The Mermaid (CZ)

Kapitola 1: Dead or alive

Rozhlédla jsem se po domě. Všude už bylo plno lidí, některé jsem bohužel ani tak moc neznala, ale pozvala jsem každého, kdo chtěl přijít. Tohle byla oslava mých sedmnáctin a já je chtěla mít perfektní. Procházela jsem, spíše se prodírala, mezi teenagery a přitom se každého druhého ptala, jestli se mu na párty líbí a zda nepotřebuje něco k pití nebo jídlu. I přesto, že by tu žádný alkohol být neměl, přeci jen je tu minimum těch, kteří jej pít mohou, nějaký se tu nalezl. Ať už ho někdo přinesl s sebou nebo ho objevili v některých z poliček, bylo možné, že byl přimíchán do některého z drinků, které byly označovány za nealkoholické. Proto jsem se tu snažila nic nepít. 

"Máš tam už dost dárků." Ozvala se Brittany. Ohlédla jsem se k ní a usmála. Od začátku celé téhle oslavy jsme si skoro vůbec nepopovídaly. 

"Ani jsem se nedívala." Zasmála jsem se. "Až ta oslava skončí, rozbalíme je společně." 

"Už se těším." Zopakovala úsměv po mě. Společně jsme vyšly ven, na zahradu k bazénu. Tenhle dům byl obrovský, rodiče navíc nebyli doma přes celý víkend a díky tomu mi celá párty krásně vyšla. Ovšem, kdyby tu byli rodiče, konala by se také, ale asi ne v tak velkém rozsahu. 

Pořádně jsem se nadechla čerstvého vzduchu a přešla k jednomu stolku s občerstvením. 

"Znáš vůbec všechny ty lidi?" zasmála se Brittany a rozhlédla se kolem. "Je jich tu snad dvě stě."

"Většinu ano." Přikývla jsem. Podezřele se na mě podívala. Ano, sice jsem říkala, že se tu pití snažím vyhnout, ale ten jeden drink mi prostě nedal a já ho tak do sebe vlila. A vida, nic nenaznačovalo tomu, že by se ve mě rozezněl alkohol. Bylo to strašně lahodné pití. 

"Fajn," vydechla jsem, "znám asi polovinu, jsou tu přátelé spolužáků a tak různě, takže," pokrčila jsem rameny, "alespoň budeme déle vybalovat." Usmála jsem se a vlila do sebe další skleničku. 

"To budeme." Najednou se kolem nás vytvořil velký hlouček lidí, ani nevím, kde se tu vzali. A nějakým způsobem se objevila plná sklenička v mé ruce. 

Pane Bože, Taryn! Je to moje vlastní párty, samozřejmě že se nemusím bát tu něco vypít. Jsem možná až moc paranoidní. Pití jsem ochutnala, ani jsem nevěděla, že tu něco tak moc lahodného máme. Už jen z celé přípravy jsem byla dost vyčerpaná ale i tak jsem se pokoušela si dnešek užít. 

"Zatančíme si?" navrhla Brittany s úsměvem. 

"Jasně." Přijala jsem a odložila svou skleničku na stůl. Snad mi ji nikdo nesebere. Společně s Brittany jsme se přesunuli na taneční molo a byly tam snad až do konce oslavy. 

O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI

Chtěla jsem se se všemi rozloučit, bylo něco kolem třetí hodiny ráno a zbylo tu už jen pár hostů, kteří už se stejně dávali na odchod. Jenže já se cítila zvláštně, uvolněně, seděla jsem na jedné z židlí kousek od bazénu, které byly bez nějakého pravidla postaveny na zahradě a užívala si večerní klid. Byla jsem zvláštně šťastná. 

"Brit?" podívala jsem se před sebe. Nebyla jsem si jistá, jestli je to ona. 

"Dojdu za tebe doprovodit hosty  ven," řekla, "odpočiň si." Usmála se a odběhla pryč. Jasně, přikývla jsem sama pro sebe. Chvíli jsem tam čekala, nad ničím nepřemýšlela, když jsem spatřila znovu obrysy postavy. Zrak jsem měla ale rozostřený, nevěděla jsem, zda se jedná o ženu či muže. 

"Brit?" zeptala jsem se dnes už po několikáté, ale nic se neozvalo. Ale byla jsem si jistá, že je to ona. Určitě. Pomalu jsem vstala a vydala se k ní na cestu, jenže najednou, bylo to jen malé postrčení a já se vrhla do bazénu kousek ode mě. Neměla jsem sílu vyplavat nahoru. Jen jsem prostě padala dolů až na dno. Cítila jsem, jak mi přestávaly fungovat orgány, cítila jsem, že se topím, ale nemohla jsem s tím nic udělat. Vůbec nic.