One Big Problem

1.

YoonGi

Jako vždy pro mě přijel k mému bytu. Každé ráno, každý den tu čekám. S Taem se znám od mala, jsme dobří kamarádi. Víme o sobě všechno až do podrobna. Říká mi vše o jeho životě i o jeho maželce. Vedou si hrozně dobře. Tae je přehnaný optimista. Někdy si přeju být jako on, jelikož někdy padne na mě i ten stres. Zahlédnu jeho auto v dálce a usměju se. Zastavil předemnou a já přitáhl dveře k sobě a sedl si. „Ahoj." hned se na mě zazubil. „Ahoj" opětoval jsem mu úsměv a připoutal se. „Tak "hurá" do práce." zasmál se a šlápl na plyn a vyjel. „Dneska je náročný den. Přeci je čtvrtek a to jsou nejhorší dny. Takže doma až někdy ve 2 ráno... tohle mě fakt zabije." povzdychl si, ale nepřestal se smát. Za celou dobu nikdy předemnou nebrečel, nikdy nebyl smutný. „Ani neříkej. Chtělo by to zpátky na školu. Bylo to nejméně práce.." pousmál jsem se nad tím a sledoval cestu. „To ano." zastavil na červený a sledoval semafor, prstama klepal do volantu a pískal si. Když naskočila zelená opět šlápl na plyn a vyjel. „Co tvoje manželka?" optal jsem se ho a sledoval ho. „Hm? Všechno tak jak má být." zasmál se a přidal na plyn. Na parkovišti jsme stáli ani ne za 10minut. Odpoutal jsem se a vystoupil, Tae se začal přehrabovat v papírech, který měl v kufru a nějaký vytáhl, nějakou chvilku si ho četl a pak ho zandal zpět do kufříku a vystoupil. Zamkl auto a přišel ke mě. „Hm? Co to je za papír? Doufám, že nechceš dát výpověď.." Myslím, že můj pohled ho musel pěkně bodnout. On se začal smát a pokroutil hlavou, že ne. „Né, to nic není. A jen tak bych tě tu nenechal." usmál se na mě a chytl mě kolem ramen. Vykročili jsme do 30ti patrového baráku. Ve výtahu zmáčkl 20 patro. „Jo, kdyžtak budu muset za šéfem." řekl a podíval se na hodinky. „Dobře" odpověděl jsem mu. „Kdyby jsme skončili dřív. Tak tě zvu k sobě na pivo." pronesl položil mi ruku na rameno. „Tady a končit dřív? Nechtěj mě rozesmát." výtah dojel do 20ho patra vystoupili jsme. „Třeba jo a já teda jdu." řekl a odešel na druhou stranu. „Ok" chytl jsem kliku a stlačil jí dolu, otevřel a všchni se na mě koukli. „Čus Yoongi!" zařval Hoseok a já mu jen mávl rukou. Zasedl k sobě a zapl počítač. „Na tu máš." SeokJin mi přinesl kafe. „Oh díky." hned jsem se napil. „Kde je TaeHyung?" optal se JungKook. „Šel ještě něco vyřídit k šéfovi." nechtělo se mi už mluvit. Proto jsem se hned soustředil na práci, kterou mám. Nějak mi to docela utíkalo, ale Tae stále nikde. Je to divné, nedalo mi to a šel za šéfem. Zaklepal na jeho dveře a čekal až mě pozve dál. „Pojďte dál." ozvalo se za dveřmi a já hned vstoupil. Pořád tam Tae seděl, ale přišel mi nějaký skleslý. Sice se usmíval, ale tenhle úsměv byl jiný než ostatní. „Pardon, tak já příjdu potom." Tae a šéf mě sledovali. „Mluv co potřebuješ. Jen pokud to není osobní." řekl šéf a nespouštěl ze mě oči. „Um.. no NamJoon tam má dost práce pro Taeho, ale pomáhá mu Jimin. Jenže Jimin tomu nerozumí, takže to jde dost těžce.. tak jsem ho šel hledat." Ty vado moje lež zní tak pravdivě. Ani nevím proč jsem zalhal a neřekl celou pravdu. „Dobře, tak já ho za chvilku propustím." řekl šéf, já přikývl a zmizel hned ve dveřích. „Ty jsi fakt debil Yoongi. Proč si zalhal?." nadával jsem si a vzdychl nad tím. Vrátil se zpátky na svoje místo, pracoval dál. Ani ne do půl hodiny Tae přišel. „Tak jo kluci.. kde to máte?" optal se Tae sledoval NamJoona a Jimina. „Eh, co?" nechápavě sledoval Jimin Taeho a on zase jeho. Pak jeho pohled padl na mě, ale dělal jsem, že ho nevidím. „Ale nic." řekl Tae, ani se na ně nekoukl a zamířil to ke mě. „Proč si lhal?" zasmál se potichu Tae a sledoval mě. „Nelhal, už to mají hotový." stále jsem se věnoval své práci. „Poznám když lžeš. Nedokážeš se mi kouknout do očí." chytl mou židli a otočil si mě k sobě. Na chvíli jsem se mu koukl do očí, ale pak uhnul. Snažil se otočit zpět k počítači, ale stále držel mou židli. „Ty jsi, ale lhář. Promiň jen jsem něco řešil." zasmál se Tae a rozcuchal mi vlasy. „Hej! Tae! Pojď sem!" zařval SeokJin a on protočil očima, jelikož jemu stále něco nefunguje a Tae mu to opravoval. „Tak co to je tentokrát?" zasmál se a vstal za ním. Všichni se zasmáli a i já, ale ne tak nahlas. Celý den jsem vůbec neměl čas se ani najíst, stále jen vyřizování papírů. Blížil se večer a stihli jsme to dneska vážně dřív. No neřekl bych, že to je nějaká výhra. Končili jsme ve 12. „Konečně domu..." uvnitř sebe jsem jásal jak malá holka. „Hm.. platí stále to moje pozvání?" optal se Tae a sledoval mě. „Rád bych, ale věř mi, že bych usnul." připoutal jsem se opět a čekal až vyjede. „Tak v sobotu. Nechci slyšet žádné námitky." nastartoval a vyjel. „Ses rozhodl mi organizovat život?" zívl jsem a uvelebil se. „Ne to ne. Chtěl bych si s tebou popovídat, dlouho jsme spolu někde nebyli." „TaeHyungu ty mě fakt jednou zabiješ. Nejsem jak ty plný energie. Se musíš něčím dopovat, ne?" moje oči se pomalu zavíraly, únava na mě dost padala. „Yoongi.. Už jsi doma.." jemně se mnou zatřásl. „Už?" protáhl jsem se a pomalu otevřel oči, rozhlídl se, odpoutal. „Hmm, tak dobrou.." pousmál jsem se na něj a vystoupil. „Dobrou! Zase zítra!" byl plný energie a stále se smál. Zavřel jsem dveře a ještě mu zamával. Pak vyndal klíče z kufříku a začal odemykat. Vešel dovnitř, rozsvítil a zavřel za sebou. Ticho, žádný rachot, nic.. „Tak tohle mi chybělo za dnešek." pronesl jsem do ticha rozešel se do ložnice, tam jsem odložil kufřík a sundal ze sebe věci, pověsil si je a pak zašel do koupelny. Sundal jsem ze sebe spodní prádlo a zalezl do sprchy, pustil na sebe teplou vodu. Bylo mi tak dobře, málem jsem usnul dokonce i ve sprše. Moje mysl mě zavedla zpátky k Taemu a těm papírům. Když jsem byl v kanceláři šéfa byly různé papíry na stole, ale neviděl jsem na ně moc dobře. Zajímá mě co tam řešil co tak předemnou tají. Umyl jsem svoje tělo, vylezl ze sprchy, omotal kolem pasu ručník a šel do ložnice, převlékl se  jen do trenek a zalehl. Bylo mi tak dobře, že jsem hned usnul.

Hello!^^
Tak konečně jsem se dostala k fanfikci na více dílů..:D Hrozně mě podpořila kámoška, která si myslí, že bych na to měla:D.. (Děkuji ti moc<33)Jenže se bojím, že to nedopíšu, jelikož mě moje nápady vždy nějak opustí, ale tentokrát to chci dopsat! Když vím, že to někdo čte^~^ Děkuji, že si čtete moje oneshoty a doufám, že budete i tuto fanfikci❤️!
Snad se vám líbilo a loučím se^~^
Byeeee!!