The Mermaid (CZ)

Kapitola 4: I'm hunting you

Vystoupila jsem z autobusu a byla strašně šťastná, že jsem konečně doma. Z celého toho hledání jsem byla příšerně unavená. Přesto jsem si všímala věcí, které mi jindy byly za noci neviditelné. Bylo to jako nový svět, který jsem právě měla možnost objevovat. Měsíc dnes svítil více, než obvykle. Byl do tvaru C, ale i přesto jsem věděla, že příští úplněk tu bude velmi brzo. Nikdy bych si nemyslela, že se budu tak moc zabývat nad tou otázkou, co budu jíst. Chci říct, pocházela jsem z bohaté rodiny a v plánu jsem měla i vysokou školu, vlastně jsem se v budoucnu chtěla zabývat lékařstvím. Z toho všeho pravděpodobně sešlo, nejdřív musím objevit, co se to ze mě vlastně stalo a až pak si budu klást otázky o budoucnosti.

Zaslechla jsem, jak se za mnou něco šustlo a tak jsem se prudce otočila a rozhlédla kolem. Na křoví jsem dokázala i rozpoznat, které listy jsou nové a které téměř umírající, byla to věc na kterou jsem nebyla zvyklá, takže jsem se na chvíli zahleděla. V tu chvíli ale něco z právě tohohle křoví vyběhlo, bylo to ale tak rychlé, že jsem to sotva postřehla. V srdci mi poskočilo. Bylo to zvíře, nebo nějaký člověk? Neměla jsem chuť to řešit, zakroutila jsem nad tím hlavou a otočila se zpátky směrem domů. Jakmile jsem ale dovnitř vkročila, obklopila mě lavina otázek od rodičů. Oba dva již byli doma a ptali se, kde jsem byla tak dlouho a proč jsem se jim vůbec neozvala. V tomhle byli dost citliví, většinou, když se vraceli z práce, byla jsem již doma, možná, kdybych přišla o pár minut později, byli by schopni zavolat policii a sdělit jim, že jsem nezvěstná. 

"Je sedm hodin, co vám na tom vadí?" protočila jsem oči a odhodila své boty dovnitř botníku tak silně, až to udělalo velký, hlasitý a nepěkný zvuk. 

"Co takhle nám dát vědět?" podívala se na mě máma tím svým pohledem, který mi věnovala vždy, když jsem provedla něco špatně. 

"Prostě jsem šla do knihovny a zdržela se. Přišla jsem v sedm, mnohem lepší, než o půlnoci, ne?" prohodila jsem a odešla do pokoje, žádné jejich reakce jsem nevnímala. Nechápu, proč tolik vyvádí kvůli takové blbosti. 

Věděla jsem, že mám učení spoustu, ale v podstatě jsem se na všechno vykašlala, prostě jsem si lehla na postel a přemýšlela o knihách, které jsem v knihovně četla. Jestli je na tom alespoň kousek pravdy. Zavřela jsem oči, možná jsem začala pomalu usínat, ale vyrušilo mě pípnutí mobilu. Přetočila jsem se na bok a podívala se, co tak důležitého mě vyrušuje. 

Nikdy si nemysli, že jsi v bezpečí. Protože nejsi.

Neznámé číslo. Nebudu lhát, že mi to nahnalo trochu strach, přeci jen, tohle není zrovna obvyklé. Třeba je to omyl a tato zpráva měla být pro někoho jiného. A to jsem si myslela, že se krásně prospím. Přešla jsem k oknu, měla jsem krásný výhled na nebe. Dívat se na hvězdy nebo měsíc mě vždy uklidňovalo,  tentokrát to ale nepomohlo tak, jak by mělo. Opřela jsem hlavu o studené okno. Všechno bude fajn. 

♦♦♦

Vzbudila jsem se místo na posteli na zemi, mnohem dříve než mi měl zvonit budík. Venku byla ještě tma, uvažovala jsem, že se ještě chvíli prospím, ale bohužel se mi to nepodařilo. Přesunula jsem se z mého pokoje do kuchyně a cestou zjistila, že je teprve půl páté ráno. Měla bych vstávat až za jednu a půl hodiny. Uvařila jsem si čaj a šla si sednout do obýváku, s výhledem na náš venkovní bazén. Zničeho nic jsem hrnek položila na stolek vedle mě a přesunula se ven. Nejspíš se ve mě vzbudila touha dokázat si, že to snad není skutečné, že se mi to všechno zdálo a já se z toho všeho teď probudila. Odkryla jsem část bazénu, ke které jsem se také na okraj posadila. Pomalu jsem dala nohy do vody a sledovala celou show. 

Všechno bylo skutečné. Až moc.

Viděla jsem na vlastní oči, již poněkolikáté, jak se mé nohy spojují v jeden celek tyrkysové barvy. Seděla jsem tam dost dlouho, vlastně jsem vstala jen kvůli tomu, že jsem měla strach, aby se některý z rodičů neprobudil. Nikdy jsem takhle brzy k bazénu nechodila, navíc, pokud by spatřili ocas, vyskytlo by mnoho více otázek na které ani já neznám odpovědi. 

Překryla jsem část bazénu, u které jsem seděla a vrátila se zpět dovnitř domu. Cítila jsem, že dnes bude velký den.