Tak tě být nenechám

5.3K 403 33
                                    

"Neboj se o mě ano?" Usmál jsem se na babičku a pohladil jí po ruce, kterou mě pohladila po tváři. "Včera jsem měl jen blbý den a všechno se to na mě sesypalo, ale teď už jsem v pořádku dobře? " věnoval jsem jí přesvědčující úsměv a vzal si ze země malou igelitu, ve které jsem měl učení na dnešek. Musím jít za školníkem jestli náhodou někdo nenašel můj batoh.

"Dobře...tady máš svačinu zlatíčko" podala mi sáček s koblihy a k tomu jablko. "Děkuju, mám tě rád babi" naklonil jsem se a věnoval jí pusu na tvář. "Já tebe taky a teď už utíkej ať nepřijdeš pozdě" popohnala mě dávajíc mi do ruky svačinu. "Dobře ahoj" usmál jsem se, dal si svačinu do igelitky a šel rychle do školy.

Zastavil jsem za rohem a zhluboka se nosem nadechl. Kdybych tam neměl batoh nešel bych tam...

"Pane Tomlinsone? Co tady děláte? Utíkejte do školy, za dvě minuty zvoní" uslyšel jsem přísný hlas naší učitelky na matiku na co jsem sebou trhl a otočil se na ní. "J-já jsem...zaspal..?" Řekl jsem spíše otázkou a stiskl v ruce igelitku. "Tak mazejte ať to stihnete" řekla a za rameno mě popostrčila. "Jo" vydechl jsem a rychle se rozešel do školy snažíc se nemyslet....na cokoliv co by mé nohy zastavilo v pohybu.

Měl jsem co dělat abych nezakopl o vlastní obě levé nohy nebo abych pravidelně dýchal...taky se mohlo stát, že bych sebou seknul aniž bych zakopl.

Vběhl jsem do školy a utíkal nahoru po schodech. "Louisi?" Ozval se pobaveně chraplavý hlas když jsem na posledním schodě zavadil špičkou boty o okraj schodu a letěl směrem k zemi jako dělová koule přímo na kolena.

"Sakra" zakňučel jsem a škubl hlavou doleva odkud šel ten hlas zůstávajíc klečet na kolenou. "Ty jsi neskutečné jelito Louisi" řekl výsměšným až přímo znechuceným tónem na co se jeho nohy nebezpečně rozešly mým směrem.

"Nechoď ke mě!" Vykřikl jsem a rychle se postavil ignorujíc bolest v kolenou. Přitiskl jsem si igelitku k hrudi a začal rychle couvat. "Ale noták nedělej to ještě horší než to je Louisi" řekl a chytl mě za zápěstí. "Pusť mě! " začal jsem sebou škubat, ale neměl jsem nejmenší šanci.

Ani jsem se nenadál a byl jsem natlačený na ne zrovna dvakrát vyleštěné kachličky našich záchodů. "Harry Prosím nech toho" vzlykl jsem když mě chytl za boky. "Ale noták přece nebudeš brečet Louisi" řekl konejšivým hlasem čímž mě naprosto vyvedl z míry....tenhle tón na mě použil jen jednou a to když zjistil jak moc mi ublížil, když viděl obvaz na mojí hlavě.

"Nechci aby si brečel Lou...chci aby si si to taky užil" řekl tiše a sklonil se k mým rtům. "Cože?!" Vyjekl jsem a otočil hlavu na stranu. "Ale notak Louisi, vím že to taky chceš...viděl jsem tě už několikrát jak jsi si mě prohlížel" uchechtl se a vjel mi jeho velkýma rukama pod tričko...celé mé tělo se i přes můj zákaz příjemně otřáslo a moje bolavé kolena tak tak držela mé chvějící se tělo nad zemí.

"N-neprohlížel" vydechl jsem chvějícím se hlasem a zavřel oči. Nelíbí se ti to nelíbí se ti to NELÍBÍ SE TI TO! Křičel jsem na sebe v duchu a zalapal po dechu když se jeho ruka ocitla na mém zadku

"Vím že se ti to líbí Louisi" zavrněl mi do ucha na co se můj lalůček ocitl v jemném stisku jeho zubů. "Uhm" zakňučel jsem a dal mu ruce na hruď odhodlán ho od sebe odtáhnout...jen co mi stiskl zadek v jeho velké dlani bylo moje odhodlání fuč.

Aniž bych chtěl moje prsty sevřely jeho triko v dlaních a můj touho rozechvělý ret jsem stiskl mezi zuby klouzajíc pohledem na jeho tvář...vždycky to byl ten kluk, který si dokázal jedním jediným pohledem podmanit kohokoliv kdo se na něj podíval. Vždycky jsem věděl že je krásný...no zakazoval jsem si to o něm myslet.

"Jen jednou...pak už ti dám pokoj" řekl koukajíc mi při tom přímo do očí. "P-pokoj?" zeptal jsem se chvějícím se hlasem. "Ano...už na tebe nesáhnu...nebudu na tebe sahat ani tě urážet...prostě tě nechám být"

"A-a když ne?" "Tak tě být nenechám"

Text Me Please /texting/Where stories live. Discover now