Louskáček.
Já tančím Kláru. Podruhé.
Když jsme zkoušeli představení v divadle, uvědomila jsem si, proč vlastně tančím. Ne tím, že tančím hlavní roli. Ale tahle atmosféra je nepopsatelná. Zajímá se o vás tolik lidí, starají se, abyste se cítili dobře. Zkoušky byly výborné. Tančila jsem samu sebe. Mě to bavilo a choreografovi se to líbilo. Přišlo mi skoro vše dokonalé. Ale jsem Tara Webstrová. Copak můžu mít někdy něco dokonalé? Děsily mě Aliciiny pohledy. Ale ještě víc mi vadilo, že mi Kat, Samy a Kristian neozvali a ignorovali mé telefony a vzkazy. Po posledním tréninku před generálkou zvedla telefon Abigail. "Ahoj..konečně mi to někdo vzal. Co se děje?" pozdravila jsem jí. "Je..Ahoj Taro....nic..neboj, vše je v naprostém pořádku, užij si to tam a nestresuj se." típla mi telefon Abigail. Když jsem náš telefonát probrala s holkama, říkaly: "Tančíš Kláru. Uvolni se a poslechni jí." "Tak dobře." Pak jsem si šla lehnout abych byla před generálkou fit.
Dneska mě potkalo velikánské překvapení. Měla jsem stejný kostým, jako předtím. Ten úžasný kouzelný kostým, jako jsem měla mít, když jsem tančila Kláru poprvé. Nakonec jsem měla jiný kostým, ale to je na hoodně dlouho. Zpět ke generálce. Dnes jsem netančila na 100%. Vím, že bych měla jet na 100%, ale jsem strašně unavená. Za týden nacvičit celého louskáčka. To je mazec. "Na zbytek dne máte volno. Odpočiňte si." řekla nám Nataša. Díkybohu!
Den představení je tady. Líčila mě Nataša. Celkový makeup se mi moc líbil. Šla jsem se nenápadně kouknout, kolik je v hledišti lidí. Uplně narváno. Hodinu před začátkem. Tréma mi začíná lézt do těla."Taro! To je nejhorší, co můžeš před začátkem představení udělat - jít se kouknout na diváky. Budeš mít o polovinu větší trému!" řekla mi pozlobeně Nataša. "Pardon...Jen jsem se chtěla podívat na ruské hlediště. Doufám, že se jim budu líbit," řekla jsem Nataše popravdě. "Lucy teda p. Reinová mi řekla, že když se do toho dostaneš, tančíš srdcem...to diváci ocení vždy a všude," otevřela se mi Nataša. "Ale co když se do toho nedostanu? Co když ten...říkám tomu...kouzelný okamžik nenastane? Co pak?" otázala jsem se. "Pozoruji tě 4 týdny. Jsi výborný člověk. Tím pádem i výborná tanečnice. Zavři oči a užij to! Máš to v sobě," potěšila mě Nataša. Poslechla jsem jí a celé představení jsem si užila. Tančila jsem srdcem.
+++Strašně moc vám chci poděkovat za 300+ shlédnutí. Moc si toho vážím.+++
