2.part

304 28 6
                                    

Rozhlížel jsem se po publiku a zahlédl jednu dívku, kterákřičela jako šílená.
Usmál jsem se na ni a viděl jsem, jak mi to opětuje.
 Vypadala pěkně.
Všiml jsem si taneční skupiny za mnou,
připojil jsem části své nacvičené taneční choreografie.

__Menší pauza pro komunikaci s publikem__

„Tak jo, kde je ta šílená mrcha, co po mně tak ječela?"
usmál jsem se jejím směrem a položil vodu vedle Tommyho.
Tommy se naschvál dotknul mojí ruky a já ho jen probodnul pohledem.
„Tak kde je ta holka?"  rozhlédl jsem se.
„Oh, tam je" ukázal jsem na ni gesto "pojď sem".
Vylezla na pódium a rozběhla se ke mně.
„Bože můj, to je Adam Lambert" zakřičela a zavěsila se mi okolo krku.
„Ahoj, tvoje jméno?" dal jsem si mikrofon za záda,
protože už měla hlavu na mém rameni.
„Camille" řekla roztřeseným hlasem a obmotala okolo mě nohy.
Jen jsem se usmál a přidržoval v jedné ruce ji a v druhé mikrofon.
Po chvíli objímání mě pustila a já jsem s letmým
otočením uviděl Tommyho, jak uhýbá pohledem.
Ten kluk je poslední dobou divný.
„Tak, Cami, věnuju ti písničku" řekl jsem jí, když už slezla z mého pasu.
Byla lehká jako pírko. Líbila se mi, objímal bych ji i déle.
„A co budeš zpívat?" zeptala se s nadšením v očích.
„Music Again" odpověděl jsem jí a chytil ji za ruku,
čímž jsem jí předal moje číslo s nápisem: "Speciálně pro tebe, zavolej".
Já věděl, proč to v té rukavici mám.
„Díky" pošeptala a dala mi letmou pusu na tvář. Ještě, že ji nikdo neslyšel.
Jen jsem viděl, jak dobíhá z pódia za svojí kamarádkou, obě byly krásné.
Naposled jsem se usmál a vystoupal na schody.
Setmělo se, pak se světla zase rozzářila a já mohl začít.
Když jsem zpíval, pořád jsem přecházel z jednoho konce pódia na druhé,
jen abych mohl vidět její tvář.
Natáhl jsem k nim ruku a ona i její kámoška mi daly "high five".

_Konec vystoupení_                                                                                                                      

„Děkuji vám, byli jste úžasné.. a nadměrně hlučnépublikum"
Poděkoval jsem a ruku jsem natáhnul do publika, aby mi mohli plácnout. 
Uklonil jsem se a zamířil směrem do zákulisí.
„Zvládli jsme to" zašeptal jsem si pro sebe.
Většinou mě všichni z kapely přišli obejmout... a taky že přišli.
Jenže bez Tommyho.
Všiml jsem si, jak sedí co nejdál ode mě a dívá se na podlahu.
„Díky, díky" poděkoval jsem všem a pak se odebral za Tommym.
„Co se děje?" zeptal jsem se ho a posadil se vedle něj.
„Nic, já jsem v pohodě" řekl a snažil se usmát.
„Nevěřím ti" odvětil jsem.
___

MLADÁ KHALEESI JE PRO!

FeverKde žijí příběhy. Začni objevovat