Chaos Světem Vládne

kapitola oo1

Je to jak chladná sprcha. Stmívá se, takže za chvíli bude noc a já nevím, kde jsem. Asi nemusím říkat, jak nebezpečné je se pohybovat po neznámém prostoru v noci, kde jste velice snadným cílem, bez jakékoli svítilny. Aspoň že mám tu mačetu. Vracím se z rákosí na místo, kde jsem se vzbudil. Střelím očima po vaku s vojenským vzorem. Nechápu, že jsem si ho před tím nevšiml. Klekám k němu a urychleně vysypávám obsah batohu na zem. Bandaska na vodu, jednoduchá lékárnička, švýcarský nožík, zápalky a nakonec i baterka. Na straně batohu je smotaná deka. No moc toho není, ale na začátek to stačí. Napadne mě si prohledat i uniformu. Ve vysokých botách mám zasunutý tvrdý předmět. No ne zasunutý, spíš zaříznutý předmět připomínající šrapnel nebo úlomek vzniklý výbuchem. V kapsáčích nacházím glock. Je to malá kapesní zbraň. A to je vše. Musím vymyslet plán pro přežití noci. Věci hážu zpět do vaku. Zůstanu tady, na břehu. Najdu si přístupnější místo k vodě, rozdělám oheň a převařím si vodu. To je můj plán. Plán pro přežití noci. Jídlo budu řešit až zítra. Začínám konat. Obcházím rybník z východní strany. Při hledání plácku s přístupem k vodě mám čas, probírám se tedy myšlenkami. Na co si vzpomínáš kámo. Obracím se na mozek. Bílá, pamatuji na bílou barvu, proč? To nevím. Taky mi utkvělo v hlavě, že okolo mě byl hluk, lidé křičeli. Mám zpoustu vzpomínek na dětství, školu, vysokou, na své zásahy v asii, na život, který jsem žil ještě než se to stalo. Tam mám okno, život "než se to stalo" je vše, co si pamatuji. Ztratil jsem krátkodobou paměť. Ale ztráta paměti nemusí být trvalá. Nacházím místo, jako stvořené na přespání. Sbírám všechny suché větvičky v okolí volného plácku. Mám přístup k vodě, takže si udělám oheň a převařím vodu. podle plánu.

_______________________________

Upřeně sleduji ten chemický proces. Dochází v něm k hoření oxygenia a carbonia. Lidé to nazvali ohněm. Když se nad tím zamyslíte, dojdete k závěru, jak dokonalá věc to je. Oranžová barva se mění ve žlutou, žlutá až v bílou. Jde o něco tak krásného. Oheň však strácí svou sílu a nedokáže mě zahřát tak jak na začátku. Vytahuji deku. Zjišťuji při bližším sledování, že se jedná o vak na spaní. O to víc mě překvapí to co nacházím v něm. Celý vak je prohnutý pod tíhou věci. Vysypávám obsah. Ve světle ohně se na mě leskne krásná zbraň. Vidím ji úplně prvně. Neznám ji a něco mi říká, že ji nezná žádný mariňák na zemi. Celkově je masivní. Tělo zbraně je zvláštně stavěné. V masivním trupu jsou otvory na odlechčení. Celá tahle nádhera vypadá jak z jinýho světa. Jak ji vidím cítím se klidnější. Chráněnější. Lezu do spacího vaku. Zbraň beru ssebou. Lehám si blízko ohně, do tepelného kruhu, spolu se zbraní. Ani nevím za jak douho usínám.
__________________________________
Kraťoučká vím...ale vymýšlení se mi táhne jak sopel...co nejdřív vydám další...nebo aktualizuji...tak si dejte bacha, abyste si neřekli..jo to už jsme četli... Chápete? :D