Fever

3.part

„Co se děje?" zeptal jsem se a posadil se vedle něj.
„Nic, jsemv pohodě" řekl a snažil se usmát.
„Nevěřím ti"odvětil jsem.

„No," řeklpolohlasem se stále upřeným
pohledem do podlahy „zpíval jsi pěkně."
„Žádné objetí?"
„Ne." zvedl se a odešel.
Nechal mě tam sedět s pohledem jako "What the f*ck just happened?!"
Jen jsem zakroutil hlavou a šel se
převléknout z toho zpoceného a poměrně smrdutého kostýmu.

_Šatna_
Konečně jsem se dostal do svých pohodlných černých kalhot a trika.
Vzhledem k počasí jsem usoudil, že mi asi bude příšerné vedro.
Naposledy jsem se podíval do zrcadla a prohrábl si vlasy.
„Tak jo, pojďme na to" povzdechnul jsem si a vyšel rovnou
zadním východem z budovy, přímo do svého auta.
Nastartoval jsem a cestou málem srazil pár novinářů.
Ale ignoroval jsem to.
Někdy bych byl radši normální člověk a ne celebrita,
kterou všichni pronásledují.

_ Byt_
„Sladký domov." zabouchl jsem vchodové dveře
a spěchal po schodech až do posledního patra paneláku.
Ano, bydlím v Californii, proto se mi tak hrozně hodí,
že byl poslední koncert tady.
Nahmatal jsem v kapse klíče a odemknul.
Moje první kroky směřovaly k posteli, na kterou jsem i v botáchskočil.
Chvíli jsem tam ležel a přemýšlel o Camille,
té krásné dívce z koncertu.
„Počkat, Camille! Mobil.. honem"  říkalo mi moje povědomí
„Nevolala mi" ujistil jsem se a doufal v opak.
Zvedl jsem se z postele a vyrazil směr lednička.
„Nic, jako vždy" podíval jsem se na skoro prázdnou lednici,
ve které byl kelímek s burákovým máslem,
jogurt a nějaká plesnivá zelenina.
Bez váhání jsem sáhl po kelímku, hlavně abych se už konečně najedl.
Zelenina se vyhodí potom.
„Tak jo, jde se relaxovat" vyzul jsem si boty
a shodil ze sebe kalhoty a triko, takže jsem po bytě chodil polonahý.
Zapnul jsem si televizi a přepínal mezi programy.
 Přestal jsem hned, jak jsem viděl svojifotku s Camille, z koncertu.
 Na té fotografii mě objímala a pod ní
běžel titulek „Adam Lambert a jeho nový úlovek."
Jak se můžou o tak krásné ženě vyjadřovat jako o "úlovku"
.. nepochopím novináře.
„I danced around this empty house.." uslyšel jsem hlas P!nk
a tím pádem jsem vyběhl z obýváku tak rychle,
jak jsem jen mohl. Mobil. Doufal jsem, že volá Camille.
Uviděl jsem neznámé číslo a přejel po displeji na znamení „příjmout".
„Halo?" ozval jsem se pro případ, že by to byl někdo jiný.
„A- ahoj, tady je Camille" uslyšel jsem její sametový hlas.
„Ahoj,"  můj hlas byl vyšší než jakákoliv píseň,
kterou jsem kdy nazpíval. „jak se máš?"
„Já.. mám se dobře" snažila se zhluboka nadechnout.