14. part

176 15 0
                                    

„Jo, trochu," hlavou mi zase projela myšlenkana to, co se stalo „asi má nějaký problém a nechce ho řešit s náma."   „Ptal ses ho na to? Víš, mám o něj starost..navíc, tobě vždycky věřil" zase se zadívala ven z okna. „Ptal jsem se ho,nechce se mnou mluvit. Nech ho být, on se z toho dostane" zatroubil jsemna auto přede mnou. Zbytek cesty jsme oba mlčeli a mně se pořád vracelamyšlenka na ten incident s Tommym. Proč to udělal? Nikdy se nezmínil otom, že by byl na kluky. Co když..
„Adame?" vytrhla mě z myšlenek Ellie „jsme tady." „Jo, já, promiň,zamyslel jsem se," zastavil jsem před její bytovkou a otevřel kufr. Vystoupilijsme z auta a já začal igelitky dávat Ellie. „To jsi teda gentleman,"zamračila se na mě. „Jen to podrž, ty princezno," zabouchl jsem kufr, zamknulauto a vrátil se zpátky k ní, přičemž mi už v půlce cesty rvalatašky. „Podržíš mi alespoň dveře?" zeptal jsem se ironicky a ona si stoupla dodveří, abych mohl projít. „Ne," odpověděla a zavolala výtah. Vyjeli jsme dotřetího patra a já se s taškami málem neprotlačil do dveří jejího bytu.„Sedni si do obýváku a vybal to, já přinesu balicí papír" odložila si kabelku azamířila do její ložnice. „Mám odlepit cenovky?" „Hloupá otázka, Adame,"objevila se ve dveřích a naznačila mi něco jako - jsi blbej?  „Ne, nech je tam, hele, ona si určitě rádapřečte, kolik nás to stálo," zakroutila hlavou.

*
„Naložíme to do auta a můžeme jet," zaradovala se Ell a vyskočilaz pohovky. „Fajn," řekl jsem nepřítomně a vyndával si izolepuz vlasů. „Ukaž, pomůžu ti," spolu s lepicí páskou mi vytrhla párvlasů. „Au"  „Tvůj problém, kdybys nebylkopyto," pousmála se a já si prohrábl vlasy. „Nekomentuj to," zamračil jsem sea vzal dárky. Zase - výtah, ven, do auta a pak konečně pryč. Společně jsmenanosili dárky do kufru auta a odjeli. Mou hlavou se honily myšlenky rychlostítornáda. Jaké to asi bude, až ho tam uvidím? Bude si chtít zase promluvit? Mělibychom to vyřešit. Nic to není, tak proč se toho tak bojím..? Teď se tím nebuduzatěžovat, pojďme odstartovat párty.

*
Happy B-Day, Melissa, bylo to první, co jsme s Ellie zahlédli, když méauto zaparkovalo před jejím domem. „Přines to, já jdu první," oznámila anečekala na odpověď. Otevřela dveře a elegantně vyběhla z auta. Naposledyjsem zkontroloval ve zpětném zrcátku to, jak vypadám. Ucítil jsem, jak se mipotí ruce a bolí břicho. Tohle je ta tréma, o které všichni mluví. Ta pravátréma. Akorát nevím, proč ji mám před Melissinou oslavou. Notak, Adame, je tojen oslava, prober se, nadávám si pro sebe.
Vystoupil jsem s auta a i s dárky zamířil do domu, ve kterém užpomalu začínala oslava. „Adame!" pozdravila mě Mell a moje oči hned začalytikat po místnosti. „Je tu," trochu jsem si odkašlal a položil dárky nahromadu, k ostatním „víc populace, než jsi říkala, že tu bude." „No co,čím víc lidí, tím větší zábava," zatleskala a zasmála se. Jako puberťačka,prostě Melissa. Možná proto ji mají všichni tak rádi. Nad svými myšlenkami jsemse musel pousmát. Vešel jsem víc do místnosti, u stolu už sedělo pár lidí,zbytek stál okolo s drinky, podle vůně to byla.. „Třešňová vodka," obeznámilmě Tommy, který mi do ruky dal kelímek a bez dalšího slova zmizel v jinémístnosti. Podíval jsem se na obsah kelímku, pak se ohlédl za ním a upřímnědoufal, že tam nedal kyanid nebo do toho třeba nenačůral. Odvážně jsem to dosebe kopnul na ex. Jestli mě to má otrávit nebo mi po tom má být blbě, ať se toděje hned. Po chvilce čekání jsem cítil jen svůj dech, už poměrně vonící povodce. Šel jsem si načepovat další z velkého barelu, který byl naplněnýalkoholem. „Dokonce i s popiskem, milé," uslyšel jsem ženský hlas. „SlečnoHill, rád vás zase vidím," usmál jsem se. „Říkej mi Liz," zašklebila se.„Dobře, Liz," zopakoval jsem její jméno a konečně si doplnil kelímek.

*

„Dort!" vypískl někdo z davu lidí, hrnoucích se kestolu. Kontroluju čas, je okolo půl desáté večer. Stál jsem opodál av trochu podnapilém stavu se díval na lidi, co se ještě teď večer cpalidortem. Bylo jich tam asi třicet a dort byl v momentě pryč. Hned po tom,co Melissa symbolicky sfoukla svíčky. „Hah, nenažranci," zabrblal, oproti mněuž opilý Monte. „Taky tě zdravím," falešně jsem se pousmál. Očima jsem hledalsourozence Ratliffovi. Ani jeden z nich nebyl v obýváku, kde sevětšina lidí bavila.  Proč je vlastněhledám? Protože ti Tommy chybí, řeklo mimoje povědomí. Shh.

FeverKde žijí příběhy. Začni objevovat