Werewolf (cz)

2. Changes

Když jsem odmotala obvaz, nevěřila jsem vlastním očím.Rukou jsem si přejela po místě, kde ještě včera večer byly zakrvácené otisky zubů od nějakého zvířete.Ale teď tam nebyly žádné otisky, žádné škrábnutí ani jizva, prostě nic.Vzpamatovala jsem se a rychle běžela do bratrova pokoje.Začala jsem jím třást a on po chvilce rozlepil oči.

"Co se děje Allie?" Zeptal se a protřel si oči pěstí.

"To kousnutí.Je pryč Dylane, nemám ani škrábnutí" Panikařila jsem a abych mu to dokázala, vyhrnula jsem si tričko.Vykulil oči.

"Jak je to možné?" Zašeptal.
Dohodli jsme se že o tom nikomu neřekneme a budeme dělat jakoby se nic nestalo.Pořád mi to vrtalo hlavou.Není možné že by se mi to jen zdálo, protože Dylan to viděl taky a další důkaz je moje oblečení celé od krve, které jsem včera nechala ležet v koupelně.
   Po naší dohodě jsem odešla do pokoje abych se připravila do školy.Oříškové vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné, make-upem jsem zamaskovala kruhy pod očima a na řasy jsem si nanesla řasenku. 

"Allie?" Dveře do mého pokoje se otevřeli a v nich se objevila máma a já se na ni tázavě podívala.

" Táta musí jet na pracovní cestu na Hawai a já jedu s ním. Dylan chce zůstat, ale samotného ho tady nenecháme, určitě by si uspořádal párty nebo tak něco" Usmála se " nechtěla by jsi tady s ním zůstat?" Za mámou se objevil Dylan a nahodil psí oči.Nedalo se mu odolat a stejně nemám chuť jet na Hawai tak jsem souhlasila. S rodiči jsme totiž vždy jezdili po celém světě a na Hawai jsme byly už alespoň třikrát. Dylan se zaradoval a začal skákat jako antilopa, musela jsem se zasmát.

"Jsi už nachystaná? Měli by jsme jet" Řekl když doskákal.

"Nemusel jsi na mě čekat" Máme totiž každý své auto.

"Ale musel. Máma mi zabavila auto protože propadám z matiky" Ústy jsem naznačila 'Aha' a přikývla jsem. Vzala jsem tašku s učením, vyšla z domu a nasedla do auta.Dylan šel hned za mnou a když si sedl, rozjela jsem se.
   Celou cestu bylo ticho a Dylan opravdu držel slib a o mém záhadně zahojeném kousnutí neřekl ani slovo.
   Auto jsem zaparkovala na školním parkovišti a Dylan hned vystřelil k partě svých kamarádů. Já jsem se zhluboka nadechla, nasadila falešný úsměv a až potom jsem vylezla z auta. U dveří do školy mě už čekala Liah s Lydií. Pozdravili jsme se a společně vešli do budovy. Ze všechn stran jsem zase uslyšela pozdravy od lidí které ani neznám, ale všem jsem slušně odpověděla nebo se na ně alespoň usmála.
Ve třídě jsem si sedla do mé lavice a bavila se s ostatními. Na chvilku jsem i zapoměla na včerejšek a na dnešní ráno.Do třídy vešla paní Hastingsonová, naše učitelka na biologii a začala mluvit něco o termitech. Snažila jsem se to poslouchat, ale šlo to jedním uchem dovnitř a druhým ven.Když kolem mě učitelka procházela, spadl jí sešit s poznámkami.Ani jsem si neuvědomila co dělám, ale najednou jsem prostě držela její sešit v ruce. Mě samotnou to překvapilo, nikdy jsem totiž neměla takové reflexy.

"Děkuji" Řekla trochu ohromeně když jsem jí podala sešit a začala zase mluvit o termitech. Jelikož sedím u okna tak jsem se podívala ven kde  zrovna šli dvě dívky pryč od školy.

"Máma mě zabije jestli zjistí že jsem za školou" Obě se zasmáli. Co to sakra bylo? Slyšela jsem to jakoby jedna z těch holek byla vedle mě.Nebo se mi to jen zdálo? Jo, určitě se mi to jenom zdálo.

***

Po škole jsme šli s Liah do parku a po cestě jsme uviděli nějakou holku s klukem jak se hádají a holka brečela.Ale ten kluk jí najednou chytil vlasy a ona zakřičela, hned jsem k nim přiběhla, silně ho chytila za zápěstí a odhodila pryč. Chtěla jsem se sehnout k té dívce, ale zarazilo mě jakou mám sílu.Vždycky jsem byla spíš slabší a teď jsem odhodila svalnatého, očividně těžkého kluka asi 10 metrů od sebe a nejspíš by letěl dál kdyby ho nezastavil strom.

"Kurva, na čem jedeš holka?" Zeptal se trochu vystrašeně.

"Už se jí nedotýkej jasný?" řekla jsem mu výhružně a utekla pryč.Sedla jsem si a spustila slzy.Co se to se mnou děje? Mám neuvěřitelně rychlé reflexy, slyším věci které bych neměla a mám takovou sílu. Ucítila jsem na svém rameni něčí ruku a prudce jsem se otočila.Byla to Liah. Přisedla si na lavičku a objala mě kolem ramen.

"Proč brečíš Allie?"

"Ty jsi to neviděla? Jak můžu mít takovou sílu? A to není to jediné.." vyklopila jsem jí všechno, i to jak se mi přes noc zahojila ta rána na břiše. Nevypadala vůbec překvapeně ani vystrašeně, což mě zmátlo, čekala jsem že na mě bude koukat jako na blázna.

"Myslím že vím co se s tebou děje" Řekla klidně.

"Cože? Jak bys to ty mohla vědět?" zeptala jsem se nechápavě.

"Na nic se neptej, jen mi dej klíčky od tvého auta a pojď se mnou" Udělala jsem co po mě chtěla a ona mě zavedla na parkoviště u školy kde jsem měla své auto. Nasedla jsem na místo spolujezdce a nic neříkala. 

"Kam jedem Liah?" Zeptala jsem se podezíravě a trochu naštvaně.

"Chci ti někoho představit" řekla prostě a já už se na nic nevyptávala i když jsem to pořád nechápala. Snad mě neveze do nějakého blázince.
Jeli jsme asi půl hodiny a nakonec Liah zastavila u nějakého obrovského domu uprostřed lesa. Vystoupili jsme ale já narozdíl od ní jsem se zastavila a zírala na ten dům. Udělala krok v před a pobídla mě abych udělala totéž.Poslechla jsem ji.
   Strčila klíč do zámku a obě jsme vešli dovnitř.Nejspíš v obývacím pokoji na pohovkách seděli 4 kluci a dvě dívky.Všichni ihned upoutali pozornost na nás dvě. 

"Čáu Lee" Černovlasý kluk se zvedl z gauče a šel hned Liah obejmou " Kdo to je?" Obrátil zrak na mě "Justin nebude mít radost že jsi přivedla člověka" Říkáš to jako kdyby jsi ty snad člověk nebyl. Pomyslela jsem si.A kdo je sakra Justin? Patří mu tenhle dům?

"Ona patří mezi nás Fredo" Zašeptala Liah tak, abych ji neslyšela.Nepovedlo se. Doufám že to není nějakej gang, protože zatím to tak vypadá.Zpanikařila jsem.

"Je cítit jako človek" Proboha na čem ten kluk jede? Je normální? 

"Ehm...Liah, proč tady jsem?" Zeptala jsem se nervózně a pohledem začala těkat po místnosti. Až teď jsem si všimla že je to tu dost staromódní.

"Protože ještě nedokončila proměnu" Liah mě úplně ignorovala a zase začala mluvit o nějakých blbostech kterým jsem nerozuměla.Fredo- jak ho nazvala Liah- si mě pořádně prohlédl od hlavy až dolů, což mě znervózňovala a potom se usmál.Chystal se něco říct, ale přerušil ho kluk co právě vešel do místnosti.Když jsem ho uviděla, div jsem nezačala slintat. Bílé tílko ve kterém se rýsovalo jeho svalnaté tělo, kalhoty pod zadek, potetované ruce, vlasy vyčesané nahoru a čokoládové oči do kterých bych se vydržela dívat hodiny..