Inside the Forest || Drarry ✓

36. kapitola - Slepá nit

Hlasité zabublání a následný výbuch se ozval učebnou lektvarů, když jeden z kotlíků náhle vybuchl. Třída zůstala oněměle hledět na blonďatého zmijozela, který stál po boku Pansy, s napřaženou rukou nad kotlíkem. Oba byli úplně mokří, jak hlavně je dva kotlík ohodil svým vnitřkem.

Aristokratovi se zatřásla ruka. „Kurva," zamumlal tak tiše, že to slyšela jen Pansy, která na něho nechápavě hleděla. Její oči vyzařovaly jediné: „Co se děje?" Draco jí ale nedokázal odpovědět. Jen opět sklopil nechápající pohled opět dolů k roztavenému kotlíku, z kterého na podlahu vytékaly zbytky počátečního lektvaru. Ruku rychle stáhl k tělu.

Chladný hlas všechny probral se zaražení, když vyslovil formuli pro uklizení té spoušti a kotlík zmizel. Draco vzhlédl ke svému vedoucímu koleje.

„Oba dva na ošetřovnu. Nehodlám riskovat, že se pan Malfoy už po několikáté otráví svým vlastním nedokončeným lektvarem. Zmizte!" zasyčel nepříjemně. Zmijozelové si mezi sebou začali šeptat.

Draco ale nic z toho jako by neslyšel. A pořádně nevnímal ani Pansy, která ho vzala za zápěstí a spěšně vyvedla ze třídy. Jediné, co mu kolovalo hlavou, bylo, co se to s ním děje. Co se děje s jeho vlastní magii, sakra! Vždyť byl horší v lektvarech než Longbottom! A to je už co říct!

Madam Pomfreyová si jen povzdechla, když ho znovu, už po několikáté v posledních třech týdnech, uviděla na ošetřovně. Někdy byl takto zmáčený, někdy měl ohořelý hábit, jindy naprosto zelektrizované vlasy nebo spálené prsty.

Oboum studentům naznačila, ať se posadí a první si vzala do parády Pansy, kterou poté rychle poslala zpět do vyučování. U zmijozelského chlapce už tak horlivá ale nebyla, chtěla si s ním totiž promluvit. Vyčistila mu hábit a poté mu podala lektvar na uklidnění. Než ale stačila byť jen něco říci, objevil se ve dveřích profesor Lupin.

„Co se stalo?" vyhrknul a skoro přeběhl k mladému Malfoyovi sedícímu zhrouceně na posteli. Poppy zavrtěla hlavou.

„Myslím, že to stejné, co i v tvých hodinách Remusi! Nechtěli byste mi už konečně říct, co se to děje? I já mám o toho chlapce strach!" šeptala zuřivě.

Remus ale jen zavrtěl hlavou a poprosil ošetřovatelku o soukromí. Nemohl ji nic říct bez Harryho souhlasu a vzhledem k tomu, že ten se už víc jak dva týdny neozýval, nešlo nic dělat. Poppy naštvaně odešla do své kanceláře a nezapomněla za sebou bouchnout dveřmi, až zmijozel na posteli nadskočil.

Starší vlkodlak si s povzdechem přisunul stoličku k posteli tak, aby seděl přímo naproti Malfoyovi a viděl mu do očí. „Draco?" zeptal se tiše. Blonďák k němu zvedl utrápené oči, ale jinak nic neřekl. Ani neměl vlastně co. Kdyby Remus nevěděl, co se s chlapcem děje, asi by o něho měl mnohem větší starost, než teď.

Poznal to hned ten první den, co se blonďák vrátil zpátky do školy. Byl doslova nasáklý Harryho pachem a to jak byl zamlklý, to také hodně naznačovalo. Spojili se, za což byl sice Remus rád, ale zároveň měl obavy.

Tiše si povzdechl. „Musíš být prostě trpělivý... Harry je velký kouzelník a tím, že jste se spojili, jeho magie přešla i do tebe. I ty máš teď velkou moc, ale neumíš ji ovládat a to je ten problém," odmlčel se, „nechceš mi říct, co se stalo na lektvarech?" zeptal se poté jemně.

Mladý zmijozel se zachvěl, než našel opět hlas. „Jen jsem chtěl do lektvaru pustit nadrcený břečťoflík, ale něž jsem uvolnil pěst, pomyslel jsem na to, jestli ho není třeba více. Nic víc. Když jsem ale pěst uvolnil, spadl do lektvaru skoro celý kýbl břečťoflíku. Nevím, kde se tam vzal, měl jsem v ruce opravdu jen malou hrstičku," zavrtěl Draco zoufale hlavou.

Remus si tiše odkašlal. „Tak určitě sis Draco všiml, že Harry umí kouzlit bez hůlky..." Zmijozel přikývl. „Pak ti tedy musí být i jasné, že stačí i jen ta myšlenka."

Zmijozel vysíleně sklopil hlavu do dlaní. Byl unavený. Za poslední tři týdny ve škole všechno kazil. Byl snad nejhorším studentem ročníku. Skoro díky tomu nespal, protože když se snažil dovolat svého vlkodlaka, druhý konec pouta mlčel. Nic nenaznačovalo, že by tam na druhé straně Harry byl. „Já už nemůžu, proč on mlčí... Proč mi, sakra, neporadí, co mám dělat!"

I Remus mlčel. Na tohle totiž ani on neuměl odpovědět, proč Harry neodpovídá. A on sám Dracovi poradit také nedokázal. Byl vlkodlak a jeho druh tenkrát neoplýval tak mocnou magií. „Musíme prostě počkat... A ty musíš být trpělivý."

Zmijozel se pomalu unaveně narovnal. „Copak to jde, profesore? Ve Zmijozelu je to naprosté peklo. Od té doby, co se všichni dozvěděli o mém zběhnutí, je celý Zmijozel proti mně, ne se mnou jako to bývalo. Snad jen Pansy a chvílemi Zabini jsou mou jedinou spojkou s mou starou kolejí. Připadám si tam jako vyvrhel... A vlastně ani nechápu, proč už na mě někdo nezaútočil. Jsem momentálně docela slabým terčem, když svou vlastní magii ani nedokážu ovládat!" vyštěkl už docela podrážděně Draco a dal průchod těm uzamčeným emocem se dostat ven. Už je držel na uzdě dost dlouhou dobu.

Remus se klidně pousmál. „To protože všichni okolo tebe cítí, že jsi pod něčí ochranou. Nevědí, co by se stalo, kdyby na tebe byť jen sáhli a tak to raději ani nezkoušejí. Sálá z tebe něco... Silného. Já můžu říct, že cítím z tebe mocnou magii, výstrahu a Harryho pach, ale to dokáže vycítit jen vlkodlak."

„Skvěle," zamrmlal aristokrat a už po několikáté ve své mysli šťouchl do neviditelné nitky spojující ho s Harrym. Druhá strana ale zůstávala stále nečinná. „Co se s tebou stalo?" vyslal zoufalou otázku do ticha.

„Draco," položil mu Lupin dlaň na stehno, aby upoutal zmijozelovu pozornost. „Jsem si jistý, že jsi v bezpečí pod Harryho ochranou, ale i tak... Nechceš přeřadit? Do jiné koleje, jen třeba dočasně," položil vlkodlak tu zásadní otázku, kterou měl na jazyku už dlouhou dobu.

Aristokrat sebou prudce škubl. Do jiné koleje... Neuměl si představit život v jiné koleji, než té zmijozelské. Mrzimoři byli nudní, Havraspáři uťápnutí a moc tišší a Nebelvír... S Harrym by to možná vydržel, ale bez Harryho? To by byla vražda! „Myslím, že to zvládnu..." zamumlal nakonec. Přeci jenom, kdyby náhodou, měl plně k dispozici Komnatu.

„No dobrá," zamumlal Remus trošku neochotně, ale nijak Draca nepřesvědčoval. Věřil, že mladík je v tomhle ohledu rozumný a dokáže se o sebe ještě postarat.

„Jednu prosbu bych na vás ale asi měl..." zamumlal nakonec tiše blonďák s hlavou sklopenou ke svým rukám v klíně, kde si hrál s prsty. Různě je proplétal a měl je neustále v pohybu, jen aby Remus neviděl tu jednu věc... A tou byl viditelný třas.

„Ano?"

Mladý zmijozel se první kousl do rtu, než třesoucím se hlasem vydechl odpověď. „Najděte mi ho... Prosím... Potřebuju pomoc..."

______________________

Ano, nemáte zrakové halucinace, je tady. :D

Bohužel ale nevím, za jak dlouho bude opět další. Mám totiž pocit, že mi škola padá na hlavu, ale abyste si nemysleli, docela dost předmětů vypouštím. :D

No nic, snad se líbilo a budete trpěliví. :)

~Matthew~