Fateful flight

4✈️

"Máme na sebe docela štěstí, nemyslíš?" Vylekal mě vysmátý hlas, který se ozýval kousek ode mně. Bože! Proč já jen nechávala otevřený dveře od záchoda? To opravdu nevím, ale fakt, že ZNOVU vidím Rosse i když bych ho radši neviděla mě zabijí.

"No nevim." Zamumlala jsem a snažila se dostat tu Colu z mého svetříku rychleji.

"Co se ti proboha stalo?" Zasmál se a nechápavě mě pozoroval, zatím co já drhla svetr v umyvadle.

"To se zeptej tý přepinděný letušky, která neumí roznášet Colu." Zavrčela jsem a pořád se marně snažila dostat skvrnu dolů.

"Ona ji na tebe vylila?" Překvapeně zamrkal a mě to naštvalo. Zas tak překvapující to od ní není.

"Jo." Sykla jsem otráveně.

"Netušil jsem, že to opravdu udělá." Zašeptal si pro sebe a asi si myslel, že ho neslyším, ale to se zmýlil.

"Co prosím?!" Vyjekla jsem a vykulila jsem na něj oči.

"Počkej! Než začneš šílet, doposlechni si to dokonce ano?" Nervózně zakoktal a já jen slabě přikývla. Jsem zvědavá, co z něj vypadne.

"No víš..na letišti jsme se náhodou potkali..no a ona řekla, že jsi jí nesympatická a že až bude roznášet pití, nejradši by tě něčím polila." Nervózně se zasmál, ale mě to vtipný nepřišlo. Tak nejdřív se "náhodou" potkají a pak se spolu baví o mně? Super!

"Aha." Broukla jsem, vyždímala jsem svetr do umyvadla a chtěla jsem se kolem Rosse protáhnout, abych mohla si jít zpátky sednout. Ale jak říkám..chtěla.

Ross si stoupl do dveří a tím mi zkazil můj původní plán.

"Co děláš?!" Vykřikla jsem naštvaně a založila si ruce na prsou.

"Jsi naštvaná." Konstatoval si sám pro sebe a mojí otázku ignoroval.

"Pusť mě ven!" Zasyčela jsem už opravdu hodně naštvaně. Hajzl je to!

"Ne! Až nebudeš naštvaná." Řekl rozhodně a šibalsky se na mě usmál.

"Tak to tady asi budeme stát ještě dost dlouho." Zabrblala jsem si sama pro sebe.

"Co se stalo?" Nechápavě vykřikl a frustrovaně si popotáhl za konečky vlasů.

"Nic." Odsekla jsem a odvrátila od něj hlavu. Opravdu jsem se s ním nechtěla vybavovat o tom, že nemám ráda, když se někdo o mně baví s někým za zády. A rozhodně jsem mu nehodlala říct, že mě štve, jak se baví s tou krávou.

"Ariano.." Povzdechl si. Už jsem mu chtěla všechno vyklopit, ale NĚKDO mě přerušil. No hádejte kdo. Můj nejneoblíbenější člověk na palubě letadla.

"Rossiii." Pištěla a s falešným úsměvem se hrnula přes půlku letadla k nám. Využila jsem chvilku, kdy Ross nedával pozor a díval se na tuhle dilinu. Trošku jsem do něj drkla, aby mi uvolnil cestu a pak jsem rychle vyběhla ze záchodu.

"Ari." Chytl mě za ruku a prudce si mě otočil k sobě, abych se mu dívala do očí.

"Sbohem.." Špitla jsem, vykroutila se z jeho sevření a mířila jsem k sedadlům.

Musela jsem projít kolem pipky, abych se dostala zpět k mému sedadlu a když jsem se protahovala kolem ní, hodila po mně vysmívající se pohled. Cítila jsem, že se mi do očí derou slzy, ale naštěstí jsem je dokázala potlačit.

Proč jsem sakra taková cíťa?! A proč brečím bezdůvodně? Taky nevim.

Byla jsem tak rozhozená, že jsem ignorovala starostlivé otázky od Spencera (pán který sedí vedle), sesunula jsem se na sedadlo, opřela jsem si hlavu o spící mamku a ihned jsem usnula.

Probudila jsem se, kvůli tomu, že mě někdo šťouchal do ramene. Pootevřela jsem oči a uviděla jsem vysmátého Spencera.

"Děje se něco?" Zakňučela jsem a mnula si rukou oči.

"Už jsme přistáli v Praze." Uculil se a já mu poděkovala, že mě vzbudil.

Probudila jsem i mamku a pak jsme společně přešli k místu, kde si máme vyzvednout naše kufry. Rosse jsem cestou nepotkala, takže aspoň jedna věc se mi vydařila.

Když jsme konečně  po půl hodině chytly na jezdícím pásu naše kufry, vydaly jsme se hledat východ.

Proč vždycky musí naše kufry jet až poslední?

Šla jsem za mamkou a táhla jsem za sebou svůj velký kufr s americkou vlajkou. Jsem velký vlastenec.

Neustále jsem projížděla hlavní stránku na Facebooku a nekoukala po okolí, což jsem asi neměla dělat, protože jsem do někoho narazila a svalila se na zem.

"Ah, promiň..jsi v pořádku?" Začal vyšilovat hezký hnědovlasý kluk, který měl v hlase americký přízvuk. Překvapilo mě, že mi hned tyká.

Podal mi ruku a vytáhl mě zpět na nohy.

"J-jo jsem v pořádku. To já se omlouvám, nedávala jsem pozor." Něco jsem vykoktala a očima sledovala mamku, která si vybírala náramek v malém obchůdku.

"Jsem Rocky." Pousmál se a nastavil mě ruku.

"Ariana." Přijala jsem jeho ruku a jemně s ní zatřásla.

"Jsi Američanka?" Překvapeně vykulil oči a rozhodil rukama.

"Jo." Přikývla jsem a zpozorovala mamku, jak mě upřeně sleduje pohledem, který tak dobře znám. Sbal ho.

Mamka je velká svůdnice. Myslí si, že když ona dokáže skvěle manipulovat s klukama, tak já taky, ale to se pořádně plete.

Já jsem víc stydlivá. A kdybych měla zkusit s klukem flirtovat, jak mě mamka radí, asi bych se totálně ztrapnila.

"Hale, už budu muset jít. Těšilo mě. Ahoj." Rychle jsem něco řekla a odběhla za mamkou. Ještě na mě něco volal, ale to už jsem neřešila.

"Tááák." Šibalsky se na mě usmála, když jsem konečně byla u ní.

"Co?" Nechápavě jsem vyhrkla a prohrábla si vlasy.

"Co ten kluk? Byl docela hezkej. Máš jeho číslo?" Začala na mě chrlit několik otázek a já si povzdechla.

"Jmenuje se Rocky. Číslo nemám a ani mít nechci mami." Trošku jsem zavrčela, protože mě tenhle rozhovor nebyl příjemný.

"Někdo se nám tu špatně vyspal." Řekla mamka vtipným hlasem, že mě to donutilo se uchechtnout.

Pak jsme přešly k velkým dveřím, kde zřejmě měl být východ.

Zdravím Česká Republiko.

-------------------------------------------

Ahojj! :D Tak jak to jde zatím ve škole? :D

Konečně nám už Ariana přiletěla do ČR. :D

Teď na scénu přichází její sestřenice ...Juchu :DDDD

Dekuju moc za všechny votes a komenty..jste zlatíčka! :DDDD ❤️

Omlouvám se za chyby😂