Abannon - Poslední dědička

Jasper

Se znechucením se otočím na svou nejlepší kamarádku. Zrovna jsme v baru Coyote. Pracujeme tu už od svých patnácti let. Tento bar se nachází ve starém skladu uprostřed města.  Pokud by jste toto místo chtěli navštívit. No upřímně museli by jste mít silný žaludek.  Posprejované a popraskané zdi. Starý nábytek, polepený a rozbitý záchod.  A ožralové. Takže nic pro slabé povahy.   ,,Ještě jedno pivo" ozve se od baru mě velmi známí hlas. ,,Luku měl by jsi to omezit..." Pronesu a vytáhnu z ledničky chlazené pivo značky Beck. Mezitím co hledám otvírák,  pořádně si prohlédnu asi tak třicetiletého blonďáka. Jeho malé hnědé oči se lesknou vlivem alkoholu a nejspíše, dala bych i ruku do ohně že i trávy.  Nos má už pěkně červený a z úst mu táhne chlast. Konečně najdu otvírák. Už otevřené pivo mu podám. Ten se jen zašklebí a rozejde se celkem zajímavým způsobem ke stolu. ,,Jen ho nech Harley." Ozve se hlas mé nejlepší kamarádky Tori. Kývnu. Donutit Luka aby přestal pít je nemožné. To bych spíš naučila opici lítat. Zasměju se. Kouknu na hodiny. Je teprve půlnoc a já tu s těma ožralama musím skejsnout ještě dvě hodiny. Znovu si povzdechnu a pustím se do umývání nádobí.
,,Konečně"vydechnu unaveně a zamknu podnik. Tori se zasměje. ,, Pojď Doom už čeká"pronesu a chytnu jí za ruku.Doom je můj starší bratr. Mám ho moc ráda. Stará se o mě jako o princeznu. Je pravda že je to takový ten ranař. Spíše než aby neco řešil slovy upřednostňuje činy.  Dojdeme před podnik. Rychle zamknu a vyjdu z postranní uličky na hlavní silnici.  Tam stojí brácha. Je opřený o tatův starý černý mustang Shelby. To jediné nám po otci zbylo. Tedy ještě jedna fotka kde jsme celá rodina. Zaženu negativní myšlenky na minulost a rozejdu se už pomalejší chůzí k autu. ,,Ahoj Doome"zamrmlám unaveně pozdrav. Doom pokyvá hlavou a nastoupí si. Přelezu sedačku spolujezdce a sednu si dozadu, abych uvolnila místo pro Tori. Celou cestu k domu kde bydlí Tori mlčíme. Moc mě to nebaví a proto se natáhnu a pustím rádio.

Začnu si pro sebe zpívat. Ti dva mě totálně ignorují. To mi ovšem vůbec nevadí. Otočím hlavu z okýnka a zadívám se do tmy. Zavřu své unavené modré oči.  Zaslechnu křik. Prudce otevřu oči. Všimnu si mohutné postavy schované ve stínu.  Než se naději muž se objeví přede mnou a natlačí mě na chladnou a špinavou zeď. Z úst mi vyjde přidušený výkřik. ,, Omlouvám se princezno, ale překážíte mo v plánech"zasyčí mi u ucha chraplavý hlas.  Otřesu se odporem.... Rozlepím víčka od sebe a vydechnu.  Už asi blázním.  Takovéto vize mývám už od svých šesti let co zmizeli rodiče.  Auto zastaví u kraje chodníku.  Zamrkám a zadívám se na ty dva. ,, Díky za svezení. Tak zase zítra"usměje se Tori. Ještě se natáhne aby mohla obejmout Dooma a poté vyleze z auta. Mrknu na ní a přelezu dopředu. Auto se znovu rozjede. ,,Přiznej to tobě se Tori líbí"zasměju se a kouknu na braškovu reakci. Stále má na tváři ten jeho "poker face" . Protočím oči a nespokojeně zamlaskám. ,,Je to tvoje kamarádka" pronese asi tak po pěti minutách ticha. Šokovaně se na něj podívám. Nepovídej Sherlocku to bych nevěděla nebyt tebe. ,,Nekecej ty jsi nezapomněl mluvit?"optam se s úšklebkem. ,,Harley!!"zavrčí. Zasměju se. Ano baví mě ho provokovat.  Ještě mi tvrďte že vy své sourozence neprovokujete.   ,,Klidek brácha... mě to nevadí. Jen zlomíš jí srdce já tobě vaz...rozumíme si.."pronesu zcela vážně. Doom kývne. Ví že je Tori pro mě jako má sestra...Auto znovu zastaví,  tentokrat před naším domem. Není to nic extra. Žijeme u strýce jelikož když jsme byli mladší naší rodiče zmizeli.  Někteří lidé si myslí, že nás opustili,  někteří tvrdí, že se utopili nebo je roztrhali zvířata v lese,  no a pak se najdou i tací co si myslí že byli zavražděni. Nevěřím ani jedné této teorii. Vím ale jisté že se jim něco muselo stát jinak by nás neopustili. Dominik otevře dveře a vyjde ven do té tmy. Já mezitím zápasím s klikou. Nejde mi otevřít. Zase! Konečně se mi to povede a já vyskočím ven jak kdyby mě na nože brali. Zaslechnu tichý smích. Otočím se a co nevidím. Doom se pomalu chytá za břicho.,,přijde ti něco vtipného?" Optám se a povytáhnu obočí. Když se, ale stále směje, rozejdu se k domu. Opatrně abych nikoho nevzbudila vejdu dovnitř. Sundám si boty a bundu. Za sebou uslyším šramot. ,,Jdu spát"oznámím unaveně. Ani nečekám na odpověď a rozejdu se k sobě do pokoje. Je to takový malý obdélník asi tak dva metry na tři. Vyčerpaně padnu do postele. Ono se není čemu divit. Úspěšně ignoruju smrad z cigaretového kouře a alkoholu. Během pěti minut upadám do říše snů.

Stojím uprostřed temné a obrovské místnosti. Jediné světlo které zde je vydává několik málo pochodní na každé straně. Pozorně si to tu porozhlédnu.  Mám takový nepříjemný pocit. Jako kdybych tu už nekdy byla. Nakonec pohledem zakotvím hned naproti mě kde se tyčí kamenný trůn obalený v plamenech. Ten tůn je sice velmi zajímavý,  ale teď mě spíše zajímá ten kdo na něm sedí. Má tmavě hnědé skoro až černé rozčepířené vlasy. Má je celkem dlouhé asi tak po uši a různě pohozené. Černé oči , které mě propalují pohledem. Na tváři má neutrální výraz. Ústa mu zdobí krátké vousy. Je celkem štíhlé postavy. Trochu mi připomíná Johnnyho Deppa. Na jeho tváři se zformuje úškleb. Zvláštní to muž probleskne mi hlavoun Oblečený je v černém obleku s bílou košilí, která má dva rozeplé knoflíčky u krku. Vedle něj stojí krásná žena. Má nádherné dlouhé hnědé vlasy,  až po žebra. Zelené oči svítí i přes šero, které zde panuje. Na krku má zvláštní náhrdelník. Je to taková zelená průsvitná kulička s tenkými železnými proužky. Které se nahoře pojí a tvoří tak očko pro řetízek. Na sobě má nádherné šedočerné šaty až na zem. Celkově mě ona záhadná žena uchvátila. ,,Pověz mi bojíš se smrti?" Ticho prolomí až hrubý mužský hlas. Polknu. V krku mám úplně sucho. Povzdechnu si a odhodlaně přistoupímbo krok blíže ,,Ne ... Nebojím se smrti..."pronesu a až teď si všimnu co mám na sobě. Jsou to krvavě rudé dlouhé šaty. (Jak princezna) probleskne mi hlavou. Chvíli je naprosté ticho až mě to děsí. Občas se ozve uši řvoucí křik. Ale ten z nějakého neznámého ignoruji.,,Ty jsi princezna"protne ticho tentokrát ta žena. Zamračím se....
S

trhnutím se probudím. Co to sakra bylo??? Převalím se na druhý bok a kouknu na mobil. Bomba jsou teprve čtyři....