DIARY WITH SECRET MEMORIES

28. chapter x

NEW CHAPTEEER

:D:D

Tato kapitolka je opět věnovaná mýmu sluníčku Vanessce :** ♥♥ I když mě za ni zabije!:D

Rozhodla jsem se, že kapitoly budu přidávat za to, jak se snažíte vy:) Takže +5 komentářů a +10 hvězdiček a máte tu nový díl:)

Beb. xxx

Louis popadl poloprázdnou flašku, která mezi ním a Harrym stála, pevně ji chytil a pořádně si lokl. Chuť alkoholu ho přinutila zakašlat, a aby kašel utišil, opět se napil.

„Tommo, stačí.“ Zadržel ho Harry, když si flašku opět dával ke rtům, ale on jeho ruku odstrčil a dopil ji.

„Louisi, točíš.“ Drkla do něj roztomilá blondýnka vedle něj, usmála se na něj a položila mu ruku na koleno. Uculil se na ni, položil prázdnou flašku vedle sebe a zadíval se jí na její bujné poprsí. Dokázal si živě představit, co by s ní nejradši dělal.

Roztočil flašku a celou dobu ji sledoval očima. Nebyl si jistý tím, proč tu pořád sedí. Před chvílí se jeho láska líbala s Niallem a on musel být snad půl hodiny mimo přitom, jak si představoval, co by se asi stalo, kdyby se po jejich polibku zvedl a odešel. Tedy, jak si to představoval on. Bylo to až moc nereálné na to, aby to byla pravda.

Flaška, kterou roztočil, se začínala pomalu zastavovat a když se zastavila úplně, ucítil knedlík v krku a zadíval se na Zoe, která se na něj bez jakéhokoliv výrazu podívala a on zaregistroval její tichá slova s přáním, že chce úkol.

„Polib mě.“ Nerozmýšlel se dlouho a bylo mu jasné, že v půlce tohoto kroužku bylo jasné, co řekne.

„Louisi, tohle přece..“

„Nehraje se na fonty. Pamatuješ? Nialla si políbit dokázala a mě ne? To je..“ nedopověděl svůj proslov, který tu chtěl přede všemi vytáhnout, protože na svých rtech ucítil ty její a jeho srdce poskočilo štěstím. Chytil si její tvář do dlaní a přitáhl si její rty zase o trošku blíž k těm svým.

Ona ho milovala, cítil to. Cítil to z jejího polibku. A on už dále nemohl přihlížet, jak se mu vyhýbá.

Když ucítil, jak se její rty ztratily z těch jeho, zakňučel, ale ještě se pro jeden rychlý polibek natáhl. Když se trošku vzpamatoval z toho, co se právě stalo, všiml si, že všichni v kolečku na ně upírají své pohledy.

Otočil se na Harryho, který se červenal a culil, jako by rozbil okno kamenem a tvářil se, že on to za žádnou cenu neudělal.

„Dojdu si pro vodu.“ Šeptla Zoe, když si všimla toho, čeho on, zvedla se z kroužku a rychlým krokem ho opustila.

„No lidi, myslím, že končíme. Takže, do hajan, ale samozřejmě svých.“ Zavelel Niall jakmile viděl, že mu nějaký kluk usíná obmotaný kolem plazmové televize a snažil se v co nejrychlejším čase vyhnat co nejvíc lidí.

„Pomůžu ti tu uklidit." Zvedl se ze země Louis a začal skládat poházené kelímky na sebe, ale když ucítil Niallovu ruku na svém rameni a jeho hlas, který mu dovolil u něj přespat a vykašlat se na to, svalil se na sedačku vedle sebe a schoval tvář do svých dlaní.

„Už jsou všichni pryč?“ Uslyšel po chvíli vedle sebe vysoký a roztomilý hlásek, který mu vytvořil motýlky v břiše. Podíval se na ní, kývl a ona se posadila vedle něj.

„Hele, Loui, ten polibek ..“

„Jo, já vím. Byla to chyba, nechtěla si to udělat.“ Dopověděl místo ní, ona povzdechla a poupravila si drdol, který si při cestě zpátky do obýváku stihla udělat.

„Vlastně .. jsem ráda, že se to stalo. Konečně jsem si urovnala pocity, které jsme k tobě kdy cítila a konečně mám jasno, co chci udělat.“

„Tady máš tvař, vlep mi ji pořádnou, ale tak, ať to nebolí, prosím.“ Louis vzdychl a zadíval se do prázdné plazmové televize před sebou. Kdyby byl jen o trošku citlivější, už dávno by mu po tvářích stékali slzy.

„Udělej cokoliv. Ať je to, co chce.“ Zašeptal a ucítil její jemné prsty na své tváři, kterou si otočila k sobě a on se jí nuceně zadíval do očí.

„Je mi to líto. Je mi líto, co se stalo za tu dobu, co jsem se vrátila do Londýna. Pravda je taková, že bez tebe nemůžu být. Nedokážu si představit den bez internetu nebo televize. Nechtěla jsem si to přiznat, ale každý den jsem si tě musela někde najít, potřebovala jsem vědět, jestli seš v pořádku. Možná to vyzní blbě, ale jsem opravdu ráda, že seš slavný. Protože bez médií bych se užírala celé 3 roky strachem, že se ti něco stalo. A .. já .. Loui .. nikdy jsem tě nepřestala milovat, ale pochopím, když už to tak nebudeš cítit.“

„Zoe, ty seš blázínek.“ Zasmál se Louis a přitáhl si její rty k těm svým.

„Jak tě vůbec mohlo napadnout, že to tak necítím? A já myslel, jak jsem průhlednej.“ Rozesmál se, zavřel oči a nechal se pohltit její vůní, jejími rty, jejím jazykem. Stiskl jí v náruči a přál si ji už nepustit. Byla jeho droga, on ji ke svému životu potřeboval, vždycky. Cítil se nějak .. líp. Jakoby se jeho půlka srdce, kterou kdysi ztratil, vrátila. A chtěl se takhle cítit už navždy.

Ztuhla, jakmile uslyšela nějaký zvuk ode dveří pokoje, odlepila se z jeho rtů a společně se ke dveřím zadívali.

Stál tam, teda, spíše se opíral o dveře, aby ustál to, co viděl. Jeho oči byli červené a plné slz. Jeho tvář byla zkroucená v bolesti a jeho ruce byli .. od krve.

„Ashtone!“ Zakřičela Zoe, když si všimla, jak Ashton ztrácí vědomí a padá k zemi.