In love with a werewolf [CZ]

Lacrosse training

     „Ježiši!" zaklela jsem, když se před domem ozvalo hlasité zatroubení. Hodila jsem na sebe mikinu a rychle vyběhla ven.

     „No konečně, čekám tady už asi hodinu," oznámil mi Stiles přes otevřené okénko jeho jeepu.

     „Čekáš tu 5 minut," spražila jsem ho pohledem. Zaculil se a já mezitím nasedla.

     „Jo, ale je to jako celá věčnost," vydechl a rozjel tu jeho milovanou plechovku.

     „Divím se, že to ještě jede," konstatovala jsem po chvíli jízdy. Vražedně se na mě podíval, ale než stihl něco říct, předběhla jsem ho.

     „Těšíš se na zápas?" zeptala jsem se mile.

     „Jo, je to první zápas v roce, bude to skvělý!" odpověděl nadšeně.

     „A myslíš, že tě nechá trenér hrát?" zasmála jsem se. Abyste to pochopili, Stiles a já jsme kamarádi snad od dob, kdy jsme ještě oba poskakovali v kočárcích. Máme se rádi, ale hodně se popichujeme.

     „Jo, jsem dobrej," odsekl namyšleně.

     „Jak myslíš," uchechtla jsem se nad jeho odpovědí. Jakmile jsem to dořekla, auto prudce zastavilo.

     „Tak na tréninku!" křikla jsem na Stilese, když jsme se loučili a každý šel do své třídy.

     Super, pomyslela jsem si znechuceně, když začala první hodina. Matika, můj nejoblíbenější předmět.

...

     Po několika nezáživných hodinách byl konečně čas na oběd a poté hurá na lakrosový trénink. Bohužel jen jako divák, holky tady nehrajou. Nicméně si stále myslím, že jsem lepší než Stiles.

     „Ahoj," pozdravila jsem Maliu a Kiru, když jsem si k nim přisedla na tribunu.

     „Ahoj Alex," pozdravily sborově a obě se usmály.

     „Tak jak jim to jde?" zeptala jsem se a koukla na kluky na hřišti.

     „No, Scottovi se nedaří a Stiles, je Stiles," odpověděla Kira a zasmála se.

     „Kdo to je?" šeptla jsem a pohledem mířila na neznámého kluka.

     „Nevím, nikdy dřív jsem ho neviděla," odpověděla Kira. Nemohla jsem z něj spustit oči. Jedním důvodem byl jeho vzhled a druhým jeho zápal do hry. Fakt mu to šlo.

     „Proč ti tluče srdce jako o závod?" zeptala se nechápavě Malia. Před odpovědí mě zachránili Scott se Stilesem, které onen neznámý právě obehrál.

     Hezky, pomyslela jsem si.

     „Jenom štěstí! Tak znova!" zakřičela Malia.

     „Tady se žádný znova nekoná, je to trénink," okřikl ji coach.

     „10 babek na Scotta a Stilese," nenechala se odbít Malia.

     „Tu sázku beru!" souhlasil coach a nechal to kluky zopakovat. Napjatě jsem celou situaci sledovala. Neznámý hráč se rozběhl, šikovně proklouznul Stilesovi, ale pak ho Scott nabral a on přepadl. Byl to škaredý pád, po kterém se svíjel bolestí a mě se zatajil dech. Neznala jsem ho, ale bála jsem se o něj. Scott se Stilesem mu pomohli vstát a coachovi oznámili, že ho odvedou na ošetřovnu.

...

     „Stilesi, kde jsi?!" křičela jsem do telefonu. Po zápase se někam ztratili a já se bála, aby něco neprovedli.

     „Alex klid, jsem v nemocnici," odpověděl klidným hlasem.

     „Panebože, co se ti stalo?" vyhrkla jsem okamžitě.

     „Neboj mě nic, ale museli jsme sem dovést toho prváka, vypadá to na zlomeninu," odpověděl.

     „Vy jste kryplové," vydechla jsem a s těmito slovy zavěsila. Neváhala jsem a vydala se do nemocnice.