#1 Lessiana: Bez magie? *DOKONČENO*

27. Druhá smrt?

Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale nevěděla jsem jak pokračovat a stále to nevím. Teď mám poslední ročník na základní škole a...semináře z karate, karate, učení a je toho hodně :/ lidí fakt se moc omlouvám, doufám, že jste to beze mne přežili, myslím si ale že jop, tak se pusťme do toho ať to máme co nejdříve za sebou a já můžu jít spát. :D

*****************************
Skálopevně odhodlaná jsem procházela tou spletí chodeb a chodbiček. Ne dlouho. Snad hloupý osud chtěl, abych zaslechla bolestný řev a pak křupání, jak se něco o skály rozbíjelo. Zvuk, ten hnusný zvuk, z něhož se mi zvedal žaludek jsem následovala. Vyvedl mě, v podstatě poslepu ven a na tom převisu bylo až moc draků. Našla jsem Azira, asi proto, že byl nejblíže vchodu do jeskyně a vylezla jsem na něj. Čísel z něj nepopsatelný smutek, když se na mě podíval, roztáhl křídla a skočil střemhlav dolů. A v tu chvíli jsem nevěděla co dělat. Před pár minutami jsem se smála radostí z letu a pak ohromená zírala na fresky a teď? Teď se mi oči plnily slzami, až jsem z mohutného bílého těla viděla jen šmouhu, od krve... Azí přistál a nebránil mi, když jsem slezla a po kotníky v dračí krvi se brodila k velké hlavě s doširoka rozevřenými talíři, tedy očima oslnivě stříbrné barvy. (Mahu?) Zašeptala jsem tiše, plačtivě. (Mahu?!) Řekla jsem už hlasitěji, stále v myšlenkách.
(Klid maličká...) ozval se náhle hlas tichý jako stěn, nebo povzdech z dálky. Z velké, obrovské dálky. (Nebudu klidná! Kdo ti to udělal?) Zavrčela jsem. Klokotavě se zasmál, nebo spíše zajistil aby to tak vyznělo. Ve skutečnosti to bylo vykašlávání krve, aby ještě chvíli mohl dýchat. (Čarodějka. Mocná elfská čarodějka od lidí...) odtušil slabě. V tu chvíli mi vyvstanulo na mysli jen jedno. Matka. Oba dva se mě z nějakého důvodu chtěli zbavit. Proč? To byla otázka pro mě i pro všechny. (Sbohem maličká...) zašeptal ještě a pak se země otřásla a jeho tělo v oslnivé záři vzlétlo samovolně k nebi, kde zmizelo nad mraky, nepomáhal tomu fakt, že byl bílý. Hystericky jsem začala vykřikovat "Ne, ne, NÉÉÉ!!!" A pak jsem začala mlátit do země. Dokonce to zašlo tak daleko, že jsem si od pasu vzala dýku a začala se řezat. Nejprve do kůže na nohou, potom po břiše a nakonec po rukách a neustále jsem u toho řvala, ječela a pištěla. Bolest jsem nevnímala a tu kterou ano jsem uvítala. Smrt. To jediné jsem teď brala v potaz. To jediné mě drželo nad hladinou zoufalství. A to jsme ještě netušila, že mě momentálně opustil i Azí. Odletěl. Odletěl pro pomoc. Pro dost drastickou a nepříjemnou pomoc. Pro kouzelníky.
Po několika velice dlouhých minutách jsem uslyšela zašustění křídel. Nic víc a nic míň. Vzhlédla jsme, ale přes pláčem opuchlé a zarudlé oči jsem viděla jen bílo. Rozmazané bílo. A pak jsem ucítila štiplavý smrad. Vehnal mi slzy do očí. Začal štípat. Stoupl mi do hlavy a začal se plížit do ostatních částí. A znovu jsem začala upadat do bezvědomí. (Zase) stihla jsem si ještě pomyslet, pak bylo černo. Mezitím se královna a Kash dopátrali nebezpečné věci. A proběhl mezi nimi tichý, avšak naléhavý rozhovor....
Á konec :-) Tak co? Smutní? Zklamaní? Naštvání? Jak jste reagovali na smrt Maha? A kdo myslíte že ho zabil? Byla to Roxxina matka? A jaký rozhovor si myslíte, že mezi královnou a princem proběhl? Co jí chtějí říct? Jak bude reagovat? A hlavně KDY jí to řeknou? Ještě ne... ještě je brzy. Rány jsou čerstvé... čtěte dál, už se blíží finále ;-) Jo dnes vyjdou ještě dvě krátké kapitoly - odpoledne a večer :-) tak se těšte ;-)

Čawé lidi
Vaše Sianny14 ^•×