Sunrise [CZ] (Stucky)

5. Východ slunce

Ticho. Tolik jsem si přál aby něco řekl. Cokoli. Chvilku můj pohled opětoval a pak vstal. Vypadalo to, jako by přemýšlel. „Ale...jestli jsem v tom sám, prosím, buď dál můj přítel. Nechci tě ztratit," chvilku jsem litoval, že jsem to řekl. Ale už bych to nevrátil. Všechno to ze mě spadlo. I pochyby, které jsem v sobě měl, když jsem si nalhával, že se nic takového stát nemůže. Taky jsem vstal. „Bucky..." šel jsem k němu. Stál ke mně zády. Chytl jsem konec rukávu jeho uniformy a trošku zatáhl. „Promiň...já...Bucky...zapomeň na to...nechci-" prudce se ke mně otočil a chytil zápěstí ruky, kterou jsem ho držel. Políbil mě. On... Rozšířili se mi zorničky. Nemohl jsem se pohnout. Byl jsem úplně paralyzovaný okamžikem, o kterém jsem nikdy nepřemýšlel. Tohle byl můj první polibek a i když trval jen pár vteřin, byl mnohem lepší, než jsem čekal. Odtáhl se ode mě a pomalu pustil mou ruku. Rychle jsem si přikryl dlaní ústa a ustoupil o pár kroků. Do tváří se mi nahrnulo horko následované nachovou barvou. Nemohl jsem se na něj podívat. Byl jsem zmatený. „Promiň...dlouho jsem to chtěl udělat," řekl a popošel ke mně. „Steve...podívej se na mě," vzal mou hlavu do dlaní a donutil zvednout pohled k němu. „Nejsi v tom sám..." ujistil mě. „...odpustíš mi, že jsem ti ukradl první polibek?" usmál se. Zatvářil jsem se trošku uraženě, ale pak jsem jemně kývl hlavou. „Perfektní..." políbil mě znovu. Co si o sobě myslí? Chvilku jsem se ho snažil odstrčit, ale pak jsem to vzdal. Jeho sevření bylo moc pevné a taky...byl to ten nejkrásnější pocit, co jsem kdy zažil. Obtočil jsem svoje ruce okolo jeho krku. Nevěřil jsem, že se to stalo tak jednoduše. Prosím...nebuďte mě. „Čekal jsem tak dlouho..." řekl mezi polibky. Zvedl mě do náruče a já kolem něj obmotal nohy. Ani jsme si nevšimli, že svíčky pomalu dohasínají...líbal mě pomalu. Prošel místností aniž bychom se odtrhli. Sundal svou čepici a nasadil ji mě. Pomalu mě položil do postele. Prohloubil polibek a sundal si košili. Pak mě jen objal. Takhle jsme byli, dokud mě nezradila únava.

***

Ráno jsem se probudil sám. Měl jsem na sobě jeho košili i čepici. Byl to zvláštní pocit...asi dnes nešel do práce. Třeba je v obchodě. Někdo zaklepal. Šel jsem otevřít. „Ahoj Steve," usmála se na mě Kate a pak se zvláštním výrazem pozvedla obočí. Až teď jsem si uvědomil, co mám na sobě. „Nic se nestalo!" upozornil jsem, aby si nezačala něco představovat. „Steve!" zapištěla a prudce mě objala. „Jsem tak ráda..." řekla. Jen jsem se usmál a obětí opětoval. „Až tak jo?" ozvalo se za ní. Byl to Bucky, rozzářenější, než dnešní slunce. „Ahoj Bucky!!" objala ho Kate. „No...už budu muset jít. Jen jsem vám chtěla říct, že ode dneška už nebudu v obchodě. Přestěhovala jsem se sem a budu chodit do školy...s tebou," ukázala na mě. „To jako fakt?" nevěřícně jsem na ni koukal a když kývla na souhlas, radostně jsem ji objal. Už jsme si plánovali, jak to bude úúžasné, když jsme zaregistrovali pobaveného Buckyho, který nás sledoval. „Jasně, jasně, už ti ho nechám," řekla omluvně Kate. „Večer přijede moje sestra Claire," oznámil Bucky. „Myslím, že si budete rozumět", usmál se na Kate. „Jestli chceš, můžeš k nám v sedm přijít na večeři".

„Sluší ti to," řekl, když zavřel dveře a krátce mě políbil, než zamířil do kuchyně. Byl dneska nějak plný energie. Dokonce si při krájení chleba zpíval. Uvařil jsem čaj a dal ovoce do ošatky, kterou jsem položil na stůl. Říkal jsem si, že by to chtělo nové záclonky do oken. Asi nějaké dneska koupím. Mělo by to tu vypadat pěkně, když má přijet Claire. Snažil jsem se v přítomnosti Buckyho chovat jako obvykle, ale spíše to vypadalo dost hraně. Nevěděl jsem, co říct, když jsem ho viděl. Vždycky jsem jen otevřel pusu a to bylo tak vše. "Stevie? Je všechno v pořádku?" zeptal se Bucky, když jsme seděli u stolu a položil svou ruku na mou. On mi řekl 'Stevie'? To je...zvláštní pocit. "N-nic," sklopil jsem oči k talíři před sebou a když jsem se podíval zpět, spatřil jsem v jeho tváři lehké pobavení. Měl mě přečteného, jako knihu. Nesnáším to. Já v něm už taky umím číst, zdaleka však ne tak, jako on ve mě.