✔SOPHIE | Shortstory | CZ |

10th

~~~
Zoufale jsem povzdechl a tvář si zakryl oběma rukama.
,,Do hajzlu...to nemůže být o ní..." roztřeseným hlasem jsem si mluvil pro sebe.
Podíval jsem se na plakát podruhé. Ne. Nic se nezměnilo.
Pocítil jsem kapky deště na svém obličeji. Začalo poprchávat.
Rozběhl jsem se směrem k dětskému domovu.
Jak jsem běžel, déšť stále zesiloval.
Prudce jsem zaklepal na dveře. Nic. Zvonil jsem jako bych se zbláznil. Určitě si museli myslet, že jsem nějaký teenegerský vandal.
Dveře se začaly otvírat. Stála tam Michelle. Nikdy jsem jí takhle neviděl. Kruhy pod očima, bez úsměvu, unavená, zdrcená...
,,Kde-" nestihl jsem doříct větu, objala mě a uklidňovala.
,,Proč zrovna ona?" vzlykal jsem.
~~~