Nový den, nové já. Ode dneška myslím jen a jen pozitivně! Vše se bude obracet k lepšímu, vím to. Buddy byl dnes u veterináře a ten naštěstí nezjistil nic, co by znepříjemnilo nám i Buddymu život. Přesto dostal nějaké očkování proti čemusi a obstál i rentgen, jestli nemá nějakou zlomeninu, kterou by jsme snad přehlédli. Celou tu dobu se choval ukázkově. A aby jsme mu to dali najevo, stavili jsme se hned potom v chovatelských potřebách a nakoupili vše potřebné: od deky na spaní a pelíšku po nejrůznější hračky. Samozřejmostí bylo i vybrané krmivo, které, alespoň Buddymu připadalo výtečné.
Táta se poradil i ohledně pamlsků, aby jsme ho nepřekrmovali.
Cestou domů mi Buddy usnul v náručí. Musím říct, že hezčí uzlíček radosti jsem ještě neviděla. Večer jsem měla jít s rodiči na divadelní představení a jelikož mám divadlo moc ráda, rozhodně jsem si to nechtěla nechat ujít. Jediný problém byl, co s Buddym. Naštěstí se ukázalo, že bylo štěně po celodenní akci tak unavené, že usnulo samo. Nechali jsme Buddyho doma tedy samotného. Asi uhádnete, jak to následovalo.
V 11 večer jsme přišli domů a nestačili se divit! Buddymu se povedlo roztrhat, přetrhat, vytrhat, zničit, rozdrtit, zmatlat, ušpinit, rozetřít a roznést vše, co jen šlo. Mamku málem trefilo a já se cítila dost provinile. Stále jsem se snažila pozitivně myslet, ale už to nebylo tak lehký. Zítřek bude nejspíš ve znamení úklidu...
YOU ARE READING
Milý deníčku aneb ze života jedné puberťačky
Teen Fiction"Nikdy jsem si nic takového nepsala. Ani jsem to neměla v úmyslu. Přišlo to zcela spontánně. Prostě jsem jednoho dne zavítala do obchodu s psacími potřebami a uviděla tam nádherný diářek. A v tu chvíli mě to napadlo. Začnu si psát deník!" Sára Westo...
