Cela

Zatčení

„Nechte mě na pokoji!” zaskučela Ellie a vyškubla se policistovi.

„To bude asi omyl. Ellie nic neudělala!” rozzlobil se Jordan.

„Kliďte se z cesty! Je podezřelá z vraždy svého otce!” Ellie nevěřila vlastním uším.
Jak na ni přišli? Stalo se to před třemi roky. Najednou ucítila tíhu na rukou jak jí nasadili pouta. Odváděli ji pryč.
Když se ohlédla, Jordan se snažil protrhnout stěnou policistů. Ostatní pomalu vstávali a otáčeli se za ní.
Když Ellie seděla v autě, začaly jí vytékat slzy.

„Nebul!” zařval na ni jeden z policistů.

Ve vyslýchací místnosti na policii seděla devatenáctiletá dívka, která si utírala slzy do plesových šatů, zatímco na ni křičel statný muž v džínách a černém tričku.

„Tak už to konečně řekni!” řval ten muž na Ellie. Už to nevydržela. Ten tlak byl hrozný. Během pěti minut mu popsala co se stalo.

„Je to blázen. Když mi říkala, jak ho zabila smála se jako psychopat,” popisoval policista svému nadřízenému o rozhovoru s Ellie. Ta seděla v provizorní věznici na policii, kde čekala na soud.
Najednou se ve dveřích objevila teta, strýc a Jordan.

„Drahoušku, že jsi to neudělala?” zeptala se teta Ellie.

Ellie se nalepila na mříže a se smíchem jí plivla do obličeje: „Udělala jsem to! To nechutný prase si to zasloužilo! A byla to úleva pomstít se mu za to, co mi udělal!“

Když to Ellie říkala, vzdalovala se od mříží a rozšiřovaly se jí zorničky.

„Ne, ne, ne!” vykřikla teta a svezla se na zem. Ellie se smála na celé kolo.

„Pošlete ji do té nejhorší věznice kterou najdete. Klidně vám za to zaplatím, ale ať je co nejdál od nás,” odvětil strýc na jednoho policistů.

„Nebojte se, postaráme se o to.”

Ellie se cítila úžasně. Konečně se chovala tak, jak se cítila. Konečně byla svá.