#1 Lessiana: Bez magie? *DOKONČENO*

7. Elfské město 1\2 - Anaissel

Věnováno sledovatelce jménem: prushivarka178

Probudilo mě něco, co leželo v mé posteli. Tedy, abych to vysvětlila... To NĚCO mě šimralo v nose. Podívala jsem se z okna a škvírkou mezi černými záclonami pronikal úzký pruh světla, dopadající do středu pokoje. Z místa, kde končil se ozvalo zakňučení a dostal se mi pohled na Sebreho. Tvář mi zrudla a oči poteměly lítosti nad mým vlkem a vztekem nad tím, že jsem pro něj nemohla udělat více. (Zavolám Margharet) řekla jsem tiše a vydala se do kuchyně. Mou pozornost zaujal pohyb. Otočila jsem hlavu, ale tentokrát jsem zahlédla pohyb na opačné straně místnosti. Mrkla jsem a podívala se před sebe. Skousla jsem si ret a snažila se najít ztracený dech a rozbušit srdce. Stála tam. Rudé vlasy jí splývaly po nahých zádech a velká prsa se chvěla, občas poskočila. Úzký pas a plnější boky svíraly dvě mužské ruce. Nepotřebovala jsem vysvětlit co se tam dělo. Zamrkala jsem. Co to bylo před TÍM za stín? Nemusela jsem hledat odpověď, protože přišla sama. Ze zadu mě někdo uchopil za ústa a pas a táhl mě pryč. Když jsme skončili v jeho pokoji a já tvrdě dopadla na postel ihned klečel nade mnou a cosi zkoumal v mých očích. Ihned však slezl a já se volně nadechla a...

*Chvíle napětí* xD

...hodila po něm polštář, který se odrazil od jeho temena. Otočil se na mě se šibalským pohledem a uličníckým úsměvem a já okamžitě zalitovala toho, že jsem po něm polštář hodila. Propukli jsme v hlasité chichotání a poté v (ne příliš tichý) smích. Mezi námi se odehrávala polštářová bitva, kterou přetrhl až melodický hlas Arety. "To jsem ráda, že už jste vzhůru, jste tady dlouho?" zeptala se nás. Příliš rychle jsme oba dva přikývli a 'nenápadně' po sobě hodili provinilý pohled a právě v té chvíli jsme se začali opět řezat, ani bych se nedivila, kdyby jsme v okruhu několika mil nemohli najít žádné zvíře. Aretino jedno dokonalé obočí zmizelo kdesi pod rozházenými vlasy v tázavém pohledu, který však neměl uklidňující účinek, právě naopak. "Dobře...nebudu se na nic ptát" řekla, když si byla jistá, že se nebudeme dál smát, ale i přesto jsme se po jejím odchodu i při snídani, mimochodem byly smažená vajíčka s čajem, nepřestávali hihňat. Aret i pan Q si nás prohlíželi a kluk mě stiskl pod szlem ruku, abych se k němu nahla. "Aret je rozcuchaná, nebo se mi to zdá?" pošeptal mi a já se začala smát. Tentokrát se na nás tázavě dívali oba dva dospělí a nechápali nás, my jim to však v záchvatu nedokázali říct, jelikož jakmile jsme se s někým střetli pohledem začali jsme se řezat ještě více, pokud to bylo možné a brzy jsme se už dusili z nedostatku kyslíku v našich plicích, které mě bolely. "Bože..." zasípala jsem a napila se, abych si zvlhčila suchý krk. Břicho mě bolelo jak bylo při smíchu stažené v křeči a rty se mi pořád usmívaly.

"Jak ti říkají?" zeptala jsem se, když jsme byli opět sami a musela jsem se zahihňat. On byl roztomilý... "Xyliines, ale postačí Ylji." odpověděl mi. Pohoupala jsem nohama, které mi volně spadaly přes jeho postel na které jsem ležela. "Jsi jako já? Poloelf?" zeptala jsem se znenadání. Zmateně se na mě podival a bylo vidět, že váhá. "Ano" řekl, když už jsem si myslela, že neodpoví. Usmála jsem se na něj a on zase na mě. "Tak děti, vyrazíme za chvíli, tak si sbalte kufry" řekla nám Aret, procházející okolo otevřených dveří a významně na mě mrkla, přičemž jsem po ní hodila polštář, ale ona se mu hbitě vyhnula a zmizela mi z dohledu. "No nic, já jdu balit..." prohodila jsem a vstala z postele a než by stačil říct 'Margharet' byla jsem fuč.

V pokoji jsem vytáhla z místnosti s jezírkem plný kufr věcí, které byly ve skříni a s vítězným úšklebkem jej uzavřela. "Ách...už máš sbaleno?" ozvalo se za mnou a hned nato jsem si všimla Ylje, jak se opírá o rám dveří. Byl tu už dlouho? Ne že by mi na tom záleželo, ale jen mě to zajímalo...Brzy byl čas vyrazit, a tak jsme si sedli na koně a pan Q na ně připevnil naše zavazadla. Jakmile poslední z nás vložil nohu i do druhého třmenu, tak koně bez pobízení, vyrazili tryskem do hlubin lesa.

K večeru, kdy se už stmívalo, jsme zahlédli četná světýlka a sbírali dech k otázce. Sesedla jsem a začala se točit tak rychle, až z okolí zbyla jen černomodrá a zlatá šmouha. Padla jsem na kolena a s otevřenými ústy sledovala tu krásu. "Toto je naše město Anaissel" řekla hrdě Aret a klekla si ke mně. Čekala jsem co udělá, a překvapilo mě to, co udělala - zavřela mi s tichým klepnutím pusu. "Jdeme?" zeptala se a já ji uchopila za ruku, zatímco muži sesedli a vedli koně, my jsme si vykračovaly...

Ahoj, takže jako obvykle doufám, že se kapitolka líbila a že dostanu nějaký ten lajk a koment. Mám pro Vás tak orientačně tabulku postav, které se tu zatím ukázaly:
1. Lessiana Roxyss I. z rodu Ewerings - naše hrdinka Roxx (nebo též Ana a Roxy)
2. Kluk z jídelny, nebo-li Xyliines - náš druhý poloelf Ylji, Roxxyn ochránce, svázaný přísahou k Roxx
3. Matka, císařovna - Melian, elfka (rudé vlasy, zelené oči)
4. Otec, císař - Viktorius, člověk (hnědé vlasy, hluboké, temně hnědé oči)
5. Margharet - sestřenice hlavní hrdinky, nazývána Aret
6. Querilio - Pan Q, milenec Aret, elf (Napište mi, jak chcete, aby vypadal)
7. Leon - Roxxin bratr, syn krále a královny
Tak, já doufám, že se prozatím v postavách orientujete a mám otázku: chcete, abych psala i z pohledu ostatních, vedlejších postav?

Vaše Sianny14 :-*

P.S.: Snad nebudu planě doufat v lajk a koment ;-) díky, mám Vás ráda :3