Sunrise [CZ] (Stucky)

6. Nic se nezmění

Pokud budete číst tuto kapitolu, tak jen na vlastní nebezpečí. Né, až tak hrozné to není. :D So...enjoy it.

-----------------------------------------------------------

Všechno bylo jako dřív, ale zároveň se vše změnilo. S Buckym jsme už spolu byli měsíc a neuběhl den, kdy bych nebyl šťastný. Seděl jsem v posteli a přemítal o tom, co bude dál, při čemž jsem se zarazil. Chci žít přítomností. Užívat si každý nádech. Bucky už šel do práce. Oblékl jsem se, nasnídal a vyčistil si zuby. Claire chtěla nějaké růže na svou zahradu, tak jsem jí chtěl nějaké donést. Když jsem u ní zazvonil, uvědomil jsem si, jak je to zvláštní. Vždycky jsem sem chodil za Buckym. Vymýšlel jsem záminky, proč k němu jdu, ale on mě vždycky přivítal bez jakéhokoli důvodu. V těch chvílích jsem si uvědomoval, že jsme opravdu přátelé.

Když Claire otevřela, mile se na mě usmála a pozvala mě dovnitř. Trošku mě překvapila Kate, která seděla u stolu s koláčkem v ruce a čajem na stole. "Ahoj Steve, Bucky je v práci?" odpověděla na můj pozdrav. "Ano...je," při každé myšlence na něj jsem se začal červenat. Ani nevím proč, ale i přes mé veškeré snahy tomu nešlo zabránit. "Jsi tak sladký," řekla Claire, čímž mě uvedla do rozpaků ještě víc. "Já...no..tady jsou ty růže, o které jsi mě prosila," změnil jsem téma a podal Claire tašku. "Vážně? Děkuji zlatíčko, to je od tebe moc milé!" řekla s rozzářenýma očima. Jen jsem se usmál a posadil se ke Kate. Byl jsem rád, že mám přátele, kterým mohu věřit.

***

"...to bych do něj fakt neřekla. Doma vůbec nevařil," smála se Claire, když se dozvěděla, že se s Buckym střídáme ve vaření. "Vážně se celkem změnil, co je tady. K lepšímu samozřejmě," mrkla na mě a poupravila si blond vlasy. Rád jsem se o něm dozvídal nové věci. Jakékoli. "Jsem tak ráda, že jste spolu," dodala. "Už jsem si myslela, že si nikoho nenajde. Přitom se kolem něj holky motali pořád...ale tohle mi došlo, až když mi řekl o tobě. To jste spolu ještě nebyli". Kate právě přišla z kuchyně. "Takže...vy teď spolu budete bydlet?" zeptal jsem se. "No...je to mnohem výhodnější pro nás obě," usmála se brunetka. "Zůstaneš na oběd?" zeptala se a já přikývl. Bucky přijde domů až večer.

***

Po obědě jsme se šli projít k řece. Bylo krásně. Pak jsem šel domů, trošku jsem uklidil a pracoval na zahradě. Ani jsem si nevšiml, že slunce začalo zapadat. Šel jsem udělat večeři. Bucky přijde co nevidět. Bylo celkem vtipné, jak se snažil nenápadně projít obývákem, což mu pokazili vrzající parkety. Stejně se mu ale podařilo mě překvapit, když mi podal nádhernou bílou růži.

"Je jako ty," řekl místo pozdravu a já jsem ho objal. Ani neví, jak mě potešil. Dal jsem růži do vázy na stole, kam jsem vzápětí přinesl i jídlo a čaj. "Jak bylo v práci?" zeptal jsem se, když si sundával uniformu. "Šlo to," odvětil suše a pak stočil pohled ke mě. "Myslel jsem na tebe," usmál se. Úsměv jsem mu oplatil a přišel jsem k němu pro polibek. Byl jsem o hodně nižší, takže jsem si stoupl na špičky, aby se nemusel tak naklánět. Za chvilku jsem stejně skončil v jeho náručí, jako vždy. "Večeře..." připomněl jsem poté, co jsem ukončil polibek. Jen se usmál a pustil mě.

Po jídle jsem se šel osprchovat a Bucky hned po mě. Šel jsem po schodech do ložnice obalený v ručníku a všude, kam jsem se podíval jsem viděl jeho. Nedokážu si představit, že by odešel. Na chvilku jsem se zastavil a podíval se na obraz na stěně. Byla na něm zahrada plná růží. Rudých růží a jedna...jedna jediná mezi nimi byla bílá. Tohle mi chtěl Bucky říct. Po chvilce polemizování jsem opět vykročil do cílené místnosti. V ložnici jsem rozsvítil jen malou lampičku na stolku.