jaké je to? Má to tak Honza taky?

"To be different from me?
Are we the same?
How does it feel?"
Být jiný než já? Jsme stejní? Jaké je to? Na tuhle otázku chci slyšet odpověď znova a znova.

"I am young
And I am free
But I get tired and I get weak"
Jsem mladá a volná, ale začínám být unavená a slabá. Kdykoliv když s ním mluvím... Jako by moje předvádění toho že mě nic netrápí selhalo. A to je strašidelný.

"I get lost and I can't sleep
But suddenly suddenly"
Ztrácím se a nemůžu spát, ale najednou, najednou... Najednou se na mě zase usměje, a jako bych dostala novou energii.

"How does it feel
To be different from me?"
Jaký je to být jiná než já? Nemít ty hloupé starosti, žít jako outsiderka v malém městě bez všech problémů?

"Are we the same?
How does it feel
To be different from me?"
Jsme stejní? Jaké je to být jiná než já? Dokázat si přiznat, že ta bolest na hrudníku je doopravdy žárlivost...

"Are we the same?
How does it feel?"
Jsme stejní? Jaké to je? Jaké to je být jako ty?

"Would you comfort me?
Would you cry with me?"
Mohl bys mě utěšit? Mohl by jsi se mnou brečet? Abych měla pocit že tu se mnou někdo je...

"Myslím že jo..." ozvalo se za mnou.

Můj osobní překlad, tak omluvte nesrovnalosti :D budu ráda za každý pěkný koment nebo vote ^^

Just Written One