Chaos Světem Vládne

kapitola oo2

Ležím v nemocnici. Okolo sebe mám bílé zdi, které se zdají tenké, jako z kartonu. Nevím co mě k tomu dojmu dovádí, asi ten nadměrný hluk okolo mě. Jako bych ležel ve středu hlavní třídy, ale místnost je prázdná. Vyplňuje ji zápach dezinfekce. Jsem tu sám. Moje duše strádá. Cítím se osamělý, ale okolní hluk mi říká opak. Je to zvláštní směsice pocitů. Zavírám oči. Soustředím se na svůj dech, tep srdce, okolní zvuky. Vždycky to dělala matka.

"Oči jsou nejužívanější smysl." Říkala, "Je nutné je jednou za čas zavřít. Je nutné vnímat svět ostatními smysly. Abychom ho  pochopili. Abychom jsme si uvědomili, že zlé věci jsou zlé a dobré zas ty dobré. A to nezměníš Davide, i kdyby jsi moc chtěl." nadechnu se. Nos mi zaplní štiplavý zápach již zmíněné dezinfekce. Sevřu slabými prsty přikrývku. Soustředím se na sluch, hluk se zvyšuje.

Nejsou to ale lidské hlasy, jsou to zvířecí skřeky. Měkké nemocniční lůžko se mění v tvrdou zem u rybníka a vruce opět svírám stébla trávy. Rázem se ze snu ocitám v realitě. Rychle otvírám oči. Zahlédnu dvě zvířecí nohy mizící v keřích. Zvedám se a prudce tasím zbraň. Je jěště tma, ale vím, že bude svítat. Nádech oblohy je světlejší než tmavá noční nebesa. Indigová dostává barvy rozbřesku.

Z křoví pomalu vylézá to zvíře. Je to nějaká šelma, alespoň si to myslím, nemá srst. Svalnaté tělo mu pokrývá zhrublá kůže a má tmavě zelenou barvu. Jakoby jeho hlava byla poskládaná z několika zvířecích druhů. Netopýří čumák, ostny agamy a tvar připomínající ještěrčí hlavu. V tlamě má samé ostré a nebezpečné zuby. Její oči svítí čistě bíle a z krku se jí řinou klokotavé zvuky. No, popravdě je mi to absolutně neznámé zvíře.

Otvírá tlamu. Asi chce vystartovat. Říkám si, ale nikdy jsem se nemílil víc. Z místa někdě za ostrými zuby na mě vytryskl proud čiré tekutiny. Uhíbám, ale jen tak tak. Na obranu střílím. Zbraň vyšle světelný energetický paprsek a zvíře skolí hned. Zírám na to. "Sakra!" zařvu si a začnu se smát. Nedokážu tu chvíli popsat. Jednoduše jsem se začal hystericky smát, při pohledu na s pálenou trávu tam, kde dostříkla ta tekutina.

Cítím zápach hnijícího masa a tak stočím pohled zpět na zvíře. Jeho tělo se rychle dostalo do fáze rozkladu. Možná za to může ta zbraň. Ze zvířete, po chvíli dalšího rozpadání, zůstane jen kostra. I ta se rozdrolí na prach a po těle zůstane vypálený flek v trávě. Stejný tomu, který způsobila kyselina.

Dobře. Vím že tu není bezpečno. Sbírám se ze země a vylézám na jeden z vyšších stromů. Sedím vysoko v korumě mezi jeho větvemi, když ze zdola slyším zvuk.
Šramocení se táhne z keřů. Plíží se z nich to divné zvíře. Potichu našlapuje a obchází vypálenou skvrnu. Zaklokotá, z porostu se vynoří několik dalších z nich. Začnou komunikovat. Chrčivý zvuk se nese vzduchem. Svítá a nebe propouští raní svit. Mohu pod sebou napočítat deset stínů. Deset zrůdných těl.
Najednou to uslyším. Praskání větviček nademnou. Podívám se nahoru a nevěřím vlastním očím.
________________________________

Kraťoučká, ale ještě dodám tak si zase dejte bacha... :D