41. kapitola - Nový soupeř

3.3K 321 13
                                    


Draco ještě chvíli hleděl za odcházejícím Harrym, dokud mu jeho postava nezmizela za rohem z očí. Až poté se s tichým povzdechem odhodlal opatrně otevřít dveře do komnat a nahlédnout ještě opatrněji dovnitř.

„To se mě tolik bojíš nebo ti jsem tolik proti srsti, že nechceš jít dovnitř?" ozval se uštěpačný hlas, který se ani trochu nepodobal tomu kuňkání, které slyšel před pár minutami na chodbě.

Draco se zamračil a zavřel za sebou dveře. „A co tobě je do toho?" odpověděl otázkou a založil si ruce na hrudi. Začínal mít totiž silný dojem, že to na chodbě byla jen silná přetvářka a až teď má před sebou to pravé ořechové. Což se mu tedy vůbec nezamlouvalo.

„Všechno?" zeptal se bělovlasý mladík a ušklíbl se.

Draco povytáhl elegantně obočí. „O co ti jde..." skoro zavrčel a propaloval mladého vlkodlaka na kožešině před krbem pohledem.

„Mohl bych mít stejnou otázku, jenže já ji mít nebudu, protože mi to dávno došlo. Chceš Harryho jen pro sebe!" vyplivl bělovlásek a ve svém vandráckém oblečení se postavil.

„No tak to moment, kamaráde!" ukázal na vlkodlaka prstem a následně se ironicky uchechtl. „Já už Harryho pro sebe dávno mám! Ty seš jen podělaná náhražka, které až projde prvním úplňkem, tak potáhne. Ty nemáš na Harryho žádné právo!" udělal Draco vztekle několik kroků kupředu.

Gabriel se uchechtl. „To si fakt myslíš?" zaculil se a sám tiše bosky přešel až k Dracovi a jako sup vyhlížející svou kořist ho obkroužil. Poté se zastavil těsně před blonďákem. „Seš naivní!" zasyčel.

Draco sebou škubl. „Ne víc, než ty. Co je mládě oproti celoživotnímu druhovi. Když si tolik četl, chudáčku, tak už máš jistě načteno. Stejně jako já!" vrátil mladšímu chlapci úder a poté ho štítivě obešel a posadil se na pohovku.

Gabriel zaskřípal zubama. Potřebovala toho kluka nějak vystrnadit, ale jak tak koukal, tak to bude ještě tvrdý oříšek.

Draco se lehce oklepal a založil si ruce na hrudi a přehodil nohu přes tu druhou. Měl by Harrymu nějak decentně naznačit, že chudáček Gabriel není až taková chudinka, jak se snaží mu nakukat. A jestli to dobře pochopil, tak měl na Harryho stejný zálusk jako momentálně Draco. A to rozhodně nehodlal trpět!

Vlkodlak se naštvaně sesunul na pohovku naproti Dracovi a též si založil ruce na hrudi jen s tím rozdílem, že nohy vytáhl na pohovku a seděl tak skrčený.

Jeden druhého začali propalovat pohledem, když se tiše otevřely dveře a Harry překvapeně vstoupil dovnitř. Pohled, který se mu naskytl, ho ale hodně zmátl. A dusná atmosféra mu jen dávala nápovědu, že nic pěkného se tu zřejmě nestalo. Jediné, co mohl říct s absolutní jistotou, bylo, že Draco pod pokličkou doslova vře.

„Stalo se tu něco?" zeptal se proto opatrně, než přešel ke stolku mezi oběma pohovkami a natáhl ruku s knihou směrem ke Gabrielovi.

„Ne!" odsekli mu oba chlapci naráz a Gabriel vztekle hmátl po donesené knize. Ani nepoděkoval, jak to měl vždy ve zvyku.

Harry zmateně zamrkal. „Z vašeho chování mám tedy jiný názor. Nenuťte mě ani jeden, aby se podíval do vašich vzpomínek."

Draco zvedl pyšně bradu. „Jen si posluž," ušklíbl se na vlkodlaka na pohovce, který se zamračil ještě víc.

„Ne!" odsekl znovu Gabriel a poté si odfrknul a odešel na druhou stranu velké místnosti na svou kožešinu.

Draco nepochyboval ale, že i tak uslyší každé jejich slovo. Vlkodlačí uši jsou v téhle chvíli za trest než k užitku. Automaticky se obrátil tváří na stranu, kde se pohovka prohnula pod dalším tělem.

„Asi jste si moc nepadli do oka, jak tak koukám..." zamumlal Harry opřený loktem o vršek zádové opěrky a víc se tělem natočil k Dracovi, aby mu viděl pohodlně do tváře.

Blonďák jen lehce potřásl hlavou. „To teda nepadli. Doufám, že nás nebude otravovat a bude si číst," zamumlal Draco a zadíval se Harrymu do očí. Byl tak blízko. „Chyběl si mi..." zašeptal znovu a kousl se nejistě do rtu.

Byla to pravda. Vlkodlak mu opravdu hodně chyběl a postrádal ho skoro každém kroku. A nešlo jen o nedostatek magie. Jeho tělo vyžadovalo po svázání kontakt se svým vlkodlakem, chtělo lásku a nějaké city a ničeho ze jmenovaného se mu nedostalo.

Draco sklopil oči.

„Ty mně taky, Draco."

Blondýn znovu pomalu zvedl pohled a navzdory všemu se pousmál a následně se hlavou opřel o Harryho rameno. „Bylo to hrozný. Když jsem si konečně zvykl, že tě slyším prakticky bez přestávek ve své hlavě, celá nit ohluchla. Cítil jsem ji, ale ty jsi na jejím konci nebyl."

Harry si tiše povzdechl a více si přitáhl svého druha do objetí a políbil ho na vršek hlavy do jemných vlasů. „Omlouvám se. Už to nikdy neudělám. Slibuju. Miluju tě."

Draco se snažil potlačit horkost ve svých tvářích a připitomělý zamilovaný úsměv. Jo, tohle přesně potřeboval. A nezajímalo ho, že mají společnost, která se ho snaží vyšachovat ze hry. Ten malý bělovlasý spratek neměl na Harryho žádné právo.

„Večer v posteli se ti omluvím ještě jednou, co říkáš?" zašeptal opravdu tiše Harry těsně u Dracova ucha a jen doufal, že to mladší vlk v místnosti pochopí a bude jako pěna. Vlastně pro Harryho bylo docela překvapení, když oba mladíky našel sedět naproti sobě na pohovkách ve středu místnosti. Gabriel když nemusel, tak nemluvil. Jen po většinu času seděl v Harryho blízkosti nebo u krbu a u hřejivých plamenů si četl.

Draco tiše zalapal po dechu a zakoulel očima. „Já bych spíš ocenil, kdyby si mi pomohl s tou magií. Cítím se jako naprostý budižkničemu," přiznal Draco nejistě.

„To bysme mohli zkusit teď hned. Mám volné odpoledne, tak ti ukážu, jakou moc máš teď v rukách," přikývl Harry a pomalu vstal. „Pojď," zakýval na blonďáka prsty, který se následně jeho ruky chytil a nechal se odvést na měkoučký koberec v rohu místnosti.

Draco se nervózně zavrtěl.

„Pojď sem, ukážu ti první, jak na to," posadil se Harry a roztáhl od sebe nohy, aby si mezi ně mohl Draco pohodlně sednout. „Opři se o mě zády," zašeptal následně tiše, a když tak blondýn opatrně učinil, obmotal své prsty kolem obou jeho útlých zápěstí. 

_________________

Snad se líbilo. :)

~Matthew~

Inside the Forest || Drarry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat