Po vystoupení jsem měla smíšený pocit. Všichni mi gratulovali, nosili květiny. Ale zítra odjíždímzpět do Sydney. Uvidím Samyho, Kat, Kristiana, Abigail a Ethana...ale budu se muset rozloučit s Anou, Tamarou a Luďou. Nejradši bych zalezla do poslele a stopla čas.
Když jsem se vracela na kolej, potkala jsem dav lidí, kteří ode mě chtěli autogram. Jak dlouho mi trvalo, abych si splnila tento sen! A dneska hned dva - tančila jsem hlavní roli v cizině a podepisovala autogramy. Jak jsem se vrátila do pokoje, měla jsem strašný hlad. Zaklepala jsem na Grace a poprosila jsem jí jestli nemá něco k jídlo. Měla. Nechodila totiž na snídaně - jídlo si brala večer. Když jsem jedla, sedla jsem si k oknu a pomyslně jsem se loučila s Ruskem. Pak jsem se osprchovala, odlíčila makeup a zalehla do postele.
Další den ráno, jsme výuku neměli. Všichni byli rádi, ale já jsem ji chtěla. Ke snídani jsem si dala to, co první den tady. Najednou jsme si s Anou, Tamarou a Luďou neměli co říct. Nechtěli, abych odletěla. "Dobré ráno milí studenti." pozdravila nás všechny Nataša. "Moc bych vám chtěla poděkovat, za včerejší vystoupení Louskáček. Za týden to nacvičit do takového stavu, jako jste předvedli...krása! Hlavně bych chtěla poděkovat Taře Webstrové, která ztvárrnila Kláru. A v poslední řadě, chci poděkovat všem výměným studentům ze Sydney. Tančete srdcem a hodně štěstí!" oznámila všem studentům ředitelka.
Holky mi pomáhaali s balením. Grace už měla sbaleno. "Sakra, 10 minut do odjezdu!" křikla Luďa. "Ježiš, rychle...." pospíchala Ana. "To už se asi nestihnu rozloučit s Natašou... vyřidte jí, že moc děkuju a že se tu ještě ukážu,"posmutnila jsem a přidala v balení. Rychle jsem s kufry vyběhla s koleje. Všichni už čekali v taxíku. Nataša tam nebyla. Celkem mě to mrzelo. Dala jsem kufry do kufru taxíku. A pak jsem se rozloučila s holkama. Tamara brečela. "Nebreč. Uvidíme se. Bud přiletím já nebo vy do Sydney. Stoprocentě," napodobila jsem Alicii. Zase jsme se zasmáli. Pak už jsem ale nasedla do taxíku a mávala jim.
Na letišti byl zase frmol. Až teď jsem si uvědomila, jak moc chci být doma. Paní Reinová nám řekla, že až se vrátíme, máme týden volno na odpočinek a na navštívení rodiny. Nejdřív ale navštívím kamarády. Snad se dozvím, proč mi nebrali telefony a ani sami nezavolali. Když jsme seděli v letadle, Ben si přisedl. Byla jsem ráda. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a usnula jsem.
