Inside the Forest || Drarry ✓

30. kapitola - Druhý dotek

Plný význam Dracovi otázky Harryho zaskočil. Co více, naprosto ho zmátl. Odpověď stále visela ve vzduchu a byla jasná, ale nějak vlkodlakovi nešla přes jazyk. Copak to mohl udělat? Otázka sama o sobě sice ještě nic neznamenala, ale i tak. Co kdyby to Draco myslel vážně a poté se spojení dožadoval... To nemohl udělat. Ať pro své vlastní svědomí nebo kvůli blonďákovi strnule sedícímu naproti němu. Vždyť na něm viděl, jak se přesně tohohle činu bojí. Nakonec se ale nerad rozhodl pro pravdivou odpověď. Nechtěl Dracovi lhát. To už nikdy.

„Takže?" kousl se blonďák do rtu.

„Ano," vydechl Harry, „ano, pomohlo by mi to, hodně, ale nic od tebe nežádám, dokud ty sám nebudeš připravený. Nic to neznamená," snažil se tmavovlasý druhého chlapce přesvědčit slovy.

„Já ale jsem připravený."

„Ne, to nejsi, Draco. Vidím ti to na očích. Bojíš se. Nevím, jestli teda přímo aktu nebo celkově mě, ale v očích se ti leskne strach. To ti neudělám," zavrtěl Harry razantně hlavou a se smutným úsměvem sledoval, jak Draco očima uhnul stranou. Měl pravdu, nemýlil se. „Já to chápu, nemusíš cítit vinu..." zašeptal tiše a více stiskl dlaň ve svých rukách.

Druhý mladík mlčel. Harry nevěděl, co se mu honí hlavou, ale jen doufal, že ne blbosti ohledně splynutí. K ničemu ho nedonutí.

„Profesor Lupin ti vzkazuje, že mu moc chybíš. Že by si s tebou rád promluvil. Klidně i přes dopis," vydechl najednou zmijozel s očima stále sklopenýma. Snažil se odvést téma jinam.

Harry se usmál. „Pošlu mu dopis," slíbil.

Blonďák přikývl. A opět nastalo chvilkové ticho, kdy se zmijozelský mladík kousal do rtu a očima těkal po místnosti. Po zdech, obrazech na nich. „Jak... Jak se k tobě chová?" vydechl najednou třaslavým hlasem. „Neubližuje ti?" Špatně vzpomínal na svůj poslední pobyt u Voldemorta.

Harry zavrtěl hlavou, ale když si uvědomil, že se na něho Draco nedívá, promluvil. „Ne. Máme dohodu."

„Dohodu?" zvedl Draco nevěřícné oči k těm zeleným.

„Ano, dohodu. Pokud nechá tebe na pokoji, nebudu dělat problémy. Souhlasil s tím. Ani nedostaneš znamení..." udržoval Harry propletený pohled s tím blonďákovým.

Draco ale zavrtěl hlavou. „Je to kravina, Pottere. On dohody nedělá. A když už, proč uzavřel takhle debilní dohodu a ještě k tomu s tebou. Kde je jeho původní plán tě zabít!" vyvlékl zmijozel rozčilené své dlaně z pod těch Harryho a vstal. Očividně se mu to nelíbilo. Nic s tím ale dělat nemohl.

„Prý mu jsem k užitku více na jeho straně, než mrtvý na ničí."

„Akorát si s tebou hraje," zamračil se nesouhlasně Draco. Poté ale rezignovaně potřásl hlavou. „Pojď se mnou, kouknu se ti na tu ránu a rovnou ti to převážu," povzdechl si a rozešel se do obýváku.

A Harry ho následoval. Možná měl zmijozel pravdu, ale to teď rozhodně nehodlal řešit. Když tak někdy jindy.

                                                                        ***

Praskání ohně ve falešném krbu spolu s tiše hrající televizí přerušovalo jinak tíživé ticho, které v obývacím pokoji panovalo. Oba chlapci totiž jen tiše seděli na pohovce těsně u sebe, kdy jeden z nich pracoval a druhý jen pozoroval jeho jemné ruce.

Draco s tou nejvyšší možnou opatrností obvazoval vyčištěnou ránu a Harry v tu chvíli nedokázal spustit oči z jeho soustředěného obličeje se semknutými rty. Byl tak krásný. Nechápal, jak si toho nemohl všimnout ještě před Remusovým kousnutím. Před proměnou. To na sebe jen na chodbách štěkali a nebýt profesorů, asi by se i kouzly zabili. Draco jeho samotného určitě. Harry by i tehdy možná váhal, zabíjení se mu příčilo.

Lehké zatahání ho probralo z přemýšlení, proto sklopil hlavu ke svému zranění, aby zjistil, co se děje.

„Promiň," šeptl omluvně blonďák, který jen omylem trhnul rukou větší silou, než musel a zvedl své oči k Harryho.

„To je dobrý," splynulo automaticky z Harryho rtů. Srdce mu následně vynechalo několik úderů, když Draco pozvedl koutek v lehkém úsměvu a opět sklonil oči k hojící se ráně. Harry ale pohled nesklonil. Naopak fascinovaně zůstal hledět na tenké rty, a aniž by si to sám pořádně uvědomoval, stále více se k nim nakláněl.

Když si konečně uvědomil, co se děje a strnul v pohybu, bylo už pozdě. V té chvíli už totiž blonďákovi propadl, kdy vlk jen hladově uvnitř něho na řetězu poskakoval a tahal ho blíže a blíže ke svému cíli.

A pak to sám Harry vzdal a nechal rozhodnout vlka. Povolil mu na pár chvil řetěz a dopřál mu svobodu, kdy se jeho vlastní tělo opět dalo do pohybu. Sklonil hlavu níže, protože si Draco zatím ničeho nevšiml a měl ji sklopenou k obvazu a poté jedním rychlejším pohybem zajal zmijozelovy rty v horkém polibku.

Blonďák sebou překvapeně škubl a vytřeštil oči. Harryho pohyb ho natolik překvapil, že se nedokázal ani pohnout. Snad ani nemrkal a jen s rozšířenýma zorničkama hleděl z těsné blízkosti do druhé tváře.

Harry se ale nenechal ani tímhle odradit a naopak opatrně zvedl své ruce a jemně jimi zajel do Dracových vlasů, přitahujíc si ho tak blíže k sobě. Prsty zamotal do jemných pramenů na zátylku a druhou dlaní prohrábl vlasy na boku hlavu nad uchem.

Na druhý pokus lehce pohnul rty v náznaku polibku.

Zmijozel tiše zaskučel a jemným dotykům rtů se poddal. Zavřel své oči a opatrný pohyb rtů mu opětoval. Roztřesené ruce se následně dotkly Harryho loktů, což donutilo tmavovlasého mladíka přidat. Vice naklonil hlavu do strany a polibek o kousek prohloubil. Jen ale opravdu opatrně, aby blonďáka nijak nevylekal.

Když mu byl ale pohyb stejně silně opětován, pochopil, že toho se bát nemusel. Zmijozel polibku totiž zcela propadl.

I tak se ale Harry donutil naposledy blonďáka lehce políbit, než se odtáhl.

Draco překvapeně zamrkal a několik dlouhých vteřin na Harryho jen užasle hleděl. Jako by snad až teď docházelo, co se mezi nimi vlastně stalo. Líbali se. Harry jeho. Zmijozelovy tváře nabraly lehce nachový odstín. „Já, ehm, jenom do dovážu," zamumlal, než opět sklonil pohled dolů a klepajícíma se rukama začal dokončovat svou práci.

Harry se usmál. „Samozřejmě."

_______________________

Je docela znát, že moji čtenáři mi prospívají. :D Hned je lepší chuť do psaní. :)

Snad se kapitola líbila. ;)

~Matthew~