Text Me Please /texting/

Afrika..

O týden později.

"Neboj babi vrátím se tak do dvou hodin jen si musím ze školy vzít všechny svoje věci" vydechl jsem a dal si telefon do kapsy...i když nevím proč si ho beru když jsem ho už víc jak týden nezapnul. Nestál jsem o smsky od..něj.

"Dobře...ale zapni si telefon kdybych ti potřebovala zatelefonovat" "Zavolat babi" protočil jsem očima. "Říká se zavolat ne zatelefonovat" vysvětlil jsem jí když jsem viděl její nechápavý výraz.

"To je jedno víš co myslím....tak si ho zapni a už běž ať si doma co nejdříve musíš stihnout letadlo" pohladila mě po tváři a láskyplně se usmála. "Jo" povzdechl jsem si a rozešel se ke dveřím. "Opatruj se!" houkla na mě než jsem vyšel ze dveří.

"Uhm" zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a posadil se na dřevěnou lavičku, která měla na opěradle vylepenou nějakou obrovskou reklamu na nějakého týpka, kterého absolutně neznám. Rozhlédl jsem se po naší ulici a znovu si povzdechl. 

Vyrůstal jsem tady, všechny sousedy znám už od malička...všichni tady jsou moc hodní....někdy až moc....až je to otravné. Sedl jsem si do tureckého sedu a obejmul se kolem paží...tahle ulice byla vždycky tak čistá...a upravená. Všude voněli květiny o které se zdejší báby starají jako o malé dětičky a ten krásně zelený trávník, který měl celý můj život stejnou délku...zdejší obyvatelé jsou blázni do zahradničení...ale jedno se jim musí nechat...je to tady nádherné.

Nikdy jsem si neudělal čas na to sednout si sem a obdivovat tuhle krásu...a teď toho vážně lituju. 

Pokroutil jsem hlavou abych se trochu probral a z kapsy jsem si vytáhl svůj telefon. Sklopil jsem hlavu a podíval se na něj. Kdybych jen na tu pitomou zprávu nikdy neodpověděl...bylo by všechno mnohem snadnější.

Zhluboka jsem se nadechl a podržel tlačítko na zamykání dokud se nerozsvítil display. Naťukal jsem roztřesenými prsty svůj pin kód a počkal až se telefon pořádně načte. 

Nic...ani jedna pitomá zpráva.

"Bože co jsem si myslel" pokroutil jsem nad sebou ironicky hlavou a schoval si telefon do kapsy. Schoval jsem si tvář do dlaní a roztřeseně vydechl. Malinky kousek mě doufal že bych mu stál aspoň za jednu blbou esemesku.

Utřel jsem si neposednou slzu z tváře a postavil se z lavičky. Dal jsem si ruce do kapes a rozešel se směrem do školy. Tohle je naposledy co tam budu muset vkročit...a pak už budu konečně...volný. 

Prohlédl jsem si naši velkou...ne zrovna moc čistou školu a s povzdechem se vydal dovnitř. Tiše jsem procházel chodbami naši školy až jsem konečně došel ke školníkovi, kde jsem si vyzvedl svůj batoh a dokonce i tašku, kterou jsem nechal na záchodech a nakonec si to namířil ke skříňkám.

Prohlédl jsem si svou lehce promáčknutou skříňku, která se nacházela úplně na konci chodby vedle odpadkového koše a automatu na nějaké sto let prošlé sladkosti.

Tahle škola už od pohledu stojí za velké prd. 

Pokroutil jsem hlavou a nacvakal kombinaci na svou skříňku. Měl jsem jí celou krásně vyzdobenou...taky se mi za to Harold nejednou smál. Otevřel jsem si batoh a začal do něj skládat všechny svoje věci.....učebnice, sešity, náhradní tričko, tělocvik a všechen bordel který jsem tam měl.

Dal jsem si těžký batoh na ramena a rychle odešel ze školy...nerad bych tady teď na někoho narazil. 

O několik hodin později.

"Nemusela si letět se mnou babi...zvládl bych to" vydechl jsem a zapl si pás když oznámily že budeme vzlétat. "Nechci aby se ti něco stalo" "Zbytečně si utratila peníze za další dvě letenky" 

"Není to zbytečné" řekla a usmála se na mě. "Tak děkuju...aspoň neletím sám" posmál jsem se a pohladil jí po ruce.

Podíval jsem se z okénka a radši ho zatáhl když se mi z toho pohledu zvedl žaludek...možná se létání trochu bojím.

"Maminka s tatínkem už se na tebe určitě těší" řekla s úsměvem babička. "Jo....jen....nevím co budu v Africe po zbytek života dělat" povzdechl jsem si. Tolik let jsem je neviděl...už si ani nepamatuju jak vypadají...jací vlastně jsou. 

Ale byl jsem štěstím bez sebe, když jsem mamce zavolal a zeptal se jestli bych nemohl bydlet s nimi a ona okamžitě začala vyklízet pokoj pro hosty aby mi tam mohli udělat pokoj. 

Právě začíná nová etapa mého života.

Nový život.

Nová škola.

Noví lidé.

A žádný Harry Styles.

"Bože já jsem idiot!" vyjekl jsem a vytáhl si z kapsy telefon. Vždyť já si jeho číslo zablokoval!

Že by konec? 3:D

Chci se zeptat jestli by jste chtěli charakter ask :) Jestli ano tak mi pište otázky :) Na kohokoliv chcete :)