Text Me Please /texting/

Harry prosím to bolí!

Zhluboka jsem se nadechl a prošel naši školní rezavou bránou. Tak moc jsem to tady nenáviděl...nikdy jsem si nemyslel že dokáže být člověk takhle krutý dokud jsem nepoznal jeho. A přitom je to vážně hezký a milý kluk...je vážně moc milý...na všechny kromě mě. 

Na první pohled by nikdo neřekl co je zač. Roztomilé kudrliny, nevinné zelené oči, krásný oslnivý úsměv a dva naprosto rozkošné ďolíčky.....a však, zdání klame. 

Jak se říká nikdy nesuď knihu podle obalu.

Na pohled krásný ale zevnitř tak hrozně zkažený..

Nadechl jsem se nosem a mohl jsem cítit jak chladný vzduch prochází mým tělem z čehož mi na krku a zádech vyskočila husí kůže. Bylo to příjemné a tak jsem se znovu nosem zhluboka nadechl, ale než jsem stihl vydechnout, někdo mě zezadu silně chytl za vlasy a potáhl mě za ně ke zdi z boku naši školy...kde nás nikdo neuvidí. 

"Kde si kurva byl!" zavrčel mi mě už známí hlas před obličejem na co jsem pevně semkl víčka k sobě. "Myslel si že ti to do prdele projde?" zařval tak nahlas až mi hlavou projela nepříjemná bolest, kterou hned na to nahradila bolest celého mého těla když se setkalo tvrdě se studenou zdí. "Au" zakňučel jsem bolestí a chytl se za zadní stranu hlavy. 

Promnul jsem si rukou poraněné místo a pak se na ruku podíval. No než jsem stihl nějak zareagovat, na fakt že na ní byla krve, udeřil mě pěstí do lícní kosti. "Au!" vyjekl jsem když se mi díky jeho síle úderu hlava znovu setkala se zdí. 

Sjel jsem po zdi na kolena a chytl se pevně za hlavu. "P-prosím př-přestaň" vzlykl jsem a nechal slzy stékat po tváři. "Jsi jen ubohá nicka Tomlinsone!" zařval a znovu mě silně chytl za vlasy, které byly v téhle chvíli od krve, a vytáhl mě zpátky na nohy. "Uhm!" zakňučel jsem a rukama chytl tu jeho co mě pevně svírala za vlasy a tím mi způsobovala ještě větší bolest.

"T-to vážně bolí prosím Harry!" zanaříkal jsem bolestně a celým mým tělem otřásl vzlyk. "Fajn" zavrčel a pustil mě. "Tohle bylo kurva naposledy co si utekl jasný?!" "A-ano" vysoukal jsem a znovu vzlykl. 

Celým mým tělem pulzovala tak neskutečná bolest, jakoby mi do hlavy bodali nože a ta bolest se rozlévala celým mým tělem. 

"Jsi naprosto k ničemu Louisi" pokroutil hlavou a výsměšně si odfrkl. "Nehodíš se ani jako mlátící panák" plivl mi na botu a odešel.

Jen co odešel jsem se rozbrečel naplno a podíval se na své ruce které byly celé od krve. "Proboha" vzlykl jsem, vzal si ze země svůj batoh a vytáhl si z něj čisté tričko...ano nosím sebou čisté oblečení protože už se hodně krát stalo že to mé bylo něčím polité nebo roztrhané. 

Zapl jsem zpátky svůj batoh, zmuchlal triko a přiložil si ho na poraněnu zadní stranu hlavy. "Tss" sykl jsem bolestí a dal si batoh na rameno. Utřel jsem si rukou tváře a rozešel se do školy. Všichni na mě zírali jako bych spadl z višně. 

Pokroutil jsem nad nimi hlavou, čehož jsem vzápětí litoval. Otřásl jsem se pod náporem bolestí v pulzující ráně a párkrát zamrkal aby se mi rozostřil zrak. 

Zamířil jsem rovnou za školní sestrou, která mi to prohlédla a zavolala záchranku. Řekla že můžu mít v místě nalomenou lepku a že by mi její úlomky mohli poškodit mozek. 

Skvělé takže ještě budu nějak postižený nebo dokonce zemřu...jo mám vážně skvělý život. 

V nemocnici mi to celé ošetřili, zavázali, nadopovali mě práškama od bolesti a nevím na co všechno ještě a uložili do postele. Budu tady muset pár dní zůstat, aby mi mohli monitorovat mozek zda není nějak poškozený. To bude ale zábava...

Po pár hodinách kdy jsem se snažil usnout jsem to vzdal a vytáhl si telefon najíždějíc na zprávy.

L:"Ernie?"

Ernie:"Ahoj Babe :) Copak?"

L:"Máš mě rád? Myslím jako kamaráda?"

Ernie:"Jasně že tě mám rád ty trdlo pročpak? :3 "

L:"Děkuju, taky tě mám rád"

Odeslal jsem a se slzama stékajícími po tvářích jsem se usmál.

V té chvíli jsem byl vážně šťastný, "Ernie" byl jediný člověk na světě, který mi řekl že mě má rád...no...v té době jsem netušil že ten člověk je ta osoba, kterou budu navěky nenávidět....ale i milovat zároveň.