Mavy - Fanfikce

Kapitola 3. - První noc

Vyložili jsme si věci i oblečení. Mezitím Kuba vytáhl kameru a začal natáčet. Martin furt vypadal, jako kdyby mu něco bylo. Zeptal jsem se ho, jestli mu něco není. "Řeknu ti to potom" řekl s divnou tváří, jako kdyby se chtěl rozbrečet. Něco se mi na něm nezdá.

Každopádně jsme vyšli se projít a jít si něco nakoupit. Cestou jsme uviděli někoho, kdo nám připomínal Honzu. Zatímco jsme byli vepředu, Martin byl asi 5 metrů za námi a furt byl na mobilu. Poslouchal písničky. Byl už večer tak jsme šli do obchodu si koupit nějaké sladkosti na ochutnávku. Poté jsme si šli koupit oblečení. Kuba omylem zakopl o koberec, když vcházel do obchodu. Každý se začal smát, kromě Martina. Ten jen se pousmál.

Přišli jsme do hotelu, ale tam byl Honza. "Čau, co tu děláš?" zeptal se Kuba. "Kovy, víš jak jsem mluvil, že jsem někam musel jít. Tak jsem tam zavolal jestli to nemůžou přesunout. A přesunuli to na říjen." odpověděl s veselou tváří. "A kde bydlíte?" zeptal se. "Pokoj 485 a ty?" zeptal jsem se a on odpověděl "Pokoj 489, máme to od sebe krátce.". Pozvali jsme ho k nám do pokoje, měl už vybaleno a zrovna chtěl jít ven. Přijal a přišel. Zahráli jsme si hry, pokecali jsme si. Martin už byl nakonec v pohodě.

(Z pohledu Menta)

Zavolal jsem společnosti, která po mě chtěla, abych za nimi šel. Požádal jsem je, jestli to nemůžou přesunout na později. Jediný termín, kdy to mohlo být, byl Říjen. Vzal jsem to. Ihned jsem jel na letiště do Prahy. Nevolal jsem Kovymu, chtěl jsem ho překvapit.

Ihned co jsem tam přijel, jsem si koupil lístek. Čekal jsem hodinu, Měli nějaké komplikace. Zatím jsem měl čas a proto jsem se šel najíst. Nejedl jsem od rána, takže dost dlouho. Přiletělo letadlo a já nastoupil. Bylo tam přecpáno. Proto jsem si sedl do jednotného sedadla. Díval jsem se na film. Mezitím jsem usnul. Probudil mě výstřel z filmu, měl jsem to na sluchátkách a navíc nahlas. Přiletěl jsem a vystoupil.

(Z pohledu Kovyho)

Dokecali jsme a šli jsme spát. Probudil jsem se v noci. Martin nespal. "Co je, proč nespíš?" zeptal jsem se ho s rozespalými oči. "Víš," oddechl a řekl "psal jsem si tajně s holkou." Jeho oči se plnily slzami. "Měl jsem ji opravdu rád, udělal bych pro ní cokoliv, ale musel jsem ji opustit, protože tu je někdo lepší. nikdy jsem ji nechtěl ublížit." Slza mu stékala po tváři. Zeptal jsem se ho. "Kdo to je?" podíval jsem se mu do očí. "Kdyby to bylo tak jednoduché, tak bych ti to řekl." Utěšoval jsem ho."Dobře, nemusíš mi to říkat teď." Po chvíli brečení se uklidnil a nakonec jsme usli u sebe.

Upozornění: Fanfikci jsme předepsali už v srpnu, takže nám nemusíte psát, že tam jsou špatné data :)