8. kapitola - Špatná volba

4.6K 378 29
                                    

Malfoy se z něho se zasyknutím převalil na záda na zem a celou dobu se u toho držel za pravou ruku. Tvář zkroucenou do bolestné grimasy.

„Hej, seš v pohodě, Malfoyi?" posadil Harry, ačkoliv jeho samotného bolestivě bodalo v bedrech a tepalo mu v hlavě. Jeho druh byl ale přednější. Své rány si může olízat později.

„Jdi do prdele, Pottere! Ty seš takový zasraný idiot, že to svět neviděl!" drtil Draco slova mezi zuby a svou bolest nedal najevo jinak, než že pevně sevřel čelisti k sobě a měl zavřené oči.

Harry sám zatnul zuby, aby neřekl nějakou hloupost. Plivat takové nadávky ale už bohužel nedokázal, to už bylo na něho moc. „Chceš... Chceš pomoc na ošetřovnu?" zeptal se pro nejistě a pomalu se i přes bolest vyškrábal na nohy.

„Děláš si srandu?"

Harry lehce zmateně zamrkal, než zavrtěl hlavou. „Ne."

Draco na zemi otevřel mírně oči, a když viděl Harryho výraz, pobaveně se zašklebil. „Zase ten tvůj komplex, co?" zasyčel. Vyloženě se bavil na Harryho účet, i když sám měl bolesti.

Harry se donutil protočit oči a poté natáhl ruku směrem k Dracově zřejmě zdravé paži. „Dělej, vstávej," zakýval prsty v pobídce a čekal.

Blonďák si změřil jeho ruku rozzuřeným pohledem, ale nakonec se nabízené dlaně chytil, a s heknutím se nechal vytáhnout na nohy. „Kde máš svojí ochranku?" zaskuhral a chytil se za bedra ve stejném místě, kde cítil bolest i Harry.

Černovlasý uhnul pohledem. „Co ti je do toho..." zamumlal a aniž by si to plně uvědomoval, chytil Draca za zápěstí a začal ho tahat směrem k ošetřovně.

Blondýn se mu ale prudce vytrhnul. „Nešahej na mě laskavě, jasný?!" zavrčel naštvaně, ale poté se mlčky zařadil po Harryho boku. Tak nějak si totiž uvědomil, že ta srážka byla jeho chyba. Přemýšlel nad tím dopisem, nedával pozor a vrazil do Pottera. A ten bohužel chytil jeho, aby nespadl, ale nepočítal s tím, že to ani Draco neustojí.

„Promiň," zamrmlal Harry automaticky a nijak nad tím více nepřemýšlel.

Za to Draco se ale výrazně pozastavil. Odkdy se mu Potter omlouvá? Musel uznat, že na černovlasém bylo hodně vidět a znát jeho rozhození z toho, že kolem sebe nemá své dva rádce. Svou pravou a levou ručičku. Radši ale nic neříkal a jen mlčky s černovlasým došel na ošetřovnu.

Když je uviděla Pomfreyová, jen spráskla ruce. „Zase vy dva?!"

Harry po jeho boku sebou přistiženě cukl, než se začal nějak vůbec bránit. „Tohle byla nehoda, ne záměr, madam Pomfreyová."

Lékouzelnice zavrtěla hlavou a oba poslala si sednout na postele. Poté jako první přistoupila k blondýnovi a použila na něho diagnostické kouzlo. „No, máte docela štěstí, pane Malfoyi. Tu ruku vám spraví kostirost, pohmožděniny zmizí do pár dnů samy a na naraženou kostrč tu mám taky lektvar. Ale jednu noc tu budete muset zůstat," naznačila Dracovi, aby se šel převléct a zalezl do postele a to bez námitek. Viděla totiž, jak se blondýn nadechuje k protestu. Nakonec ale jen zatnul čelist a zůstal sedět na posteli.

Poté přistoupila žena k Harrymu a mírně zalapala po dechu.

„Děje se něco?" zeptal se zmateně Harry.

„Ne, jen, no, jsem si jistá, že jsi tady krvácel, Harry," sáhla mu lékouzlenice do vlasů na temeni hlavy, kde opravdu byla krev, ale rána nikde. „A... Jseš si jistý, že ti nic jiného nebylo?"

Harry na ní chvíli jen nechápavě hleděl, než mu to došlo a nervózně se pousmál. „Ne, jsem v pořádku. Asi jsem dopadl dobře," zasmál se falešně a donutil se dívat na ženu a ne na Draca. Velice dobře totiž cítil jeho intenzivní pohled.

Sakra, nedošlo mu, že se vlk postará o veškeré hojení. Remus mu to přece říkal, ať moc teď na ošetřovnu nechodí! Zapomněl na to, když sem vedl Draca. Šlo mu o blonďákovo zdraví a ne o své!

Madam Pomfreyová se ale stejně tvářila dost nechápavě a nejistě. Zřejmě se jí Harryho nechtělo pouštět na kolej, když viděla, jak dopadl Malfoy.

„Opravdu mi nic není, madam," ujistil jí znovu a co nejpřesvědčivěji se usmál. To by mu ještě scházelo, aby si na něho přivolala nějakého specialistu. A dozvěděla se o jeho tajemství. Jediný, kdo o tom věděl, byl Remus, který ho pokousal a potom bohužel Snape, který ho ošetřoval a vařil mu lektvary. Jediné, co by mohl udělat pro lékouzelnici, bylo, poprosit o prohlídku od profesora lektvarů, který už by se o to jistě postaral, aby ho Pomfreyová nechala být.

Ale měl požádat o zavolání profesora před Malfoyem? To by bylo taky hodně divné, ale asi mu nic jiného nezbývalo.

Už se nadechoval, když ho Pomfreyová náhle přerušila.

„Tohle se mi nelíbí, Pottere. Profesor Snape určitě by se mnou souhlasil, tak ho zavoláme, co říkáte?" otočil se na patě a pospíchala do své ordinace.

Harry se stačil jen nadechnout. „Ale..." Konec. Věřil, že Snape ho snad nepotopí. Doufal v to.

Draco na vedlejší posteli se kysele zašklebil. „Alespoň to slízneš všechno v jednom, Pottere."

Harry mu na to nic neřekl. Nehodlal se momentálně hádat, protože jeho životnost momentálně závisela na jeho oblíbeném profesorovi lektvarů. Jak ten den hezky začal, tak se šířil k záhubě. Docela by teď ocenil, kdyby tu s ním byl Remus. Ten by Snapea určitě nějak mírnil.

„Ale, takže vážně Potter na ošetřovně?" ozval se ode dveří lehce posměšný hlas. „Jak nepravděpodobné..."

Harry se zhluboka nadechl, aby muži neodsekl nic nemístného. Moc dobře si byl vědom, že jedno špatné slovíčko a je v háji. Jen se proto lehce zamračil a nic neřekl.

„A pan Malfoy? Co je Vám?"

„Zlomená ruka, pane," odpověděl Malfoy naprosto klidně svému profesorovi, který měl Zmijozel na starost.

Snape jen jednou beze slova mávl hůlkou a blondýn na posteli sebou podivně cuknul. „Můžete jít. Předpokládám, že teď už je vše v pořádku," naznačil Malfoyovi, že má odejít. A pro Harryho bylo velkým překvapením, když Draco ani necekl a opravdu odešel.

Poté mu ale došla ta věc, že tam zůstal se svým oblíbeným profesorem úplně sám.

___________________

Ahojky

Po dlouhé době zase kapitola, že? Byla jsem teď dost zaneprázdněná, takže... bohužel, nic jsem nestíhala. :) Snad jste rádi alespoň za tuhle kapitolu. ;)

Názory potěší. :))

~Matthew~

Inside the Forest || Drarry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat