DIARY WITH SECRET MEMORIES

19. chapter x

Já vím, další nudná část. Ale asi byste tomu nevěřily - ale až teprve teď, skoro u 20. kapitoly, se to pořádně rozjíždí:D Chci plno masivních komentářů chci hvězdičky, chci názory!:D Čím víc, tím dřív nová kapitola:D:3

Beb. Xxxx

ZOE:

Upřeně hleděla na jeho záda, které se hýbali jen díky jeho zrychlenému dechu, a ucítila další slzy. Co to s ní je? Vždyť pořád brečí! Od té doby, co se sem vrátila, je jako hysterka. Nesnášela tohle svoje já.

„Vypadni.“ Zašeptala skoro neslyšitelně, ale byla si více než jistá, že on ji slyšel. Místo smutku ji vystřídala zloba. Přece nemůže opustit svůj sen kvůli nějaké ubrečené holce! Ona sice není sobecká a povýšená, ale určitě by nezahodila sen za nějakou dětskou lásku. Přišlo jí to celé strašně ubohé.

„Zoe ..“

„Vypadni!“ Tentokrát zakřičela a stiskla rohy svého deníku ještě pevněji, než dříve. „Už tě nikdy nechci vidět.“ Jakmile ty slova vypustila z úst, ihned jich litovala. Věděla, že tohle je hodně i na ni. A i na něj. Cukl s sebou, ani se na ni nepodíval a s obtížemi vyšel ze dveří ven.

Zoe se rozplakala, ale snažila si svůj vztek vymlátit na polštáři pod sebou. Ale šlo to těžce.

27. 08. 2012

Je přesně 14:00 a já sedím u sebe doma na sedačce a sleduju živý přenos Olympijských her. Je tam. Je tam a zpívá. Nevěřím tomu, co vidím, rve mi to srdce, když ho vidím tak zranitelného, smutného, bez jakékoliv známky života. Všichni kolem něj skákají, blbnou a on jediný se pomalu ani nepohne.

A teď jeho sólo – mám chuť brečet. Zase. Mám chuť se teleportovat tam, kde teď stojí, obejmout ho a políbit. Ale .. nemůžu! Jsem na něj pořád hodně naštvaná.

Ani nevím, co bych měla psát. Měla bych dodělat ty skici navržených šatů a nechat je udělat. A měla bych jít do práce.

Měla bych udělat tolik věcí a nemám nic. A to nejhorší mě ještě čeká – sraz s Eleanor.

Zoe zavřela deník, pohodila ho na stůl a pohladila svou sedačku, která před pár hodinami dorazila z čistírny.

Nemohla uvěřit tomu, že tu opět sedí, když už si byla jistá, že už nikdy svůj domov neuvidí, ale .. ona je tady. Živá a zdravá.

Uslyšela zazvonění zvonku u dveří a podivila se tomu, kdo by u ní mohl v tak brzké hodině zvonit. Kluci byli na pódiu, Danielle celý týden v Americe a Amy v práci. Nikoho jiného tu neměla.

Nasadila si župan, který ji splynul po nahé pokožce rukou a nohou, přičemž zahalila své jizvy a otevřela dveře. Jakmile ji tam uviděla stát, zalapala po dechu a nevěřícně se na ni zadívala.

„Eleanor?“ Nevěřila tomu, co vidí. Tohle přece není ona.

Své hnědé, vždy pečlivě upravené vlasy, měla svázané do neupraveného drdolu a díky steklému make upu poznala, že plakala. Celá byla zahalená do tlusté bundy a vyděšeně hleděla na Zoe, která ji úplně ten stejný pohled oplácela.

„Seš v pořádku?“

„Na to jsem se přišla zeptat já tebe.“ Její rty se třásly a hlas byl tichý.

Zoe ji pokynula rukou do domu a ona celá roztřepaná vešla.

Sledovala její křehké tělo, které se s obtížemi posadilo na židličku v kuchyni, zavřela dveře a došla k ní. Bez jakéhokoliv varování je Zoe objala a ucítila, jak ji Eleanor objetí opětuje.

„Je mi to strašně líto.“ Rozplakala se jí Zoe do náruče a pevně ji stiskla k sobě. Nechtěla si Eleanor proti sobě poštvat. Nechtěla ji vidět takto. CHTĚLA, aby tu teď byl Louis a aby Eleanor řekl, že ji miluje.

Bolelo by jí to, ale Eleanor si ho zasloužila. Na rozdíl od ní.

LOUIS:

Louis se napil minerální vody, která před ním postávala na stolečku, a povzdychl. Zadíval se na kluky, kteří se objímali a křičeli. Tedy, kromě jeho.

Právě zpívali na Olympijských hrách a on z toho nemá žádnou radost.

Pořád musel myslet na Eleanor a Zoe. Nevěděl, co má dělat, jediné, co mu bylo jasné bylo, že ztratil obě. Tohle se nikdy stát nemělo.

„Hej, Tommo. Seš v pohodě?“ Ucukl nad hlasem svého kamaráda a zadíval se mu do jeho světle hnědých očí.

„Chtěl bych vám něco říct, kluci.“ Podíval se na Liama a poté pohlédl na všechny kolem sebe.

Čišela z nich radost a taky to, jak jsou na sebe pyšní. Taky by měl být. Ale není. Nechtěl jim zkazit radost, ale musel jim to říct.

„Musím .. odejít.“