14. Jméno? Jméno...

567 72 13
                                    

(Dotkni se ho, vybralo si tě) napověděl mi Mah a lehce mě žďuchl směrem k dráčeti. (Tobě se to lehce řekne!) prskla jsem nazpátek, ale natáhla jsem opět ruku a dotkla se malého stvoření přede mnou. Rukou mi projela ochromující bolest, doplněna zábleskem a já jsem se v křeči stulila do klubíčka. Mohlo to vypadat komicky, ale po odeznění bolesti jsem stále držela tuto pozici, jako obranu před světem, který by mohl spatřit mé slzy bolesti. Mysl se mi začala mlžit a já cítila, že ztrácím cit v rukách. Pomalu se to rozšiřovalo po nich vzhůru a dál po celém těle. (Ne - e....) pomyslela jsem si, ale to už se mi mlžil celý svět...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
"Roxx? Jsi v pohodě? Roxx! Ty jsi vzhůru!?" zatřásl se mnou někdo, jehož hlas jsem znala a v další chvíli jsem byla zahřátá párou z nozder draka. "Mahu?" řekla jsem a jakmile jsem cítila, že mě poslouchá, tak jsem dokončila otázku "co se to stalo?" Naklonil se ke mě a okem naznačil, ať se podívám do svého klína. Tam se choulil malý zelenkavý dráček a zavrtěl se pod mým pohledem. Zvedl hlavičku a rozkošně si zívl. "Ten je roztomilý!" vypískla jsem okamžitě, až s sebou všichni trhli. Zasmála jsem se a pohladila jej po hlavě. Vydal zvuk podobný kočičímu předení a upřel na mě své velké, zelené oči protkané zlatými žilkami. "Jaké mu dáš jméno?" zeptal se Ylji a ta otázka visela i Mahovi v myšlenkách. "Jméno?" kvikla jsem zděšeně. Neuměla jsem dávat jména. "Jméno..." odpověděl mi Ylji za Maha a oba dva se na mě upřeně zadívali. Nervózně jsem se ošila a maličká - nebo maličký? - se přede mně postavila a zaprskala ve snaze mě chránit. "Ono si samo vybere" zašeptala jsem přesvědčeně a dráče na mě upřelo pohled a kývlo. (Tak je to správně, drak si vždycky vybírá své jméno) Řekl Mah a roztáhl svá velká křídla. (Počkej! Kdy tě zase uvidím?) zvolala jsem za ním, ale on se na mě podíval, tedy na mou ruku, a odletěl. Zmateně jsem přejela pohledem z mláděte na Ylje, který si ke mě klekl, aby mě mohl pohladit po rameni. "Měly by jsme jít, Tamälie se bude zlobit" zahuhlal po nějaké době Ylji. Otočila jsem na něj svou odvrácenou tvář a přitakala jsem. Ylji mi pomohl na nohy a já uchopila mládě do náruče a sesbírala zbytky skořápky. (Jaké ti mám dát jméno maličký?) pomyslela jsem si a přemýšlivě našpulila rty. Dráče zvědavě naklonilo hlavičku do strany a zamrkalo. (A - ) ozvalo se mi v hlavě. (Azí?) opáčila jsem s povytaženým obočím a dráček přikývl. (Ty jsi kluk?) kvikla jsem nadšeně a pevně ho objala. Azí se sípavě nadechnul a tak jsem stisk povolila a dovolila mu vylézt na mé rameno, kde se uvelebil a udělal mi živou šálu protože hlavu a přední packy měl na pravém rameni, zadní packy na levém rameni a ocas omotaný kolem krku a jeho koneček položený na čumáčku. Bylo to vážně roztomilé... Cítila jsem, že už spí, a tak jsem ho jemně pohladila a naznačila Yljemu, aby byl potichu. V tichosti jsme tedy šli k zámku, kde všichni utichli, když mě s Azirem spatřili. [Ano já se rozhodla, že to bude Azir. Tak dejme tomu, že s tím Azí souhlasil ;-))] pomalu jsme postupovali chodbou a Ylji se oddělil až u svých dveří, hned vedle těch mých. Zamával mi a já mu to oplatila. Opatrně jsem Azira odmotala a položila jej do přikrývek kde se spokojeně zahrabal hlouběji. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou nad tím malým stvořením spícím v mé posteli. Nechtěla jsem ho vzbudit, a tak jsem přešla ke gauči a lehla jsem si na něj. Hned jak se má hlava dotkla povlaku jsem usnula a mé myšlenky se pokryly černou mlhou...

Ahoj! 623 slov! Snad se dočkám lajku, komentu a odběrů:-** budu ráda za každou podporu a rozhodla jsem se, že nepřidám další kapitolu, dokuď nenajdu od této dál alespoň dvě hvězdičky...víte, potřebuju vědět, že tento příběh někoho zajímá a baví, takže když budou hvězdičky, tak budou i kapitoly :-DD pokusím se ale i přes to dávat co nejčastěji kapitoly, ale záleží hlavně na vás, jestli je zveřejním xD už se blížíme k polovině knihy! Ha! To nevíte že?! Kniha bude mít POUZE třicet kapitol. Tato už bude čtrnáctá! Divím se, že jste u teto knihy vydrželi tak dlouho :D Nu, uvidíme se u příští kapitoly :33

S láskou Vaše Sianny14

#1 Lessiana: Bez magie? *DOKONČENO*Kde žijí příběhy. Začni objevovat