Sunrise [CZ] (Stucky)

9. Smiř se s tím

Je tu předposlední kapitolka. :)

Enjoy. ^^

--------

"Jdeme ven," řekla a zatáhla mě do auta. Ani jsem nestihl protestovat a auto se rozjelo. "Počkej, nemůžeš mě jen tak unést. Bucky mě bude hledat," dal jsem se do oněch protestů. "Ale no tak...bude to jen chvilka, a Bucky to přežije, má tam Kate a Claire," usmála se. No...kdyby jen věděla, jaký je vlastně mezi námi vztah.
"No tak fajn, proč jsi mě vytáhla ven?" zeptal jsem se, smířen se vzniklou situací. "Chtěla jsem si popovídat s někým normálním," řekla stále sledujíc cestu před námi. Zaparkovala auto. "Dobře, ale za půl hodiny pojedeme zpět," usmál jsem se a ona jen kývla. Vystoupili jsme z auta. Byli jsme na tržnici a Dolores mě vzala za ruku a dotáhla ke stánku se zmrzlinou. Koupila dvě velké točené. Zmrzlinu jsem neměl dlouho. Zjistil jsem, že Dolores je vlastně jen dívka, která nemá moc přátel, kvůli jejím rodičům.  Potřebovala to ze sebe všechno dostat, tak jsem jí poslouchal.
"A co ty? Znáš se s Buckym dlouho?"
"Bude to rok," usmál jsem se.
"Poznali jsme se prvního září, když přestoupil k nám do třídy," vzpomínal jsem a v hlavě se mi začali vybavovat různé klíčové okamžiky.
"Vypadá to, že jste si dost blízcí," usmála se. Kdyby jen věděla jak. Uvažoval jsem, jetli jí to mám říct, nebo ne. Na to je ale ještě čas. Všiml jsem si, že nás sleduje nějaký muž. Byl mladý a celkem hezký.
"Podívej, Dot, asi se mu líbíš," mrkl jsem na ni a naznačil směr, kterým se má podívat.
"Vážně myslíš? Koukej, teď mi zamával," řekla nadšeně a taky zamávala.
"Tak půjdeme za ním, ne?" navrhl jsem a když nesměle kývla, vzal jsem ji za ruku a šli jsme tím směrem. "Ahoj," pozdravil jsem.
"Tady moje kamarádka Dolores by se chtěla seznámit," podíval jsem se na ni a byla celá červená.
"Ahoj, já jsem Jason," usmál se a podal ruku nejdřív jí a pak mě,"
"Steve," představil jsem i sebe. Chvilku jsem je nechal o samotě a šel jsem pro limonádu.
"Tak, už musíme jít," řekl jsem a podal Dolores skleněnou lahev s nápojem. Rozloučili jsme se a šli do auta.

"On je prostě úžasný!" poslouchal jsem s úsměvem.
"Je i celkem hezký. Ale myslím, že Bucky je hezčí. Co si myslíš ty?" tohle mě trošku překvapilo. "No...já..myslím, že s Jasonem si zase budete víc rozumnět," řekl jsem první věc, co mě napadla.
"To je asi pravda. Hele...myslíš, že jsem hezká?" zeptala se. "Víš...Dot...myslím, že jsi vážně krásná, ale můžu to posoudit jen objektivně, jelikož,"
"Nejsem tvůj typ," dokončila za mě. "Věděla jsem to," dodala.
"No...tak se to dá říct, ale hlavně...já celkově nemám zájem o holky," přiznal jsem konečně.
"Počkej, počkej, počkej..." prudce zabrzdila. Ještě, že za námi nejelo žádné auto.
"Ty...jsi..." kývl jsem.
"Sakra, a já si dělala naděje," řekla trošku zklamaně.
"Ale...vlastně jsem celkem ráda," usmála se.
"Dot? Nikomu to prosím neříkej," podíval jsem se na ni vážně.
"Neboj, u mě je tvé tajemství v bezpečí," znovu rozjela auto. Za chvilku jsme byli před našim domem. "Děkuji ti za všechno Stevie..." usmála se a políbila mě na tvář.
"A drž mi palce s Jasonem,"
"Jasně, taky děkuji," mávl jsem na ni a šel do domu. K mému překvapení stál přede dveřmi Bucky.

***

"Jak bych si to asi měl vysvětlit, když najednou zmizíš a pak vyjdu ven a vidím, jak tě líbá na tvář?" řekl uprostřed mého vysvětlování. "Promiň, chtěl jsem ti to říct, ale už bylo moc pozdě, navíc jsem nebyl pryč tak dlouho a ta pusa byla jen z vděčnosti. Ví, že kopu za jiný tým," podíval jsem se na něj a on se poprvé za tu dobu podíval na mě.
"Dobře, chápu...ale příště chci vědět, než mi někam zmizíš," políbil mě na tvář.
"A nemysli si, že z toho vyvázneš jen tak, v noci tě přijdu navštívit," dodal, zvedl se z postele a nabídl mi svou pomocnou ruku, kterou jsem vděčně přijal a taky jsem vstal. Slíbil jsem Buckyho matce, že jí pomůžu s večeří. Povídala mi o její svatbě. Pak jsme se dostali k Buckymu a jeho dětství. Bylo to vážně zajímavé. Zrovna mi vyprávěla o tom, jak Bucky nechtěl jít do školky a schoval se ve spíži, kde snědl všechnu čokoládu. Začal jsem se smát.
"Vypadá to, že se bavíte," Bucky vešel do dveří zrovna v tom nejlepším.
"My jen..." začal jsem s výmluvou a snažíc se o vážný výraz jsem pohlédl na paní Barnesovou, která taky zadržovala smích.
"...vaření je zábava," dokončila za mě.

***

Po večeři jsme hráli karty. Vždycky jsem v nich byl nejlepší, ale tady jsem měl hned dvě konkurentky a to Kate a paní Barnesovou, která pokaždé vyhrála.
"To není možné, vy čarujete," musel jsem říct, když nám nedala ani jednu šanci na výhru.
"Kdo umí, umí zlatíčko," poslala mi vzdušný polibek. Od koho tu tendenci provokovat asi Bucky má?

***

"Bucky...uslyší nás..." řekl jsem, když jsem měl pocit, že hlasitěji ta postel vrzat nemůže.
"Ale neuslyší," zašeptal a vzal mě do náruče, aby mě přenesl na parapet okna.
"Lepší?" políbil mě na tvář a pokračoval v předchozí činnosti. Jednou rukou jsem se zapřel o zeď a druhou o Buckyho rameno.
Tu noc u mě zůstal až do rána. Miluju ten pocit, když mě objímá jednou rukou kolem pasu. Když jsem se probudil, se zvláštním úsměvem mě pozoroval. Taky jsem se usmál.
"Měl bys jít ty pako," řekl jsem a on mě pevně objal.
"Vážně musím?"
"Jestli nechceš, aby na nás přišli, tak jo."
"A co když chci?" podíval se na mě vážně.
"Radši už běž, měl by ses vrátit do reality."
Tohle vyznělo hůř, než jsem chtěl, ale byla to pravda. Jeho rodiče by se zbláznili. Paní Barnesová by to ještě snesla, ale Buckyho otec...
"Jo...máš pravdu," vstal a otevřel okno, aby mohl přelézt do svého pokoje.

***

Zítra budeme odjíždět. Pozval jsem Dolores k Barnesovým na oběd. Právě jsem na stůl dal poslední skleničku, když se ozval zvonek. Šel jsem otevřít. "Ahoj Dot," pozdravil jsem ji s úsměvem.
"Ahojky, mám novinky," v  obličeji šlo poznat, jak se těší, až mi to řekne. Nikdo ještě dole nebyl, tak se ke mě naklonila a zašeptala:
"Jason mě pozval zítra na večeři!" "Fakt? To je super!" objal jsem ji. Byla vážně nadšená. Byl jsem rád, jelikož jsem se zbavil potenciální konkurence.
"To je radosti," ozval se za námi Bucky a my se vrátili do reality. Buckyho rodiče museli něco vyřizovat ve městě, takže tu na oběd nebyli. Vzal jsem si na starost Rachel, která seděla v čele stolu. Naproti mě byla Dot, vedle mě Bucky a Kate. Claire seděla vedle Dolores. S Buckym jsme se jako vždycky nenápadně pošťuchovali pod stolem. Když jsem se podíval na Dolores, koukala na mě se zvláštním výrazem v očích. Že bychom tak nenápadní nebyli? Asi si budu držet trošku větší odstup.

***

K večeru přijeli Buckyho rodiče, ale jeho otec musel hned odjet do práce. Dolores tu stále byla. Pili jsme čaj a bavili se o různýchc věcech. Rachel už dávno spala. Paní Barnesová se k nám přidala.
"Jen jsem se chtěla zeptat, jak to děti vidíte s těmi zásnubami," řekla jen tak mezi řečí.
"Žádné zásnuby nebudou," řekl chladně Bucky.
"Tobě se Dolores nelíbí?" nechápala jeho matka.
"Ne." podíval jsem se na Dot, která se musela cítit trapně.
"Ale...Bucky, snad jsi někdy někoho miloval. Pořád říkáš, že chceš být sám, ale já ti nevěřím." řekla paní Barnesová.
"Protože mě vůbec neznáte!" to už Bucky naštvaně vstal a šel pryč, ale uprostřed místnosti se otočil.
"Chceš vědět, koho miluju? Jediný člověk, kterého jsem kdy miloval a budu milovat je Steve. Je mi jedno, jestli se ti to líbí, nebo ne, prostě to tak je, tak se s tím smiř."
Tohle nečekal nikdo z nás ani v nejmenším.
Paní Barnesová s šokem vepsaným ve tváři vstala a pomalu došla k Buckymu. Všichni jsme mlčky sledovali, co se teď stane. Cítil jsem Claiřinu ruku na té své. Bral jsem to jako určitou útěchu. Bucky se připravoval na nejhorší, ale k překvapení nás všech ho jeho matka pevně objala a začala plakat. Teď vypadal šokovaně Bucky.
"Jak je možné...že jsem to nepoznala...? Co jsem to za matku?" objala ho ještě pevněji.
"Pojď sem Stevie..." řekla, tak jsem se zvedl a šel k nim. Taky si mě přitáhla do objetí.
"Postarej se mi o něj..." odtáhla se a usmála se na mě. Tentokrát jsem ji objal já. "Děkuji..."
Claire s Kate vypadali, že by nám i zatleskali a Dolores byla naprosto v šoku.

***

Zbytek večera jsme ztrávili prohlížením fotek a vzpomínkami na "staré časy". Paní Barnesová chtěla podrobně vědět, jak jsme se potkali a jak to mezi námi bylo, stejně jako holky. Byl jsem možná až moc šťastný. Pil jsem čaj v Buckyho objetí. Konečně svobodně a bez předstírání.